Horní Mlýn

Odpadový kanál pokračoval dále jako náhon pro Dolení mlýn. Do břehu zaříznutý náhon pod prudkou strání břidličnatých skal byl vystavěn z prken, kůlů a zásypu a býval při tání sněhu nebo prudkých deštích na jaře strháván stékající vodou a musel být proto každoročně obnovován.
Dochované stavby a vodní dílo pocházejí z přestavby staršího mlýna na brusírnu skla v r. 1906. Autor původní stavby, ani přestaveb, není znám.
Horní mlýn s č. p. 2 v obci Jirkov byl založen nejpozději před r. 1770, kdy byl zachycen prvním číslováním domů. Mapou stabilního katastru z r. 1843 je vyobrazen jako čtvercová spalná stavba, u cesty opodál stojí drobný spalný objekt. Náhon byl tehdy krátký a odbočoval v nejbližší zákrutě Žernovníka. I další dochované situační plány z r. 1873 a 1908 dokládají poměrně krátký náhon, začínající dlouhým jezem bez stavidel a jalový přepad do hlavního koryta. Nad náhonem je doposavad příkrá břidličnatá stráň s vystupujícími skalními bloky při korytě potoka. K r. 1871 je zmínka o velkém poškození kamenného náhonu povodní. Na skalním masivu nad náhonem byla vytesána dvojice normativních cejchů, jak dosvědčuje zápis o jejich pořízení z r. 1878 (jednalo se o nápis A.Š. 1878 a křížek). Vodní knihou semilského okresu a popsanými přílohami je k r. 1873 a 1874 uvedena jako držitel mlýna s jedním mlecím složením Pavlína Šilhánová (mlýn dostala po Josefu Šilhánovi v r. 1856), později Josef Vele. Drobná stavba téměř čtvercového půdorysu byla poháněna jedním vodním kolem na horní vodu o průměru 3,7 m, korečky měly šířku 80 cm a hloubku 27 cm. Odtokový kanál ústil přímo do náhonu mlýna č. p. 1. V r. 1906 byl již nefungující mlýn přestavěn Josefem Vele na brusírnu skla (dalším majitelem byl Josef Günther, za kterého došlo v r. 1914 k dodatečnému schválení úprav Okresním úřadem v Semilech). Náhon byl oproti původnímu stavu prodloužen a opatřen novým jezem s dřevěnou kostrou a kamennou výplní, napouštěcím stavidlem o světlé šířce 1,15 m a jalovým přepadem se stavidlem o světlé šířce 45 cm. Náhon byl na svém konci zaústěn do cementových rour, ukončených betonovým a dřevěným žlabem až na vodním kole. Dle revize vodního díla z r. 1934 zjišťujeme, že vodní kolo mělo tehdy průměr 3, 8 m (světlá šířka mezi korečky 90 cm, hloubka korečků 27 cm, uváděný výkon 4,56 HP, spád 4,8 m), mezi další zařízení patřil srážecí stroj, dynamo na 110 V a záložní naftový motor o výkonu 6 HP. Na pravém břehu náhonu ve vzdálenosti 3,9 m od vpouštěcího stavidla byl osazen nový cejch (stará znamení nebyla nalezena) z kamenného sloupku se skobou, na které byl nápis F.K.1914. Majitel vodního díla měl povinnost nejméně tři dny v roce nevpouštět vodu do níže ležícího náhonu mlýna / brusírny č. p. 1, tak aby mohlo dojít k opravám a provedení udržovacích prací. Budova brusírny byla stržena patrně v letech 1946 – 1947 při rozšiřování silnice.
Vodní dílo se nachází se severozápadně od Jirkova na potoce Žernovník. Jez je kamenný z rovnaniny, stavidla náhonu a jalového přepadu jsou osazená v betonových zídkách a mají ocelové rámy bez okenic. Trasa náhonu se zídkami z lomového kamene je dobře patrná u paty svahu údolí. Před vlastním mlýnem se zejména zídka na straně u potoka značně zvětšuje (protější stranu tvoří většinou skalní masiv). Normativní cejch v podobě kamenného sloupku nebyl na původním místě nalezen. Z mlýna jsou dochovány cihelné základy na žulové podezdívce a železobetonová kašna s výustkem zaniklé turbíny. Odtok od mlýna není zřetelný.