Levínský, Khynykův, Čermákův mlýn

Mlýn vznikl v druhé polovině 16. stol. (RR)

Na počátku 17. století jej vlastnil mlynář Jiřík Khynyk, jehož rod se na mlýně udržel téměř dvě stě let.
Roku 1666 mlýn v Levínské Olešnici převzal či zdědil Khynykův syn Jiřík za 120 kop. Ten roku 1710 mlýn prodal svému synovi Fridrichovi za 150 kop. Fridrich Khynyk mlýn držel až do roku 1747, kdy jej prodal svému synu Janovi za 210 kop. Tento mlynář v roce 1777 postoupil mlýn svému prostřednímu synovi Janu Khynykovi za 650 zl. a ten zase roku 1789 mlýn předal za 650 zl. svému nejmladšímu synovi Františkovi.František Khynyk byl posledním z tohoto mlynářského rodu na mlýně. Roku 1820 jej  prodal Františku Šulcovi, šenkýři a rychetnímu ve Vrchovině. Z té doby se uvádí, že mlynář platil vrchnosti ze mlýna 18 zlatých činže za rok a musel vykonávat čty­ři dny pěší roboty na panském. Navíc musel na vlastní náklady udržovat splav u mlýna.
Roku 1845 šenkýř Šulc prodal mlýn svému synovi Václavu Šulcovi za 8 000 zl. k. m. (RR)

1848 prodal mlýn "plnomocník" Václava Šulce J. Lukšovi z Mříčné za 7000 zl. stř. Pak se na mlýně v Levínské Olešnici uvádí Jiří Lukš a po jeho smrti roku 1897 hospodařila na mlýně vdova Anna Lukšová. Zřejmě si nevedla moc dobře: mezi lety 1897 a 1905 se na mlýně nemlelo a stavení zpustlo. Lukšová zpustlé stavení prodala v roce 1905 Josefu Tomášovi ze Studence. Ten mlel s původním složením pouze jeden rok, pak mlýn opravil a opatřil jej turbínou. Po mlynáři Tomášovi tu v letech 1908-13 mlynařil jeho syn Josef. (RR)

Od roku 1913 se na mlýně uvádí V. Klikar. Ten však brzy nato narukoval du první světové války a 21. června 1916 padl. (RR)

Vdova Klikarová se synem Františkem držela mlýn až do roku 1924, kdy jej předala Anežce Čermákové. (RR)