Skryjský mlýn

Podle nejstaršího zápisu kroniky obce Skryje byli na mlýně mlynáři Hakl a potom Kheisel.

Prvním dochovaným majitelem mlýn a byl v roce 1731 Jan Prinz (*1729 - †1. 11. 1799), syn Jakuba Prinze, mlynáře na hraběcím mlýně v Dalešicích, který předal i s hostincem svému druhému synovi Antonínovi Prinzovi. Antonín Prinz byl nějaký čas na Skrejském mlýně, dovídáme se to ze záznamu úmrtí jeho dcery Mariany (†1787).
Jakub Prinz odešel do Stropešína ke svému třetímu synovi Kašparovi, který zde měl také mlýn. V roce 1787 se vrátil zpět do Skryjí ke svému synovi Janovi, kde zemřel. Jan Prinz měl za ženu Barboru (*1769 - †9. 3. 1825). Rodina Prinzů odešla v roce 1803 do Mašůvek, tam si pořídila další mlýn.

Po Prinzovi byl na mlýně zapsán mlynář Josef Balkowský, což se dovídáme z matričního záznamu o úmrtí jeho dcer Anny (†1827) a Antonie (†1827). Od něj mlýn koupil Jan Svoboda (*1782 - †28. 8.1849), po kterém následoval jeho syn také Jan (*1818 - †27. 5. 1839).
Z matričního záznamu z roku 1819 se dovídáme o úmrtí Františka Padrty, mlynářského tovaryše na mlýně. Jako tovaryš ho nahradil syn Martin.

1825 Jan Prinz

V roce 1849 (25. listopadu) se přiženil Ferdinand Tkaný, který si vzal dceru mlynáře Svobody Marii, po něm byl krátce mlynářem jeho syn Fridrich (oddán dne 30. října 1876 s Julií rozenou Rosemburmovou), od kterého v roce 1860 koupil mlýn Josef Jelínek ze Zvole u Nového Města (*28. 8. 1847 - †31. 12. 1931). Mlýn koupil Jelínek za 1500 zlatých a na mlýn se přestěhoval společně s rodiči Paulínou (*1817 - †25. 10. 1882) a Janem (*1795 - †8. 5.1867). Mlynář Josef Jelínek byl velký zemědělský a mlynářský odborník a vzdělaný samouk. Vlastnil velkou knihovnu a patřil mezi první sběratele vltavínů na Moravě. (Psal o tom i Vítězslav Nezval). 

V roce 1897 umírá mlynářský tovaryš František Spáčil z Velké Bíteše. Roku 1907 zemřel mlynářský pomocník František Buchal.

Padrta Bohumír a Marie přišli do Skryjí z Plenkovic, kde roku 1922 převzali od rodičů Dolní mlýn.

1930 Josef Jelínek

Posledním mlynářem byl Bohumír Padrta z Plenkovic. Mlýn dále
modernizoval

Josef Jelínek zemřel roku 1931 a mlýn zdědil jeho synovec Jan Jelínek (* 1879), který byl profesorem Vysoké školy zemědělské a lesního inženýrství v Praze. Jan Jelínek mlýn dne 18.5. 1932 prodal Bohumíru Padrtovi.  Bohumír Padrta žil na mlýně se svojí ženou Marií, dvěma syny Bohumírem a Arnoštem a dcerou Annou. Padrta mlýn dále modernizoval a v provozu byl do 50. let dvacátého století. 

Zdroj: Buděšínský zpravodaj, J. Mikulášek

Bohumír (Bohumil) Padrta mlýn koupil 15. května 1932, do té doby byl mlynářem v Plenkovicích, ale původem z Tavíkovic. Mlýn byl na svou dobu moderní (Francisova turbína fy Brockmann, průtok 0,85 m3/s, spád 2 m, výkon 18 k), přesto vyžadoval rozsáhlou rekonstrukci: velká oprava splavu, výměna stavidel a zábran, nová Francisova turbína o výkonu 35 HP v nové cementové kašně (spád 2 m, průtok 1,7 m3/s), nové mlecí stolice („válce“) moderního typu, elektrický alternátor 15 kW (3 x 220 V). Kromě Padrtovic rodiny pracovali ve mlýně pánové Josef Morkus a Vladimír Dočkal, který se tu za pana mlynáře Josefa Jelínka vyučil.

Poslední větší oprava následovala po povodni, která přišla večer 14. 3. 1940, kdy mlýn poškodily mimořádně mohutné ledové kry. V létě 1940 byla postavena nová stavidla a zábrany, opraveny vnější drobné stavby. 

Roku 1952 však byl provoz mlýna zakázán, mlýnské stroje byly zaplombovány. Rodině naštěstí zůstala vlastní elektřina, kterou pak používaly i okolní chaty. Po celou dobu zde pomáhala paní Františka Šachlová, žila ve mlýně od roku 1932 až do své smrti v roce 1967. Poslední provedenou opravou bylo zacelení díry ve splavu po tání, přibližně roku 1968, s pomocí okolních chatařů. Po zatopení přehradou se prý část mlýnských strojů dostala do Mlynářského muzea na Znojemsku.

V roce 1972 byl Skryjský mlýn zatopen při stavbě Dalešické přehrady (1970 – 1978) 

V současnosti se po něm jmenuje nedaleké rekreační středisko.

Poslední žijící potomek rodu Padrtů dnes žije v Rouchovanech.