Dolní, Pasekův, Pastorkův mlýn; Paseka Mühle

Dolní mlýn je ze všech tří doberských (dobrozemských) mlýnů nejmladší a je pravděpodobné, že pro pokračování příkopu z jeho vodního kola bylo užito i prastarého vodního příkopu staré zanikající tvrze Vlčků z Dobré Zemice, která se nacházela jen 100 m jihovýchodně od něj.

Podle nejstaršího urbáře byl v roce 1580 majitelem dolního mlýna Petr Bayr; píše se, že „…dává od mlýna na Jiřího 1 fl a 15 gr…“ (čili je povinen platit jednou ročně vrchnosti na zámku ve Frýdku 1 zlatý a 15 grošů). Mimo to ovšem platil vrchnosti ještě ze svého statku, pozdějšího volenství. Mlýn totiž patřil z počátku ke gruntu, který byl později přeměněn ve volenství, čili volný statek (čp. 81), proto se na mlýně střídali jen jeho nájemníci. Jejich jména tedy neznáme, až na pár výjimek. Většinou však byl mlýn kupován a prodáván spolu s volenstvím. Kolem roku 1600 vlastnil grunteček s moučným mlýnkem Mikuláš Pobuda. Od něj ho koupila za 206 zlatých frýdecká vrchnost v osobě hraběte Bartoloměje Bruntálského z Vrbna. Po jeho smrti v roce 1604 přešel grunt i s mlýnem na vdovu po něm Annu Vyškotovou z Vodnik. Ta grunt osvobodila, když ho postoupila svému úředníku Řehoři Turskému, a listem na pergameně psaným se čtyřmi pečetěmi visutými z 2. ledna 1606 ho zbavila všech robot a odvodů (z roli, z mlynka a volenství žádných platův, slepic a povozův povinen není) a navíc mu udělila právo volně brát dříví v panských lesích. Ke gruntu ještě přidala dosud panskou louku Porubku. Anna Vyškotová z Vodnik byla zřejmě svému úředníku více než zavázána, jinak si nelze tolik privilegií rozumně vysvětlit. V budoucnu se statku říkalo Pastorskovské volenství, neboť jej od Turského získal Jiřík Pastor.

V urbáři z roku 1636 je uveden majitel gruntu Pavel Pastorek, který je volný, neboť má výše uvedené nadání od paní Anny Vyškotové z Vodnik.
Součástí mlýnku byla i olejovna. O té se v roce 1636 uvádí: „Při té vsi jest olejovna na příkopě mlýnské, kterou Pavel Pastorek při mlýnku svém drží a dává z ní do vůle vrchnosti do důchodův po 1 rýnském. Oleje lněného 4 kvarty“.

Majitelé volenství a dolního mlýna byli tedy totožní. Mlýn však neprovozovali ve své režii, ale většinou pronajímali. Odpadla tak starost o složitý provoz mlýna a majitel měl jistotu paušálního poplatku od nájemce. Prvním známým nájemcem dolního mlýna byl Václav Pištěk (1770 - 1775) a po něm Tomáš Stolař (1785 - 1786). Pak od roku 1786 Jakub Boris, poněkud nejasný Jakub Kotas (1797) a v tutéž dobu Bartoloměj Drabina, který tu byl mlynářem asi až do své smrti v roce 1807. To však již volenství drží rod Laryšů, od nichž přešlo sňatkem v roce 1803 na Velčovské. O Bartoloměji (Bartku) Drabinovi víme více díky jeho pozůstalosti. Zemřel 15. února1807 ve mlýně, ale píše se, že bydlí u Jana Velčovského čili u majitele volenství. Vše odkázal své ženě (Magdě, rozené Platošové), „ať věci prodá a z nich zaplatí dluhy, ze zbytku polovic dá na vychování těch menších dítek, synka Tomka a dcery Hedviky. Starší děti Jan a Maryna do ničeho nebudou sahat, neboť jsou dobře oddáni čili zaopatřeni, avšak motyku stolarsku a parač to nech sobě vezme syn Jan a dá za to 1 rýnský; volek pytlový a macek zubrový a hlava zubrová (snad nářadí stolařské; byl zároveň stolařem) to zanechám mojímu gazdovi Janovi Velčovskému za 6.30 zl.“ Podpis jeho, burmistra Františka Pavlíka, přísežného Jana Velčovského a písaře Jakuba Adámka. Stalo se přesně podle jeho poručení, neboť 29. října téhož roku Jan Velčovský hlásí: „syn vybral 118 rýnských 6 krejc. z dlužníků co jemu byli dlužní (sám gazda Jan Velčovský dal vdově za „mlynske vjevy“ 21 zl.) a z tych peněz jsem vyplatil…"

Za rodu Velčovských byli na mlýně nájemci mlynáři František Kaňok (1819), Matěj Paluzga (1826), Josef Pánek (1840, jenž tu jak mlynář zemřel 43letý před Vánocemi 1846), a po něm Jan Pánek z Frýdku. 

Volenství po polovině 19. století připadlo dceři Jana Velčovského Barbaře Raškové a ta mlýn pronajala nejdříve Václavu Kučovi (bydlel ovšem na č. p. 116) a pak Jakubu Štihlovi (1854 ve věku 54 let) a Janu Chasákovi (v roce 1855 zemřela vdova po něm). Dokonce tu byla i nájemkyně mlýna Anna Pánková, jež zemřela 28. dubna 1861 vysílením, snad příbuzná s Pánky výše uvedenými (její příbuzná Marie Pánková tu sloužila až do roku 1875). Dalším známým nájemcem mlýna byl František Heinz (1865), majitel horního mlýna, a opět Václav Kuča (1875, zemřel 22. ledna 1881). Václav Kuča byl posledným mlynářem, který na dolním mlýně mlel.

Již následujícího roku 29. července 1876 byl mlýn prodán Pavlem Sikorou z volenství Antonii Lichtensternové, majitelce horního mlýna a příbuzné Lichtensternů, kteří na místě prostředního mlýna vybudovali bělidlo a úpravnu plátna, za sumu 3700 zlatých. Touto koupí byl mlýn na čísle 108 oddělen od statku čp. 81 (volenství) a zbourán. Zachována zůstala pouze chalupa, která byla se všemi pozemky přičleněna k nové Lichtensternově továrně. Tímto datem je ukončena staletá tradice dobrozemských mlýnů a mletí v nich. Z bývalých tří mlýnů nyní neměli okolní sedláci najednou kam v Dobré zajet nechat si semlít své obilí. S tím museli nyní jezdit až do Nošovic, do Matuškova mlýna v Nižních Lhotách, nebo na Podvolonský mlýn ve Starém Městě, který dodnes stojí na frýdecké straně řeky Morávky pod frýdeckým hřbitovem.

Roku 1930 bývalý mlýn již fungoval pouze jako úpravna a k výrobě osvětlení. Později bylo vodní kolo změněno na turbínu a po zbourání vznikl na místě bývalého mlýna, přestavěného na elektrárnu, nový rodinný dům.

Dnes objekt čp. 108 ležící na p.č. 1151 patří p. mgr. Van Nes Jiřině Ceperkové.