Příspěvek k dějinám vodních mlýnů
Díl druhý.
Hanzlovský mlýn na potoce Bystrém
Bystřice u Benešova, Jírovice 12
Věnováno a v úctě mým předkům po několik generací příslušníků cechu mlynářského.
Hanzlovský mlýn
Historie
Tento mlýn patří k nejstarším a nachází se o něm záznamy již z doby předbělohorské.
V roce 1654 byl proveden zápis na mlýn Hanzlovský: Jaroslav Žižavský z Audimic koupil od Jana, zetě Hanzlova mlejn, který pod Jirovici leží.
V roce 1538 koupil od mlynáře Hanzla dům v Benešově Vít Kopytář /Grunt, kniha města Benešova, 1530-1589/
Též ve smlouvě o prodeji Konopišťského panství mezi Archlebem z Kunovic a Dorotou Hodějovskou z r. 1604 uvádí se mlejn Hanzlovský, též volejní. V registrech panství Konopištského již za Přecha Hodějovského z Hodějova v roce 1604 uvádí se mlýn Hanzlovský o 3 moučných kolech a čtvrtým stupním – snad krupním, též volejna při tom mlýně a kolem na zatahování na olej se nachází. Leží na vodě potoční z rybníka Semovského.
V roce 1624 koupil na Tožici grund Tožičkovský Václav, mlynář Hanzlovský za 800 kop.
V roce 1628 uvádí se na Hanzlově mlýně mlynář Václav Šimonů s manželkou Magdalénou. V roce 1651 mlynář Václav Všetečka s manželkou Lidmilou a v roce 1653 mlynář Všetečka Štěpán s matkou Lídou.
V roce 1715 uvádí se v odhadu panství Konopištského „mlejn Hanzlovský“ o jednom složení. Mlynář platí vrchnosti nájmu 12 zl. 30 kr. k tomu žita 25 strychů. V té době uvádí se jako mlynář Hanzlovský Vojtěch s manželkou Annou. V roce 1716 byl pokřtěn Vojtěch, otec Vojtěch Klaud. Tento se též uvádí několikrát jako kmotr u dětí narozených od r. 1719 do 1722. pozoruhodný je zápis v benešovské matrice z 24. března 1720. toho dne byl pokřtěn Vojtěch. Jako otec se uvádí Vojtěch Klaud-přepsáno na Paris.
1 Strych = 1 Korec = 93,54 litru
22. prosince 1735 ženil se Václav, syn Vojtěcha Hanzlovského s Annou, dcerou Tomáše Kladivy z Jezvin.
Od roku 1721 do roku 1741 uvádí se na Hanzlovském mlýně Vojtěch Paris s manželkami Marianou (prvou) a Annou (druhou). Tito se uvádějí často jako kmotři dětí narozených v Jirovicích. Sami měli 3 syny a 7 dcer.
18. listopadu 1753 koupil František Paris, syn Vojtěch Parise, narozeného v roce 1722 od konopištské vrchnosti mlejn Hanzlovský za 330 zlatých dle následující smlouvy:
Dnes níže psaného data stal se trh dobrovolný a nepominutelný mezi důchodem jeho hraběcí mil. Panství Konopištského s jedné a Františkem Parisem se strany druhé, a to sice takto:
Vejš označený důchod s vůlí a vědomím milostivé Vrchnosti prodává a prodal mlýn Hanzlovský s jedním složením a stoupou, tak jak stojí a leží nic z toho nevyjímajíc, též k němu pod 6 strychů 2 věrtele 2 2/3 čtvrtce vyměřených rurálních polí a gruntu jemu Františkovi Parisovi za sumu 300 zlatých rýnských na kteroužto sumu on kupující hned při zavření tohoto kontraktu 100 zlatých, pak každoročně až do vyplacení 35 zlatých bez upomínání složiti se zavazuje.
Činže z tohoto prodaného mlejna každoročně 30 zlatých, 30 strychů žita a 1 strych ječmene in natura, 1 vepře vykrmiti, neb za tu povinnost 3 zlaté při sv. Jánu polovic a před Novým létem druhou polovici bez průtahu odváděti povinen bude.
Bude též kupující strana panský ourok, vypadající kontribuce, tabáční plat a jiné mohoucí se vyskytnouti daně podle rozvržení bez odporu neb prodlení zapraviti.
Nápodobně každoročně na to 1 složení od vinopala konopištského 20 žejdlíků pálený bráti a za takové p 6 kr. žejdlík počítajíc do důchodu panského odvésti má.
Ve dny sváteční před mší svatou, a dokud se bohoslužby konají do mlejna obilí nepřijímati, též melivo nevydávati, tím méně v ten čas něco pracovati, pod pokutou 1 zlatý, která ke kostelu, tak často jak se stane, složiti musí.
Dvory panské a jim lidem poddaným přede všema jinýma melivem fedrovati a žádného nezdržovati.
Co se z panských dvorů do mlejna semlíti dá, povinnost bude z každého strychu obilí vydati, totiž:
- po strychu pšenice a žita 5 věrtelů mouky a 1 věrtel otrubů
- po strychu ječmene 2 ½ věrtele tlustých, drobných neb trhaných dobře suchých 3 věrtele krup,
- po strychu jakéhokoliv zadního mletí 5 věrtelů a po 1 strychu osa 6 věrtelů šrotu.
- po strychu prosa 2 věrtele jáhel.
Při tom také se zaručuje, aby on kupující žádný pole neb louky na kusy odprodával, nýbrž jest jemu dovolené, tento mlejn se vším příslušenstvím a vědomím mil. vrchnosti komu se zachce, však dobře zachovalému člověku odprodati, kdežto ale vždycky mil. vrchnost předek k té koupi míti má a bude – i tak se vyjímá, kdyby on kupující se protivě, poslušně a pokojně se nechoval, že mlejn tento v slušný ceně zase vyjmouti se může.
Přitom také se zodpovídá, aby on kupující žádný ryby jak v rybníce, tak v stávku, neb v potoce chytati se neopovažoval pod pokutou 10 zl.
Kdyby jemu mlynářovi jeden nebo více chrtů k vychování dáno býti mělo, tak bude on zavázán v tom pokračovat a je vychovávat. Naproti čemuž jemu za každého chrta ročně po 1 strychu ječmene pasírováno bude.
Bude též obmezen žádný popel na cizí panství neprodávati, nýbrž ročně 2 strychy do panský flusárny proti zaplacení po 8 kr. za každý strych odvésti. Co ale přes 2 strychy odvezeno býti může, takový flusárně v běžící ceně podle dohody vejš jemu se zaplatí.
Jiří Schaller Frant. Paris
Direktor 18. listopadu 1753 kupující
František Paris kupní cenu soustavně splácíval, dne 18. listopadu 1760 zaplatil posledních 40 zlatých.
6. dubna 1768 prodal František Paris Hanzlovský mlýn Janovi Táborčíkovi za 450 zlatých, tento pak pro značné zadlužení Václavu Bylanovi, 2. listopadu 1773 prodal pak Jan Bylina, mistr mlynářský Hanzlovský Janu Rubeliovi, rovněž mistru mlynářskému za 350 zlatých. Nový nabyvatelé přejímali uvedené závazky a povinnosti vůči konopištské vrchnosti.
31. října 1781 koupil Václav Zuran mistr mlynářský, mlejn Hanzlovský pod Semovicemi ležící s jedním složením, stoupou a 6 strychy a 2 věrtele polí od Jana Rubelia, mistra mlynářského za 710 zlatých rýnských.
Kromě mlýnského zařízení jsou ve mlýně: velká truhla na míchání mouky, 1 fotr, 2 veškrdy, 2 násypky, 2 pytlíky, 1 stůl, 1 police, 1 almárka, 1 řešeto drátové a 13 kusů dlouhého dříví.
Václav Zuran zaplatí do důchodu vrchnostenského za Jana Rubelia dlužných 66 zl. 47 kr..
Dále bude platiti každoročně 30 zlatých a 30 strychů žita činže, strych žita po 1 zl. 40 kr., dále pak 1 strych ječmene a vykrmiti 1 vepře, nebo místo toho 3 zlaté při sv. Jánu polovic a před Novým létem druhou polovinu.
Kromě povinností uvedených v předchozích smlouvách přicházejí navíc:
- k vyspravování mlejnských střech pasíruje se ročně 10 robotníků.
- mlynář sám povinován bude každoročně 4 statné žence na panský pole, kam se jemu nařídí bez výplaty, za každý den se takovému dělníkovi jeden bochníček chleba 1 ½ lb. Vážící se dávati bude.
- na oheň, čehož Bůh uchovej, bedlivý pozor dáti a skrze takový k přicházejícímu trpkému odpovídání neb nahrazení škody se všemocně vystříhati má.
- jest jemu nynějšímu uživateli hanzlovského mlejna ten chobot v Jarkovským rybníku, a to tak dlouho jak dlouho takový rybník spravovaný nebude a on mlynář dobré chování provozovati bude od vrchnostenského popřání.
Tak se stalo v kanceláři Konopišťským, 31. října 1781.
Jan Ign. Schaller Václav Zuran
Direktor mlynář Hanzlovský
Václav Zuran byl zámožný měšťan pražský, evangelík, 30. června 1788 koupil grund čís. 3 v Jarkovicích po Pavlu Říhovi za 500 zlatých. Tento grund postoupil pak 18. října 1798 synovi Janovi za 1000 zlatých, ten pak opět bratrovi Václavu Zuranovi.
Téhož dne a roku postoupil Václav Zuran, mlynář Hanzlovský mlejn v Hanzlově synovi Janovi, jeho manželce a budoucím potomkům o dvojím složení a jedním Švábem (to je na dělání krup) s celou správou a se všema potřebama co je ve mlýně nutné, dobře zaopatřený s celým domácím hospodářským a hospodyňským nářadím, též 2 klisen hřebných šestiletých, dvouma vozy, nářadím vorným, to je 2 pluhy, dvěma rádlama, dvoje brány, 7 dojnými krávami a jedním dvouletým běhounem a 2 telaty, 3 prasnice a 8 velkých řezanců-vepřů, též s 10 čtvrtletními prasaty, též se všemi pozemky, totiž polmi pod 3 jitra 1407 čtv. sáhů, louky a zahrady pod 1 jitro 1296 čtv. sáhů i s těmi při městě Benešově majícími 6 strychy polí i s celým sklizuňkem, ano i vším co jenom hřebem přibito a hlínou obmazáno jest za jednu sumu 3000 zlatých s následujícím způsobem:
zavazuje se nastupující Jan Zuran ihned po obdržení tohoto kontraktu 2000 zlatých v hotovosti svému odstupujícímu otci Václavu Zuranovi vyplatiti, aby otec zasejc pro druhé dítky něco vyhledati a je také zaopatřiti mohl.
Z toho třetího tisíce bude 800 zlatých, jakožto dluh na tomto mlejně pojištěný, do sirotčí kasy na sebe přijmouti a takový, dle mej závěti do sirotčí kasy i s vypadající intervencí odvésti, ostatních ještě zůstávajících 200 zlatých na mlejně na další čas 5 zlatých Za 100 jménem činže odstupujícími otci pojištěné zůstanou.
Odstupující otec Václav Zuran se zavazuje běžící činži z mlejna až do nového roku sám do důchodu panského zaplatiti.
Vymiňuje sobě odstupitel z toho vpředu stojícího hovězího dobytka pro sebe 5 krav a 1 tele tam zanechati tak dlouho dokud on je potřebovati bude, do toho času ale nastupující syn je užívati může.
V bodě 5 – 19 smlouvy uvedené povinnosti jsou shodné, jak jsou uvedené v předchozí smlouvě.
17. května 1805 manželé Jan a Anna Zuranovi prodali Hanzlovský mlýn Václavovi Štíchovi za 14000 zlatých a tento krátce na to 7. listopadu 1805 Josefu Hájkovi za 15.000 zlatých. Od Josefa Hájka koupil mlýn Hanzlovský 22. července 1807 Václav Dvořák, vlastník svobodnického dvorce na panství Tloskovském, rychty Křečovické za 15.000 zlatých. Ten již 14. září 1807 prodal Hanzlovský mlýn Václavu Šubrtovi, který mu jako protihodnotu postupuje svůj mlýn v Krchlebích. Nový vlastník přejímá všechny povinnosti vůči vrchnosti.
Výslovně se uvádí, že poněvadž nyní vrchnostenský tzv. rybník Jarkovský do stavu uvedený a vodou naplněný se nachází, všechno užívání téhož rybníka-chobotu mlynářovi Dvořákovi přestává.
14. září 1807 prodal Václav Dvořák Hanzlovský mlýn Václavu Šubrtovi se všemi grunty a příslušenstvím i od města Benešova přikoupenými 6 strychy polí a posléze uvedený pak 23. srpna 1809 Janu Dubovskému, mlynáři z Kutné Hory za 13.000 zlatých.
1. června 1810 pro neduživost a chatrné zdraví postupuje Jan Dubovský mlýn Hanzlovský bratrovi Josefu Dubovskému v hodnotě 14.300 zlatých. U mlejna je polí 3 jitra 1407 čtv. sáhů a luk 1 jitro 1296 čtv. sáhů, k tomu dále 6 strychů koupených od města Benešova. Po zaplacení dluhu zbude 10.170 zlatých, které se rozdělí na 8 podílů po 1271 zlatých. Z těch obdrží po jednom podílu Josef Dubovský postupující otec, Josef Dubovský nastupující syn a 6 sourozenců.
Josef Dubovský ml. přejímá všechny povinnosti vůči vrchnosti.
Pro lepší příchod vody k svému mlejnu, tak jako také skrze vody odchod od mlejna má mlynář všechny strouhy sám na své outraty sobě pucovati nechati. Jedině bude jemu k tomu od strany vrchnostenské 10 robotních pěších dnů ročně pasírováno.
3. listopadu 1813 byla uzavřena dohoda mezi Josefem Dubovským, mlynářem hanzlovským a Matějem Šeborem, mlynářem masnickým o výměně mlejna Hanzlovského ve vsi Martinicích č. 16. cena Hanzlovského mlýna činí 10.138 zlatých, Mastnického o 2 složeních, se 4 stoupami a pilou 8.000 zlatých. Matěj Šebor přejímá všechny povinnosti vůči vrchnosti.
30. dubna 1821 ujímá se Hanzlovského mlýna Barbora Šeborová po zemřelém Matějovi Šeborovi, a to se všemi právy a povinnostmi.
24. února 1831 ujímá se po Barboře Šeborové, znovu provdané za Jana Dubovského, Hanzlovského mlýna Jan Šebor, syn zemřelého Matěje Šebora s tím, že vyplatí všechny dluhy a pohledávky.
Poněvadž dědic mlejna Jan Šebor ještě nezletilý jest, tak až do toho času kdy na tento mlejn nastoupí, jeho otčím Jan Dubovský z ohledu, že on tento mlejn jak se patří, držel a také o Šeborovské siroty dobře se staral, za hospodáře se tamže ustanovil, by dále tento mlejn v přádku držel a o Šeborovský siroty se staral a všechny na tomto mlejně vězící povinnosti řádně odbejval.
5 listopadu 1858 bylo vloženo vlastnické právo na Hanzlovský mlýn Josefu Šeborovi, synovi Jana Šebora a matky Anny, rozené Novákové ze Struhařovského mlýna na panství Štiřínském. Josef Šebor byl starostou společenstva mlynářského v Benešově.
17. října 1898 podle odevzdací listiny bylo vloženo vlastnické právo na Hanzlovský mlýn Bohumíru Šeborovi a 19. července 1900 na jeho polovinu manželce Janě Šeborové.
15. října 1943 bylo vloženo vlastnické právo na polovinu Hanzlovského mlýna patřící Bohumíru Šeborovi a 30. července 1945 na polovinu patřící Janě Šeborové Otto Šeborovi. Tento byl po otci mlynářem i na mlýně Splavském. V celém objektu Hanzlova bylo hospodářství a cihelna, jehož vlastníkem byl Bohumír Šebor mladší.
Hanzlovský mlýn během druhé světové války byl zabrán do SS – Truppen-Übungsplatzu. Značně sešel a nebyl obnoven.
Po roce 1948 převzalo do bezplatného užívání JZD Bystřice. Mlýn byl využíván jako sklad od krmiva až po průmyslová hnojiva. Vzhled budovy mlýna v roce 1998 viz v závěru této práce. V roce 2000 byl mlýn zbourán.
Pozemky u Hanzlovského mlýna:
Podle Josefského katastru v. r. 1780 za mlynáře Jana Bubelia resp. Václava Zurana.
Č.parcely
152 - uvádí se „Mlejn na samotě“
153 - pole 2 J 91 čtverčních sáhů
154 - zahrada u stodoly 16 čtv.s.
155 - zahrada pod stájí první 38 čtv.s.
155 - zahrada pod stájí druhá 758 čtv.s.
155 - zahrada pod stájí třetí 538 čtv.s.
159 - pastviště 296 čtv.s.
160 - louka 818 čtv.s.
236 - pole pod Skalkou 1331 čtv.s.
1 čtvereční sáh = 3,59 metru čtverečního
Podle stabilního katastru v r. 1840 za mlynáře Jana Šebora
119 - zahrada s ovocnými stromy 385 čtv.s.
120 - louka 560 čtv.s.
121 - pastvina 50 čtv.s
122 - pole 435 čtv.s.
124 - pastvina 25 čtv.s
125 - pole 390 čtv.s.
126 - pastvina 65 čtv.s
127 - pastvina 90 čtv.s
128 - pastvina 65 čtv.s
129 - pastvina 40 čtv.s
130 - louka 95 čtv.s.
131 - pastvina 80 čtv.s
132 - pastvina 165 čtv.s
133 - pole 225 čtv.s.
134 - les 400 čtv.s.
135 - pastvina 120 čtv.s
136 louka 840 čtv.s.
137 - pastvina 325 čtv.s.
138 - pole 3 J 175 čtv.s.
139 - pastvina 80 čtv.s
140 - pastvina 95 čtv.s
497 - pole 1415 čtv.s.
Mlýnské stroje a zařízení Hanzlovského mlýna ve 20. století
Mlýn převzal v r. 1898 po rodičích, jejich syn Bohumír Šebor. Po vzniku ČSR byl schválen jakožto provozovna okresním úřadem v Benešově výměrem č. j. 46.572/23 ze dne 8. ledna 1924. Provozován byl na základě živnostenského listu č. j. 9169 ze dne 26. dubna 1932 vydaného na jméno Bohumír Šebor, živnost mlynářství, Jírovice čp. 12.
Hlavní mlýnská budova je 19,6 m dlouhá, 11 m široká a 5 m vysoká, a to ze dvora. Je jednopatrová, zděná, v části přízemí jsou dvě místnosti obytné, v ostatní části je mlýn.
Připojená budova na straně ke státní silnici jest 10,6 m dlouhá a 6,8 m široká a 7 m vysoká, zděná v části přízemí jest umístěn plynový motor a v ostatní části je mlýn. Ve skladišti je možno uložit 250 q mlýnských výrobků.
V další připojené dřevěné budově dřevěné 8 x 3,80 x 3 m jest umístěna turbína.
rok 1998
Pohon
Potok Bystrý. Normální výška voda před stavidlem, měřeno od práhu stavidla 90 cm, průměr přívodního potrubí 180 cm. Normální spád – rozdíl mezi normální vrchní a spodní hladinou 425 cm, poklesem vody v náhoně a stoupnutím spodní hladiny se spád snižuje na 375 cm.
Turbina Francisova v otevřené kašně od fy. J. Kohout, nejvyšší průtočné množství vody za vteřinu 320 litrů, počet obrátek 350, nejvyšší výkonnost 13,6 KS.
Spalovací motor - plynossací: od fy. Osers a Bauer, Vídeň, rok výroby 1916.
používané palivo: koks a dřevěné uhlí
počet obrátek: 300, nejvyšší výkon 20 KS 1 KS (koňská síla) = 0,746 kW
Na výrobu plynu slouží plynová stanice o jednom generátoru, tento je 250 cm vysoký a 80 cm široký. Vlastní vnitřní šamotová pec je 130 cm vysoká a 50 cm široká. Získaný plyn z tohoto generátoru sáním motoru prochází mokrým čističem 220 cm vysokým a 50 cm širokým. Dále suchým čističem 40 x 50 cm přes odlučovač dehtu do motoru.
Čistírna.
Hranolový vysévač od fy. J. Kohout rozměry 200 x 70 cm
Koukolník od fy. J. Kohout rozměry 170 x 50 cm
Loupací stroj Ekonos velikost 2
Kartáčovací šnek od fy. J. Kohout rozměry 200 x 30 cm
Kropící šnek od fy. J. Kohout rozměry 150 x 15 cm
Výkon čistírny za 24 hodin – 120 q obilí – vše k čištění pšenice.
Mlecí stroje
Válcové stolice - párů válců
1. od fy. J. Kohout 2 rýhované, délka 600 průměr 180 mm pšenice šrot
2. od fy. J. Kohout 1 hladké, délka 600 průměr 300 mm pšenice mletí
3. od Machaň Pardubice 1 porcelánová délka 600 průměr 280 mm pšenice mletí
4. od fy. J. Kohout 1 rýhované délka 500 průměr 300 mm pšenice k vymílání
Stroje vysévací.
Vysévače rovinné.
Od fy. J. Kohout, Praha, jedna skříň: délka 187 cm, šířka 97cm, vysévacích dílů 2,
sít v každém díle 9 k mletí pšenice.
Stroje pomocné.
Aspirace – žádná.
Stroje míchací.
Jedna jednokomorová míchačka, šneková od fy. J. Kohout Praha, délka míchacího válce neb šneku 1,5 m, obsah 100 q na pšeničnou mouku.
Speciální výroba
Zpracování ječmene na krupky a kroupy.
Ječmen přichází do hranolového vysévače rozměrů 280 x 80 cm. Zbavený hrubých nečistot (prach, písek, kaménky) pak na kombinovaný stroj, kde napřed odpadne ječmen slabý, drobný, dále tento stroj odstraní všechnu kulatinu, rozměr stroje 200 x 60 cm.
Očištěný ječmen jde na loupačku Ekonos č. 2, která je uvedena též v čistírně pšenice. Jelikož tato loupačka má veliký výkon, stačí oloupat pšenici i ječmen pro oboje mletí.
Oloupaný ječmen přichází při výrobě krup přímo na krupník, rozměry kamene 100 x 30. při výrobě krupek jde napřed přes řezací stroj – rozměr válečků 40 x 8 cm, od krupníku se transportuje vzniklý meziprodukt na třídní žejbro 270 x 60 cm.
Aspiraci krupárny obstarává větrák 15 x 50 cm se sacím filtrem, tento má 120 hadic.
Všechny stroje jsou výrobkem fy. J. Kohout, Praha.
Obsluha mlýna
Prvního stárka v Hanzlovském mlýně vykonával od 28. prosince 1930 František Ptáček nar. 26. 7. 1903, do mlýna nastoupil 2. 1. 1931. Stárka v Hanzlovském mlýně vykonával do 25. června 1938, obstarával veškeré mletí, přijímal pracovníky, udržoval mlýn v dobrém stavu, hubil drobné hlodavce a moučný hmyz. Za semletí 100 kg obilí dostával 4,30 Kč. Z toho obnosu vydržoval své zaměstnance. V tomto platu je zahrnuta veškerá práce spojená se složením a naložením mlýnských výrobků a mele-li se motorem i obsluha jeho. Na dovolenou ročně dostával stárek 300 Kč a zaměstnanec 200 Kč. F. Chvojka pocházel z Červeného Újezda od Sedlčan.
Po něm vykonával stárka od 26. 6. 1938 František Chvojka. Do mlýna nastoupil 19. 11. 1930. Stárka vykonával do 30. 6. 1951. Pocházel z Hošťalovic u Čáslavi.
Výrobní schopnost k 31. Říjnu 1938
Mletí 27 q za 24 hodin 8.424 q za rok
Ječmen na kroupy a krupky 15 q za 24 hodin 4.680 q za rok
Od 1. července 1939 do 31. července 1940 měl kontingent: 3.380 q
Zpracoval: 3.112 q 1 q (metrický cent) = 100 kg
Ve výrobním období VII. 1939 až VI. 1940 semlely:
Mlýn Hanzlov Mlýn Splav
Pšenice ječmen žito šroty
3289 q 1205 q 4955 q 327.3 q
kromě výroby krup a krupek byl Hanzlovský mlýn zařízen B. Šeborem na mletí pšenice, kdežto mlýn Splavský na mletí žita a šrotování. - ukázka lístků na označení pytlů s mlýnskými výrobky:
Zajímavosti
Vyprávění pamětníka hanzlovského mlýna.
Pohovor s Františkem Ptáčkem, bývalým stárkem ve mlýně Hanzlovském a jiných v listopadu 1978 – stáří 75 roků, bydlel v Bystřici. O zpracování ječmene na kroupy ve mlýně Hanzlovském.
„Ječmen se zbavuje nejprve slupek – šošek, pak se obrušuje na kroupy různé velikosti ječných zrn.
Podstatu holendru, v němž se ječná zrna obrušují, tvoří kámen na vodorovném hřídeli. Kolem něho se nachází buben – lub ze silného plechu s otvory. Tyto se pohybují - otáčejí proti sobě. Ječmen se vypouští do holendru, šošky se odsávají, zrno se ponechává v něm určitou dobu, pak automaticky vypadne pod holendr. Šnekový dopravník vynese obroušené obilky do výtahu a třídí se na plechových sítech s otvory různé velikosti. Z jednoho zrna se získá jedna kroupa.
Podle velikosti se rozlišují následující kroupy: - desítky, - devítky, - osmičky, - sedmičky, - šestky atd. z nejmenších ječných zrn získávají se „perličky“, tyto jsou nejlepší.
Při výrobě „trhaných“ krupek nechá se ječmen jednou přejít přes holendr, aby se zbavil slupek. Pak jde na řezačku se dvěma válci o průměru 10 cm, jeden má rýhování podélné, druhý příčné. Válce se točí proti sobě a obroušená ječná zrna nařezávají. Takto zpracovaná zrna jdou znovu na holendr ve kterém se rozpadají.
Trhané krupky jsou jednotky a dvojky, tyto jsou nejběžnější, trojky jsou velmi drobné.
V Hanzlově se zpracovalo týdně na kroupy i krupky 100 q ječmene též pro vývoz.
Při výrobě krup tvoří se mnoho štiplavého prachu, proto se při této práci dosti pilo. Od toho úsloví „pije jako holendr“.
Dříve se při výrobě krup užívalo stoup. Podstatu tvoří vyhloubený kámen, v němž se pohybovala dřevěná hlava hamru, okovaná. Ječné zrno se roztloukalo a pak dále zpracovalo. Ve stoupě se roztloukaly též sušené hrušky na prachandu.
Hanzlovský mlýn měl válcové stolice vybavené na mletí pšenice, Splavský mlýn pak na mletí žita. Liší se od sebe rýhováním válců a břity. U pšeničných je 6 – 8 rýh na 1 cm, u žitných 12 rýh na 1 cm“.
Vymílalo se na 66 %, 60 % dostal mleč, 6 % si nechal mlynář. Získaly se přitom kvalitní otruby, dnes se vymílá obilí daleko více. 9
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Vzpomínky Mlady Filípkové
Mlýn Hanzlov
Mlýn tvoří přesné rozhraní mezi katastrem vsi Jírovice a Jarkovice. Patřil do 16. listopadu 1753 ke konopišťskému panství a byl prodán Františku Parisovi – psaného i Parysovi, za 350 rýnských. Panství si vymínilo spoustu podmínek. Předkupní právo, každoročně 30 strychů žita, strych ječmene, krup hrubých i lámaných – ty se měřily na věrtele, oves, šrot, jáhly, proso – zajímavé, co všechno tehdy sedlák pěstoval. Dále vykrmit vepře, to se mohl vyplatit ve dvou splátkách – na sv. Jana a před „pozdním létem“, dodávat 2 strychy dřevěného popele do flusárny, nikoliv na cizí panství. Měl i povinnost chovat svěřeného chrta, či se vyplatit z této povinnosti. Každý chrt stál 1 strych ječmene. Nesměly se chytat ryby v potoce, rybníce, ve strouze ano, ale ne štiky. Pokuta zde byla vysoká – 10 zlatých. V době nedělní a sváteční se nesmělo mlít ani přijímat obilí k mletí, z konopišťské vinopalny byla povinnost odebírat 20 žejdlíků pálenky a posílat „statnou osobu u dvora, kam vrchnost nařídí, přičemž robotník dostal 1 a ½ libry chleba“ Byla ještě robotní povinnost, pro mlýn čtyři sobotní dny.
Mlýn pak šel rychle z ruky do ruky, někteří – Václav Dvořák, ho vlastnil jen rok. Roku 1813 provedl „handl“ Matěj Šebor, vyměnil s Josefem Dubovským mlýn v Martinicích u Votic za Hanzlov. A i když i Matěj za rok zemřel, v držení rodu Šeborových je dodnes. Dlouho zde hospodařila vdova Barbora Šeborová, až do roku 1830, pak mlýn převzal syn Josef. Oženil se roku 1849 s Annou Novákovou. To už byla robota zrušena.
Ve jménech vlastníků mě zaujala dvě, cizokrajná – 1787 mistr mlynářský Jan Rubellion, a ten ho prodal Václavu Zuranovi. A zas ten dojemný výčet inventáře – polností bylo hodně, ale našim kronikářům stálo za to, vypsat i – truhlu na míchání mouky, železný sochor, dva vaštroky, násypky, dva pytlíky, stůl, polici a almárku ve světnici, drátěné řešeto a 13 kusů dříví na hromadě ležícího…
Poslední zápis se týká Josefa Šebora, který mlýn zdědil 1858 a vyplatil sourozence Jana, Annu, Johanu a Alžbětu.
Následovalo sto let. Moje dětská paměť zachytila posledního hospodařícího pana Šebora. Byl to hospodář vzdělaný a osvícený. Dobytek choval v nejmodernějším zařízení, miloval, což je u vesnických lidí neobvyklé, stromy, a to i zvláštní, vysazoval hájky, zbytek – pár stromů, hlavně špendlíky u bývalé cihelny, měl krásné koně a ve výběhu před statkem vždy byla hříbata. Obytný dům si postavil moderní, říkalo se mu vila, oba syny dal studovat, staršího na zemědělskou školu do Tábora, mladší studoval medicínu.
Jejich osud patří k největším křivdám a tragédiím 50. let v Jírovicích. Bylo to o žních, a tehdy byly nařízeny požární hlídky proti záškodníkům. Jedna noční hlídka padla na mého otce a mladého Mílu Hlaváčka z Jarkovic. Když o půlnoci seděli na vršku lesa Borkova, zpozorovali tichý ruch kolem Šeborova statku. Policie obkličovala. Ráno se vesnice dozvěděla, že byli zatčeni Šeborovi, v Praze i syn medik. Pan Šebor, byl vězněn v uranových dolech. Přežili, těžce nemocí, ale do vsi se nevrátili. Vila pustla – jeden čas tam byla pobočka zemědělského odboru ČSAV, hájky vykáceny, moderní chlévy obývali býci, často se utrhli a musela zasahovat místní vojenská posádka… V restituci je asi vše vráceno, dům opraven, ale Šeborovi jsou stále tichým mementem. Snad až příliš tichým. Když jdu po benešovském hřbitově, kde jsou pochováni a mají na běžném náhrobku jen jména, myslím, že by tam měl být pomník – obětem 50. let.
A dovolím si osobní vzpomínku. Když mí rodiče zakládali počátkem 50. let zahradu kolem domu, oral ji pan Šebor. Jeho kůň spásl tehdy mamince nějaký vysazený strom. Pan Šebor přišel a vysadil jí javor. Maminka si ho velmi vážila. Je to nádherný obrovský strom, na podzim jak z ryzího zlata. Šeborův javor. Autorka: M.Filípková
Vzpomínky Marie Léblové
Dědeček B. Šebor postavil pro prvorozeného syna Bohumíra v Hanzlově po roce 1930 vilu. Mlýn odkázal synovi, mlynáři Ottovi. V hospodářství v Hanzlově měli 4 koně, 14 krav, 25 prasat, berana a ovce na vlnu, chovali krůty, perličky, husy a včely. Obhospodařovali 29 ha polí.
Mlynář Bohumír Šebor chodil ze Splavu sám, k nám do vily pravidelně každou sobotu na večeři. Moje babička ráda vařila. Velmi rád měl „Taliány“ od jednoho řezníka z Benešova a dobré řízky. Moje maminka Marie zase každou neděli chodila do Splavu za svou maminkou Johanou.
Děda Šeborů byl menší podsaditý, byla s ním vždy legrace. Pokud jsem byla s otcem a zdržela se déle na návštěvě, byla jsem svědkem docela divných rozhovorů, kdy můj děda lesník, mluvil o Císaři Františkovi d´Este, děda Šeborů jen o mlýně a můj otec Fr. Kühnel zase jen o nemocnici. Otec pracoval v Benešovské nemocnici 33 let. Vyučil se původně klempířem, jeho otec byl správcem polesí v Černém lese, byl zaměstnancem konopišťského panství. Otce si v 17 letech vybrali jako budoucího komorníka Císaře Františka d´Este a poslali ho na studia do „Blánovy“ obchodní školy v Benešově. Školu dokončil v roce, kdy byl císař v Sarajevě zastřelen. Nastoupil tedy jako úředník do Benešovské nemocnice.
V Hanzlově byla ještě cihelna. Pálení cihel si nepamatuji. Bylo to už vše takové rozbořené, naopak si pamatuji, že v blízkosti stála pěkná stodola.
Autor: Milan Šebor, š msebor18@gmail.com
Fotografie zařízení mlýna jsem provedl roku 1998. Fotografie stodoly, chléva a vjezdu: Marie Lišková, Nesvačily
Názorné obrázky zařízení jsem použil z databáze vodních mlýnů: http://vodnimlyny.cz/
Historii převzal z: Mlýny na potoce Bystrém - historie Hanzlovského mlýna (strojopis) Autor prof. Josef Šmerha DrSc.
Článek M. Filípkové, dříve zveřejněný na http://www.jirovice.cz/p/historie/52 dnes již neexistuje.
Historická data a foto z domácího archivu a dochované dokumentace Hanzlovského mlýna.
Praha 29. února 2020
