Při silnici z Jankova do Líšna je ve Strženci, který patří k Ouběnicím, bývalý panský mlýn a pod ním nádržka. Tento mlýn na počáteční vodě měl právo na odpad jalové vody z rybníků u Kačin, Dvouhrázského v lese u hájovny a v Jankovské Lhotě, z Kopřivnice a Stéblence.
První zmínka o mlýnu je v listině z 16. října 1773. Toho dne tvoršovická tvrz pronajímala Strženecký mlýn - nově upravený včetně lednice - mlynáři Štěpánu Pumrovi. "Nájemce bude ročně platit 30 zlatých, jedno vykrmené prase a v čas žní pošle na panské statného žence na dobu tří dnů". U mlýna bylo 17 strychů polí a dvě louky s výnosem půl vozu sena.
Dne 1. února 1783 si mlýn pronajal Antonín Kuliš. Pět let poté je v josefinském katastru 12. července 1788 mlýn označen jako panský s čp.1.
Dne 6. září 1790 vrchnost mlýn v dražbě prodala Matěji Kovrzkovi za 299 zlatých. V dražební smlouvě se m.j. uvádí, že" rybník byl zkasírován" již 24. listopadu 1788 a proto mlynář bude do doby, než se rybník uvede do řádného stavu, platit roční činži pouze 12 zlatých, potom 30 zlatých.Tehdy byl mlýn ve Strženci oceněn na 268 zlatých 15 krejcarů. Rovněž je zaznamenáno, že byl sešlý, a mlynář jej měl zvelebit. Pivo, kořalku a sůl měl mlynář brát z panského důchodu nebo z panských hospod, každoročně o žních postavit na tři dny ruční práce statného žence, deputátní žito mlít přednodtně, nechovat víc koz a jiného rohatého dobyta, než kolik grunt uživí.
Matěj Kovrzek mlýn 13. září 1802 prodal za 1800 zlatých Josefu Kratochvílovi z Mrače, který jej 1.září 1804 přenechal za 4000 zlatých Jánu a Františce Ebenstrietovým z Prahy, ti jej 17. března 1807 museli kvůli zadlužení přepustit mlynáři Matěji Skalákovi z Vindušky, který mlýn koupil pro svého syna Jana. Když ale otec Skalák koupil Janovi v Praze dům, dostal mlýn 1. srpna 1810 Janův bratr Tomáš. Ten jej 10. ledna 1820 prodal za 4000 zlatých Janu Kubíkovi. Od něho jej 25. dubna 1825 za 20 zlatých stř. m. neboli 1800 zlatých koupil Vojtěch Suchan.
Dne 20. října 1835 mlýn získal za 1628 zlatých cmz. stř. měny Václav Tůma. Tehdy měl mlýn jen jedno složení. Na den o jedenáct let později jej Tůma převedl na svého nezletilého syna Jana, což poté, kdy syn dosáhl plnoletosti, stvrdil 6. května 1853. Cena mlýna obnášela 1500 zlatých.
1841 Václav Tůma