»Tam vedle lípy stávala maštálka pro koně.« To již panu otci šelmovsky zaplály oči. »Bylo to, tuším, asi v roce 1890, tak někdy na podzim, a ta maštálka, šindelem krytá, chytla. Koně jsme vyvedli, byl alarm a sousedi se seběhli k záchraně. Hasiči tryskem přihnali se se stříkačkou. Nu, jak už ve spěchu to bývá, milí hasiči vjeli prudce na břeh náhonu, do vysoce nakupeného bláta, které jsme tam při prohlubování rybnika navezli. Nebylo by zle, že stříkačka je v blátě, horší bylo, že byla obrácena k ohni ssavicí. Namáhají se hasiči se stříkačkou v blátě, jde to zle. Tu náš bodrý soused, starý Boukal, který nikdy neztratil duchapřítomnost ani humor, se svým široko daleko známým úslovím »setrvám po chvíli, milí hasiči, vy jste si tu stříkačku měli tady přichystat - už včera!«.«
