Šibenný mlýn, U šibenice, Šibeňák; Galgenmühle

Druhým mlýnem v Podolí byl tzv. Šibenný mlýn, jinak též mlýn „U šibenice“, krátce též zvaný Šibeňák. Německý ekvivalent tohoto poněkud morbidního názvu byl Galgenmühle (Galgen=šibenice). Prvním jménem známým mlynářem na tom mlýně byl v první polovině 17. století Adam Jeschke. Následoval Jiří Jeschke (snad jeho syn) a dále na mlýně v osmdesátých letech 17. století hospodařil Řehoř Perníkář. Po jeho smrti se jeho žena Dorota 28. října 1685 znovu provdala za Kašpara Škopka, aby se když Kašpar 20. února 1687 v 25 letech zemřel provdala potřetí za Michaela Mathese z Trňáku. Dne 1. ledna 1706 koupil Šibeňák Jiří, syn zemřelého Řehoře Perníkáře, od své matky Doroty za 146 tol. sl. Závdavku složil 10 tol., zbývající částku měl splácet ročně po 5 tol. až do zaplacení kupní ceny. K mlýnu patřilo 24 šeflů orné půdy, a také louky, které „poskytovaly“ 5 fůr sena. Do vrchnostenských důchodů odváděl mlynář do roku 1722 každoročně činži o sv. Jiří 3 tol. 12 gr., o sv. Janu 3 tol. 12 gr., o sv. Michaelu 4 tol. 18 gr. a o Vánocích taktéž 4 tol. 18. gr. Protože téhož roku bylo s povolením milostivé vrchnosti přidáno další složení došlo i ke zvýšení roční činže o 10 tol., takže od této doby se ze mlýna celkem ročně na penězích odvádělo 25 tol. 24 gr. Kromě peněžních dávek musel mlynář chovat jednoho panského honícího psa a dále odvádět ročně 32 vratislavských šeflů žita. Dne 2. května 1743 prodala vdova Dorota Pernikářová spolu s dědici po zemřelém Jiřím Pernikáři tzv. Šibenný mlýn o 2 složeních svému švagrovi Josefu Jahnovi za 350 tol. sl.

Dalším vlastníkem mlýna byl Eliáš Satke, který mlýn koupil 16. února 1750 za 420 tol. sl. Eliáš Satke byl poddaným lichtenštejnské komory, protože pocházel z „komorní“ vesnice Blýštice (dnes Bliszczyce v Polsku). Před tím než koupil Šibeňák byl mlynářem v Dolních Životicích. Eliáš Satke zemřel 10. března 1770 ve věku 69 let. Dále ve mlýně hospodařila vdova Alžběta, která jej 15. října 1775 postoupila svému synovi Janu Satkovi za 800 tol. sl. Dne 24. dubna 1787 pak koupil mlýn čp. 91 Ondřej Werner za 800 tol. sl., který se v květnu téhož roku oženil s vdovou po předchozím mlynáři. Ondřej Werner mlýn převzal na dobu 20 let a po uplynutí této doby přešel Šibeňák se všemi pozemky, loukami a zahradami, se všemi právy a spravedlnostmi, tak jak jej předchozí majitel držel za 960 zl. na jeho nevlastního syna Františka Satkeho. Z kupní ceny bylo 500 zl. uhrazeno hned při podpisu smlouvy a zbývajících 460 zl. mělo být spláceno každoročně po 50 zl. až do zaplacení celé sumy. Kromě toho byl kupující povinen odvést 10% laudemium do důchodů panství Hradec. Prodávající si ve smlouvě vymínil každoročně po dobu svého života mimo jiné 5 šeflů žita, 4 šefly ječmene, 6 věrtelů pšenice, 1 věrtel ječmenných krup a 3 měřice hrachu velké míry.
V roce 1848 vlastnil Šibeňák Jan Moritz. V pozdějších letech byl mlýn pronajímán.
Z nájemců mlýna známe jménem Valentina Herbera, který zemřel 18. září 1871 v 39 letech. Dále se na Šibenném mlýně v Podolí zmiňují správci Ferdinand Breyer (1874), Jan Jašek (1876-78) a Konrád Karel Večeřa (1884-86). V pozdějších letech získal mlýn Karl Weisshuhn, od kterého jej pak koupily Branecké železárny, které v budově mlýna zřídily byty pro zaměstnance.

(Pavel Solnický)