Prachovník; Pulver Mühle

Mlýn Prachovník se poprvé zmiňuje na konci 16. století. Roku 1588 totiž sjednala císařská komise s mlynářem Štěpánem Čepanem, aby brusírnu na Moravici přestavěl vlastním nákladem na mlýn s trojím složením a jednou stoupou. Ročně za to měl odvádět čtyři maldry žita, 6 tolarů za rybolov v mlýnské strouze a měl také za povinnost krmit ročně 8 vepřů. K mlýnu získal „pustý flek“ na 3 až 4 fůry sena a několik kusů role. Mlynář Štěpán dal se hned do stavby, protože již začátkem roku 1590 oznámila slezská královská komora císaři: „Mlynář na Moravici nový mlýn dostavěl, a plat z toho počne tímto rokem“. Štěpán Čepan zemřel asi roku 1598 na mor. Dále na mlýně pravděpodobně hospodařila vdova po Štěpánu Čepanovi. Nejstarší gruntovní kniha obce Kylešovic totiž uvádí, že 1. března 1609 s povolením hejtmana opavského zámku pana Ambrosiho z Ambrosi prodala Marta, pozůstalá vdova po nebožtíku předchozím mlynáři Štěpánu Čepanovi, mlýn svému vlastnímu synovi Jiřímu Čepanovi. Jiří koupil mlýn ve všech mezích a hranicích, tak jak od starodávna držen a užíván byl za sumu 450 zl. rýn. Závdavek ve výši 150 zl. rýn měl složit ve třech termínech po 50 zl. rýn. a to o sv. Duchu 1609, na Hromnice 1610 a na Hromnice 1611. Počínaje rokem 1612 měl pak každoročně nový mlynář splácet po 10 zl. rýn. až do vyplacení celé kupní sumy. Za něho se v mlýnu vyráběl střelný prach. Roku 1626, před tím než dánské vojsko pod vedením hraběte z Mannsfeldu obsadilo Opavsko, prodal Jiří Čepan hodně střelného prachu opavským stavům, městu Opavě a zbývajícího půl centu i panu Pruskovskému na Hradci nad Moravicí.

Brzy poté Jiří Čepan odešel na Černý mlýn, protože v listině z 12. října 1630 se jako mlynář na Prachovníku zmiňuje Pankrác Achzenit, který byl Jiříkovým zetěm. V této listině dává římský císař a český král Ferdinand II. Pankráci Achzenitovi, jeho ženě a dětem za jeho věrnost ve víře a utrpěné škody pro katolické náboženství „salva kvardiu“ na jeho „prachový a moučný mlýn“ na Moravici a obydlí při Opavě, a ukládá velitelům vojska, vojenským kvartýrmistrům, zemskému hejtmanovi, purkmistrovi a radě města Opavy neobtěžovati ho ubytováním vojáků a jinými vojenskými platy a dávkami a potvrzuje mu plnou císařskou ochranu.
V pondělí před památkou sv. Šimona a Judy, apoštolů Páně (23. října) roku 1634 prodal Prachovník Pankrác Achzenit, jakožto „vlastní nápadník“ po manželce své i na místě jiných pozůstalých a let nemajících sirotků po nebožtíku Jiříku Čepanovi, Kašparu Čepanovi vlastnímu synu nebožtíka Jiříka Čepana a svému vlastnímu švagru. Roku 1649 je však mlýn Prachovník znovu v majetku opavského radního Pankráce Achzenita a prachařem (Pulvemacher) je Kašpar Čepan, bývalý majitel mlýna. V roce 1655 obdržel Achzenit císařský patent, aby mohl v celém knížectví opavském kopat „ledkovou hlínu“. Podle smlouvy měl Achzenit státu ročně dodávat 200 centů střelného prachu. Po smrti Pankráce († okolo r. 1657) držela mlýn jeho vdova Rozina a po ní dcera Anna Kateřina (* 18. listopadu 1635), která se nejdříve 12. února 1657 provdala za Kristiána Floriána Willerita ze Schlangenfeldu († 1683) a podruhé 17. ledna 1684 za Jana Jiřího Dominackého z Karlsbrunnu (1631-1697).
Dne 9. února 1696 prodala již zmíněná Anna Kateřina Dominacká z Karlsbrunnu svůj mlýn moučný a prašný s pilou, pozemky a se vším hospodářstvím Danielu Riedlovi, fortenskému mlynáři v Opavě, za 1000 tol. Nový mlynář byl povinen odvádět na opavský zámek ročně 22 tolarů a 4 maldry žita. Když Daniel Riedl 26. října 1716 v 60 letech zemřel, získal mlýn Matěj Stoklas, jehož potomci Prachovník drželi až do 19. století. Střelný prach se za Stoklasů už nedělal.

Dne 24. října 1761 dědicové po mlynáři Stoklasovi prodali za vsí Kylešovice na řece Moravici ležící mlýn s pilou se 4 složeními čp. 99 svému bratru Josefu Stoklasovi za 300 zl. rýn. S mlýnem převzal dva koně, jeden okovaný vůz, dvě krávy a všechno „po ruce“ se nacházející mlýnské a zemědělské nářadí. Každoročně byl nový mlynář povinen odvádět vrchnosti na pozemkové, mlýnské a „výkrmové“ činže v termínech o sv. Jiří a o sv. Michaelu dohromady 22 tol. sl. Na obilí ve čtyřech termínech ročně 44 šeflů a 1 věrtel žita opavské míry. Roční daňový příspěvek činil 7 zl. 46 kr. 3 h. a za povolení chytání ryb o sv. Martinu 6 tol.
Roku 1788 za Antonína Stoklasa měl mlýn čtyři složení, stoupu olejnou a pilu. Antonín Stoklas byl ženatý s Terezií Goldovou. Roku 1838 koupil Prachovník od Jana Stoklasa Karel Oderský za 12000 zl. k. m. Roku 1859 pak mlýn koupil Ferdinand Schindler za 40463 zl. a po něm roku 1861 Rudolf Finger za 28000 zl. Tehdy měl Prachovník tři složení, velmi dobrou pilu a přádelnu, výčepní právo pivováreční a palírnu. Ke mlýnu patřilo 52 jiter a 1249 čtverečních sáhů pozemků. V roce 1868 koupila Prachovník kněžna Marie Blücherová z Wahlstattu za 40000 zl. Výměra pozemků náležících k mlýnu, ale už byla zmenšena jen na 12 jiter a 365 čtverečních sáhů.
Po smrti Marie Blücherové zdědil mlýn její vnuk Gebhard, který se ale všech statků v tehdejším Rakousku (včetně Prachovníka) vzdal ve prospěch svého otce Gebharda st. Ten nechal mlýn opravit a pilu přestavět. Správa mlýna i pily byla v rukou panských úředníku. V osmdesátých letech 19. století byl mlýn pronajat Jana Mohrovi, mlynáři z Mladecka, pozdějšímu majiteli Panského mlýna.
V roce 1890 byl po zrušení pily zrušen i mlýn a byl přestavěn na papírnu, ve které se vyráběla lepenka. Tu provozoval nejdříve Zikmund Pollak a po něm Dagobert Barabaisch. V roce 1917, po nešťastném úmrtí knížete Gebharda Blüchera, byl mlýn prodán tehdejším nájemcům za 300000 korun. V sedmdesátých letech 20. století sloužil bývalý mlýn jako sklad opavského závodu Olšanských papíren. Někdy v té době celý areál bývalého mlýna vyhořel a po požáru už nebyl využíván. Postupné chátrání areálu ukončila demolice objektů, která proběhla v průběhu devadesátých let. V současnosti vzniká na místě Prachovníku kolonie rodinných domků. Jednou
z posledních památek na to, že zde v minulosti stával vodní mlýn, tak zůstává mlýnská strouha.

(Pavel Solnický)