Valáškův, Prokopův, Dolní mlýn

Zděná dvoupatrová budova původně vrchnostenského mlýna, dostavěná do půdorysu U o obytné křídlo a přístavek s elektrárnou, překračující náhon z řeky Divoké Orlice. Budova z 1. třetiny 19. stol., na místě stavby ze 17. stol., po požáru r. 1901 upravena.
Mlýn v centru Žamberku byl uváděn už v polovině 17. století. U přechodu řeky vznikly na mlýnském náhonu vrchnostenský hamr a olejna, před r. 1657 přeměněné v Dolní mlýn. R.1721 se uvádí jako od kamene vystavený s dvojím složením a třemi stoupami. V roce 1862 koupil mlynář Vašíček pozemky po vyhořelé koželužně a jirchárně a připojil je ke svému pozemku. Vodní kniha uvádí mlýn se dvěma koly. Roku 1879 byl exekučně mlýn prodán mlynáři Dvořákovi z Vysokého Mýta. Od r. 1901 jej vlastnil Otakar Prokop (firma Jos. Prokopa synové, Pardubice), který jej po požáru přestavěl. Ten mlýn vlastní ještě k r. 1916. Poté (min. od r. 1919) jej vlastnili manželé Valáškovi. Ve 40. letech 20. stol. přicházeli k námezdnímu mletí mleči z půlky Žamberka, z půlky Lukavice a z Dlouhoňovic. Mlýn byl znárodněn v r. 1948. Současná budova mlýna pochází patrně z poloviny 19. století, mlýn elektřinou osvětloval centrum Žamberku. Mlýn zužitkovával vodní sílu Divoké Orlice náhonem při spádu 3,07 m pomocí turbíny o výkonu 80 ks, záložním zdrojem pro pohon mlýn a výrobu elektřiny byl motor na nasávaný plyn o výkonu 70 ks spalující ostravský hráškový koks v množství 100 t ročně. Elektřinu vyrábělo stejnosměrné dynamo z roku 1893 dvojvodičové soustavy o výkonu 50 kW.
K r. 1918 byla mlýnská budova o rozměrech 20 x 15 m zděná, se dvěma poschodími. V přízemí byla mlýnice, turbínové zařízení a kancelář. Hlavní skladiště mouky (až 20 vagonů) bylo v 1. patře, skladiště otrub ve 2. patře. Obilí (až 1500 q) se skladovalo ve volných prostorách mlýna. K mlýnu patřila i vločkárna. Za mlynáře Valáška měla být postavena nová zděná budova 12 x 7 m, se třemi podlahami, stará vločkárna sloužila poté jako dílna. Jahelka a krupárna byly situovány v hlavní budově na 1. podlaze. Mlýnská technologie se nezachovala.
Mlýn je situovaný v Hluboké ulici, u mostu přes Divokou Orlici, původně na náhonu ze zámeckého rybníka. Dvoukřídlá dvoupatrová budova na půdorysu U, zděná z lomového kamene a cihel, se sedlovou střechou zakončenou valbou, krytina z eternitových šablon (původně břidlice). Kratší jižní křídlo s mlýnicí se obrací do Hluboké ulice svým podélným sedmiosým průčelím, kdežto obytné křídlo se obrací šikmo k řece. Pravidelně komponované fasády člení v přízemí hladká pásová rustika, posazená na omítaném soklu, který se stoupajícím terénem ulice ztrácí. Okna mají hladké šambrány vyznačené ryskou v omítce, ve špaletě kovaní mříže. Vstup umístěný asymetricky ve 3. ose zleva, má kamenné ostění s klenákem. Přízemí zakončuje kordonová římsa. Obě patra člení ve vysokém řádu široké rustikované nárožní liseny a pilastry mezi okny, s mělce ponořenými rámy a hlavicemi s čabrakou. Do hlavní klasicky profilované římsy jsou zalomením zavázány i hlavice pilastrů, zdobené zubořezem. Nad hlavním vstupem se zachovaly dveře pro shazování pytlů. Pro šupák, jež se nedochoval, byla přerušena i parapetní římsa prvního patra. Okenní šambrány se zachovaly jen torzálně, zejména čabraky se střapci pod okny. Okna v mělkých špaletách s přímými vysokými cihelnými záklenky jsou dvoukřídlá, s historizujícím šestitabulkovým členěním. Pod poslední historizující omítkou z poč. 20. století se zachovaly místy vrstvy starších sytě okrových pekovaných omítek, zřejmě z 2.pol.19. století. Stejné architektonické ztvárnění má i trojosé boční průčelí obrácené k řece a vymezené nárožními lisenami, které je propojené s obytným křídlem a liší se pouze výškou korunní římsy. Na starou mlýnici navazuje pravidelně členěný trojosý spojovací díl překračující zrušený náhon, nad nímž bývala elektrárna, výškou navazující na obytné křídlo. Podélné průčelí obytné části o pěti polích je nepravidelně šestiosé (neboť 4. osa obsahuje dvojici oken), v zásadě přebírající historizující členění mlýna. Odlišně je pojaté přízemí, s velkými půlkruhově zakončenými čtyřkřídlými okny, s celkem osmitabulkovým členěním. Mělce ponořená okna lemují obdélné rámce vyznačené ryskou v omítce. Starší omítkové členění s nadokenními klenáky je patrné na místech s opadanou vrchní vrstvou. V patrech se uplatňuje totožný architektonický aparát jako na mlýnici, tedy nárožní rustikovaná lisena, pilastry ve vysokém řádu a okenní šambrány s lištou, doplněné na parapetu čabrakou se střapci. Okna však mají výrazně širší formát (s výjimkou sdružené 4. osy) a jsou členěná odlišně: dvoukřídlá s horním nečleněným ventilačním křídlem. Křídlo je zakončené slepým dvojosým průčelím ze starší podoby fasády, s mělkými výklenky iluzívních oken, které patrně převzaly tvar původních oken hlavního obytného průčelí. V přízemí mají půlkruhové záklenky s klenáky, v patře nad parapetním vlysem vyděleným římsami vysoké obdélné výklenky s klenáky a ve druhém patře, opět nad parapetním vlysem vyděleným římsami nízká, segmentově zakončená okna s klenáky. Podoba pilastrů se úplně nezachovala, pravděpodobně byly užší, s jednoduchým zalomeným římsovým profilem. Nezachovalo se také původní ukončení fasády, patrně zjednodušené po požáru. Na tuto fasádu navazuje do dvora přístavek obsahující hlavní obytné schodiště, na jehož hladce omítané dvorní fasádě se uplatňuje jen podbrádková římsa a střídavě vysoká obdélná okna šestidílného členění, polohou a výškovým umístěním odpovídající podestám schodišť. Nádvorní fasádu obytné části mlýna zakrývá přístavba v přízemí i rozšíření dispozice v patře, které mají zcela účelově a nevzhledně pojatou fasádu. Ze střechy vystupuje směrem do dvora několik vysokých cihelných komínů. Hlavní hmota mlýnice je do dvora rozšířená o krátké ale široké cihelné dvojosé křídlo, zakončené trojúhelným štítem s dvojicí vysokých, segmentově zaklenutých oken s osmidílným členěním.
Historická hodnota: zachycuje kontinuální vývoj areálu původně vrchnostenského, později soukromého mlýna s doloženou historií minimálně od 17. století. Urbanistická hodnota: hmotově významný objekt v podnoži městského jádra, v důležité poloze při přechodu řeky, vizuálně propojený s centrem i dominantou kostela. Architektonicky sjednocený objekt s pohledově významnou fasádou dokončenou v období historismu na poč. 20. století. Integrita industriální stavby je výrazně narušena odstrojením mlýnského a elektrárenského vybavení. V budově se zachovaly hodnotné autentické konstrukce schodiště, štukových stropů, soubor historizujících dveří a v prostoru mlýnice typická dřevěná konstrukce podlaží.