Horní mlýn

Naše Pravda -  asi  1988; Kapitolky ze starého Zlína -  1990)

akad. arch. Eduard Staša

O zmíněném Horním mlýně máme zmínku již v roce 1557 a stával v místě mezi zmíněnou ulicí a Benešovým nábřežím, kde kraluje dnes dětské hřiště. Tam jej vidíme i na obraze města z roku 1846. Uvádí se, že v roce 1575 jej prodala vdova po mlynáři Pavlovi Barbora za 1100 zlatých panu Janu z Kunovic ve spolku s úředníkem Fridrichem Moškvicem. V roce 1592 držel na něm podíly Jan Cedlar z Hofu a Zdeněk Žampach z Potštejna. A roku 1614 seděl na něm nějaký Jan Záruba.

V roce 1629 mlýn vyhořel a zmínky o něm se objevují v letech 1654 a 1658. Ne zcela jisté je vlastnictví mlýna v roce 1673 zámožnou zlínskou rodinou Baborských. Zato jistým majitelem jeví se Pavel Klátil v letech 1674-81 a v letech 1686-95 zde pracoval jako horní mlynář Jiřík Stejskal. Po jeho smrti se stal nástupcem asi v roce v roce 1698 Filip Kelhof, do té doby mlynář dolní. A tento rod Kelhofů nebo Kylhofů se pak ve Zlíně zabydlel nadlouho. Co se dělo s Horním mlýnem v dalších letech? Nevíme. Až někdy počátkem XIX. století se tu objevuje jméno mlynáře Amanda Seiberta. Jeho syn později provozoval lazebnu a hostince v Kostelci a vnuk mlýn na Příluku.

8. března 1902 mlýn vyhořel. Oheň vznikl na půdě. Škoda činila 40.000 K. (RR)

Zlínský Horní mlýn patřil za první světové války a ve dvacátých letech mlynáři Františku Hlaváčovi. A po jeho smrti Josefu Krhútovi, který si vzal vdovu po něm. Ten tu hospodařil až do počátku třicátých let. 

Objekty v třicátých letech koupila firma Baťa a zřídila zde sklady pro obchodní dům. Opuštěné tu stávaly ještě v letech 1932-33 a poté je zbourali. A to byl konec nejstaršího zlínského mlýna.