Čujkův mlýn

Od Jana Bernarta Brixe z Monclu, jakožto pravoplatného dědického následníka, v r. 1681 koupil Kobeřice Karel Max. Lichnovský z Voštic a připojil je k panství Chuchelná. K r. 1721 měli majitelé v Kobeřicích 2 zahrady, 2 mlýny o dvou složeních a 1 o jednom složení, 1 krčmu, 1 rybník s 900 tříletými kapry, Velký a Malý Dvůr.

Již v r. 1738 v obci žilo 35 sedláků, 21 svobodných a 9 robotných zahradníků, 9 chalupníků, 3 dědiční mlynáři a 1 dědičný krčmář. Za údržbu mostů a cest odváděla obec dávku mostního žita městu Opavě.

První zmínka o mlýně Antonína Čujka pochází z roku 1756, kdy byl postaven. Zachovala se však pouze zmínka o tom, že byl opatřen šindelovou střechou.

Matrika zemřelých zmiňuje, že 4. března 1710 zemřel kobeřický "Jura Stržibrny mlynarž mjicz věku 52 leta"

1913 - Johann Czujek.

Starý mlýn byl zbourán a na jeho základech vyrostl nový mlýn, který se zachoval až do dnešní doby. Iniciátorem stavby byl Jan Čujek a jejím řízením byl pověřený stavitel Štěpán Hanzlík.

Z té doby se na mlýně zachoval i německý nápis, v češtině znějící jako:

Všem lidem nelze vyhověti. A vyhovět je umění, které dokáže jen málokdo.

Po roce 1920 byla součástí mlýna malá elektrárna, vyrábějící elektřinu pro celou vesnici až do elektrifikace obce v roce 1928.

1930 Jan Czujek

Posledním majitelem byl Alfons Čujek a za jeho působení prošel potok regulací a provoz mlýna už zajišťovala jen elektrika. Pro rozšíření výroby zvedl mlynář budovu o patro neobvyklým způsobem – střechu nechal místo rozebrání pomocí heverů naráz celou zvednout.

Rozšířené prostory však dlouho nevyužíval, protože v roce 1961 byl jeho mlýn znárodněn. Od roku 1964 sloužil už jen jako rezervní objekt pro případ krizových situací a jako řada budov s podobným osudem chátral. 
V té době se syn Alfonse Čujka Jan, který měl být již 7. generací na Čujkově mlýně, vyučil mlynářem ve Slatiňanech u Chrudimi. Nikdy však už ve mlýně pracovat nezačal. Od té doby mlýn chátrá.

Teprve v roce 1990 byla budova na žádost majitelů navrácena Alfonsu Čujkovi. V roce 1995 se zlomilo mlýnské kolo vlivem opotřebování, stáří a vlhkostí.