Podzámecký mlýn a pila

Z dostupné historie víme, že na Hukvaldském panství, které vlastnilo Biskupství, později arcibiskupství olomoucké, byl panský mlýn. Nevíme však přesně od kdy, snad od 13. století. Stával pod hukvaldským kopcem na parcele č. 159. Této lokalitě, kde byly později stavěny domky, se dodnes říká Mlýnská strana. Mlýnské kolo bylo poháněno vodou z řeky Ondřejnice, stavidlo bylo a dosud je pod Kožnou, kde se potůček pod ní pramenící vlévá do řeky. Pokračuje přes okresní silnici, vede oborou až k místu, kde kdysi stával mlýn.

1770 byl empfyteutisován

Hukvaldský mlynář z čp. 10 dle protokolu z 31. 10. 1770 platil 54 zl. 30 kr. ve čtvrtletních lhůtách.

Vilém Tomášek, bývalý mlynář ve Vřesině se už od 9. 10. 1848 uvádí v pozemkové knize Hukvald jako mlynář na emfyteutickém mlýně č. 10. Tento mlýn prodal 16. 9.1855 Janu Ganzovi a odešel do Trojanovic, kde se mu rodí dcera Marie. Jan Ganz prodal hukvaldský mlýn 1.října 1857 vrchnosti, tj. arcibiskupu Fürstenberkovi, který jej začal poté pronajímat. V roce 1857 se jako nájemce (pachtýř) přihlásil mlynář z Trojanovic Vilém Tomášek. Mlýn měl v nájmu do roku 1861. Potom se v pramenech objevuje nový nájemce Vincenc Sacký a Vilém Tomášek bohužel mizí a objevuje se až v souvislosti se zmínkou o jeho úmrtí (13. 4. 1874) i úmrtí jeho manželky Emilie (11. 7. 1872) na Slezské Ostravě.

1830 - Mlýn po Josefínské parcelaci byl Arcibiskupstvím olomouckým odprodán. Ve vlastnictví soukromých majitelů byl až do roku 1857, kdy ho znovu Arcibiskupství olomoucké odkoupilo. V té době mlýn zrušilo a vodní náhon byl využit pro pilu, která tam byla vybudována v sousedství na stavební parcele č. 158. Mlýn byl zbourán a na jeho místě byla postavena budova lesní správy, kde bylo úřadováno od roku 1867.

Pila byla v roce 1922 přestavěna a v roce 1947/1948 elektrizována. Rok nato byly práce na pile zastaveny, nyní již není po ní ani památky. Mlýnská strouha byla z velké části zachována.