Strašidelný mlýn; Angstmühle

Nestarší zmínka o mlýnu je k roku 1568, kdy je zde uváděn mlynář Mathes Angstmühler. Mlýn je dále zapsán v tachovském urbáři z roku 1616.

Tachovské matriky mlýn uvádějí od roku 1635, v tomto roce byl jeho držitelem Andreas Mayer. V roce 1651 vykoupil mlýn za 600 zlatých Jan Filip Husmann, mlýn byl tehdy v majetku sirotků po mlynáři Langovi.

Tereziánský katastr z roku 1714 uvádí, že mlýn měl 2 složení a ležel na stálé vodě.

V 2. polovině 18. století získal mlýn mlynářský rok Rauchů. Prvním majitelem z tohoto rodu byl Philipp Rauch, je zde uváděn k roku 1785. Do Tachova přišel ze mlýna ve Velkém Rapotíně. S ním sem přišla manželka Anna Markéta a syn Georg Rauch, který se narodil v roce 1766 ještě ve Velkém Rapotíně. Georg Rauch provedl velkou přestavbu mlýna a opatřil jej vročeními 1807 a 1814 se svým monogramem. Georg Rauch se oženil s dcerou Petra Kollicka Magdalénou a měl s ní 5 synů – Eliase, Franze, Friedricha, Josefa a Franze Josefa.

Mlýn po otci zdědil Friedrich Rauch, který je zde jako mlynář uveden v roce 1838. Friedrich Rauch byl celkem 3x ženat.  Jeho první ženou byla Barbora, dcera Wenzela Schmidta, mlynáře z tachovského Městského mlýna čp. 129. Podruhé se oženil s Annou, dcerou Johanna Otta, mlynáře z lesního mlýna u Plané. Jako třetí manželku si vzal Marii Annu, dceru tachovského kloboučníka Antona Haybacka.

Dle sčítání lidu z roku 1869 byl mlýn rozdělen na tři části mezi rodiny Franze Raucha, Anny Rauchové a Georga Raucha. Na prvním dílu je zapsán Franz Rauch, narozen roku 1842, s manželkou Annou, na druhém dílu Anna Rauchová, narozená roku 1802, patrně matka na výminku s dcerami Franziskou a Magdalénou, na třetím dílu mlynář Georg Rauch, narozen roku 1826, s manželkou Annou, synem Wenzlem a dcerami Annou a Katharinou. Na mlýně tehdy pravděpodobně hospodařily tři generace Rauchů. K hospodářství mlýna náleželi 2 koně a 6 kusů hovězího dobytka.

Po roce 1880 končí přítomnost mlynářského rodu Rauchů na zdejším mlýně. Dle sčítání z roku 1880 byl mlýn rozdělen na 2 díly.Na prvním díle hospodařila Anna Glasauerová, narozená roku 1826, s nejstarším synem Josefem (narozen roku 1859). S jimi zde žili Josefovi mladší sourozenci Emerich, Wilhelm a Anna, 3 další osoby tvořící mlýnskou chasu, a rovněž výminkářka Anna Rauchová s dcerou Franziskou a vnukem Franzem. Na druhém dílu mlynařil již uváděný Franz Rauch s manželkou Annou, kteří byli patrně bez potomků a byli tak nuceni mlýn prodat a převést na nové majitele Glasauerovi, kteří sem přišli z nedalekého Světeckého mlýna.

V roce 1890 byl majitelem Emerich Glasauer (narozen 1861), který zde hospodařil s manželkou Annou, rozenou Härtl, a dcerou Annou. Společně s nimi zde žil Emerichův bratr Wilhelm (narozen 1863), který se věnoval zemědělství. Při mlýně bylo tehdy zaměstnáno dalších 6 osob. V roce 1890 stále ještě žila a bydlela zde Anna Rauchová s dcerou Franciskou.

Manželům Glasauerovým se zde v roce 1891 narodil syn Wilhelm a následovaly 3 dcery.

Dle údajů ve vodní knize byli posledními majiteli z rodu Glasauerových manželé Wilhelm a Anna, kteří mlýn vlastnili v letech 1925-1941. Wilhelmův otec Emerich Glasauer zemřel dne 16. červenci 1941. V úmrtí listě je uváděn jako "majitel mlýna na odpočinku" s bydlištěm ve vile vedle mlýna čp. 967 na současné ulici Prokopa Velikého.

V roce 1945 byl mlýn jako německý majetek zabaven a majitelem se stal mlynář Lavička.

V 60. letech mlýn již nepracoval, tehdy byly kovové části zařízení vylámány a odvezeny do sběru.

Současný majitel provozuje v budově mlýna stavebniny (údaj k dubnu 2019).