Steinmühle

Mlýnský náhon je v Chrastavě připomínán již v polovině 18. století. Po roce 1867 byl mlýn přestavěn na textilní továrnu a také náhon upraven. Poslední zásadní přestavbou prošel spolu s lednicí v roce 1927. Do lednice byla instalována francisova turbína.
první písemná zmínka z 1/2 18. století, po roce 1867 mlýn přestavěn na textilní továrnu se zaklenutím a prodloužením odtokového kanálu, ve 2. 1/2 20. století modernizace původní lednice a osazení Francisovy turbíny
V podzemí byl odtok řešen pouze pod budovou mlýna a v její těsné blízkosti, jak dokládá cís. otisk stabilního katastru. V roce 1867 kupuje budovu mlýna továrník Priller a po přestavbě zavádí v budově textilní výrobu. Z tohoto roku nejspíše pochází i stavba zaklenutí náhonu a prodloužení odtokové části. Při vzedmuté hladině ve Vítkovském potoce a na Jeřici se tím řešila stabilní hladina vody pod vodním kolem v budově a je možné, že díky tomu byl zvětšen i průměr nového vodního kola. Další variantou vývoje je prodloužení náhonu k další továrně, respektive k odběrnému splavu přímo v Jeřici. Bohužel stavbu splavu není možné pro nedochované archivní materiály datovat. Od továrníka Prillera kupuje továrnu Anton Jäger (od roku 1912 součást společnosti Chrastavská přádelna ovčí a vigoňové vlny). V roce 1927 prošlo vodní dílo rozsáhlou přestavbou. Po odstranění vodního kola byla vytvořena na úrovni suterénu nová betonová podlaha, kašna, vývařiště a instalována Francisova horizontální turbina. Turbina byla do firmy A. Jäger pouze pronajatá firmou "Günther und Löhse Hermannseifen", jak dokazuje tabulka na čele turbiny. Turbina byla primárně určená k přímému pohonu strojů přes transmise a dynamo bylo umístěno mimo osu turbinového hřídele. Pod plány na přestavbu je podepsána chrastavská firma Hoffmann a Möhse. Firma A. Jäger skončila v továrně v roce 1945 a z budov se stalo skladiště konfiskovaného majetku. Od roku 1949 spadala továrna pod podnik státní Nový byt. V roce 1950 proběhla na vodním díle revize, kdy bylo konstatováno, že vodní dílo (především přítoková část) je ve špatném technickém stavu. 18. října 1950 bylo rozhodnuto o zrušení vodního díla a následně byla přítoková část využita pro stavbu kanalizace. Bývalá lednice Kamenného mlýna se v současnosti nachází pod úrovní suterénu tovární budovy čp. 136 - dnes po demolici. Lednice v druhé polovině 20. let 20. století prošla přestavbou, kdy byla doplněna o mohutnou betonovou vestavbu pro Francisovu horizontální turbinu s mokrou savkou. Na čele turbiny je umístěna tabulka "Eigentum der Firma Günther und Löhse Hermannseifen". Jedná se o klasickou přestavbu lednice. Na místě je zachována kompletní turbina včetně mokré savky. Na turbině je poškozen pouze vnější mázničkový aparát a chybí doplňující transmise a dynamo, které bylo na konci 90. let 20. století odvezeno do šrotu. Samotná turbina včetně kolena savky, respektive celá kašna, je zasypána stavebním odpadem. Lednice má z doby stavby turbiny upravenou počvu (stavba vývařiště) a strop. Při geologické sondě se podařilo na konci roku 2008 objevit původní schody vedoucí z jižní strany do lednice. Stěny lednice jsou provedené převážně ze žulových pouze hrubě opracovaných bloků a kvalitně zpracovaných pískovcových kvádrů, občas doplněnými o fylitové až svorové kvádry. Rozměry lednice: Výška hlavní prostory: 3,7 m Šířka hlavní prostory: 4 m Celková délka k hraně odtokové části náhonu: 8,3 m Odtoková část náhonu Odtoková část náhonu je rozdělena na pět úseků. 1. úsek: Prvních 11,5 metrů je náhon veden ve stejné ose jako lednice, stropní část je již klenutá, přičemž je použit stejný materiál jako na stěny lednice (žula, pískovec, fylity až svory). V levé části je řada žulových bloků vysazena do volného prostoru. Na kraji římsy je zazděný původní inspekční vchod do náhonu. Délka: 11,5 m Výška: 3,4 m Šířka: 2,2 m 2. úsek: Další část je tvořena nižším profilem chodby a je zděna převážně z pískovcových kvádrů. Předpokládá se, že se jedná o relikt odlehčovacího oblouku, nebo dokonce mostu přes náhon z doby, kdy byl ještě v podstatné délce otevřený na den. Délka: 3 m Výška: 2,4 m Šířka: 2,2 m 3. úsek: Třetí úsek pokračuje ve stejném směru jako druhý úsek, v jeho konstrukci jsou použity žulové i pískovcové kvádry a u paty klenby fylitové a břidlicové bloky. Ústřední klenáky jsou v tomto úseku tvořeny pouze kvalitně opracovanými pískovcovými kvádry. Na 17 metru byla dodatečně zbudována šachta o profilu téměř 1 x 1 m vedoucí na povrch (v současnosti překryto betonovými panely. Zčásti je třetí úsek již ražen ve skalním masivu. Délka: 22,5 m Výška: 3,4 m Šířka: 2 m 4. úsek: Typově starší část náhonu (může se jednat i o reakci na výšku terénu nad náhonem) nižší klenbou a širším profilem. Navázání na třetí úsek není zcela čisté, ale použitý materiál stěn a klenby je totožný s jediným rozdílem - větším poměrným zastoupením pískovcových kvádrů v klenbě. Počva náhonu je ve čtvrtém úseku zanesena místy až 80 cm mocnou vrstvou sedimentů. Délka: 35 m Výška: 2,4 m Šířka: 2,3 m 5. úsek Koncová část náhonu ústí přímo nad jezem do Jeřice. Je pravděpodobné, že jez je pokračování náhonu vedoucí dále buď pod ulici Alšovu, nebo pod ulici Mostní. Náhon je i v tomto úseku budován z žulových a pískovcových kvádrů. Fylity a další místní horniny jsou použity jen omezeně do spár. Délka: 40 m Výška: 2,4 m Šířka: 2,3 m Jez - pokračování náhonu v Jeřici. Jez je tvořen velkými žulovými překlady o šířce cca 2,5 m, na okraji je dozděn menšími žulovými bloky. Část ústí náhonu tvoří přepad do Jeřice a přibližně polovina (není známá hloubka od hladiny na počvu u ústí náhonu do řeky) celkové výšky profilu je svedena pod jez. Náhon pokračuje dále ulicí Mostní.
Jedná se o unikátní vodní dílo, jehož odtoková část je dochována zcela v původní podobě z roku 1927 a zároveň jsou v ní patrné starší vývojové etapy vodního díla. Na náhonu je možno studovat vznik velké průmyslové stavby, která vyrostla na starších mlýnských základech, a tím pádem se jedná o modelový příklad platící u většiny továrních objektů z 19. a začátku 20. století v okresu Liberec. V současné době je stavba náhonu přímo ohrožená plánovanou výstavbou kanalizace, i přes to, že existuje ústní příslib, že projekt se podzemní části náhonu vyhne.
Bývalá lednice Kamenného mlýna se v současnosti nachází pod úrovní suterénu tovární budovy č.p. 136. Stěny lednice jsou provedené převážně ze žulových pouze hrubě opracovaných bloků a kvalitně zpracovaných pískovcových kvádrů, občas doplněnými o fylitové až svorové kvádry.
Lednice a náhon byly v minulosti součástí tzv. Kamenného mlýna - Steinmühle, který stával nedaleko řeky Jeřice v Chrastavě.
Mlýnský náhon je v Chrastavě připomínán již v polovině 18. století. Po té co byl mlýn po roce 1867 přestavěn na textilní továrnu, musel být také náhon přizpůsoben novému provozu a požadavkům. Zřejmě z tohoto období pochází jeho zaklenutí a rozšíření, resp. prodloužení, jeho odtokové části. Poslední razantní přestavbou prošel náhon spolu s lednici v druhé polovině 20. let 20. století. Lednice dostala betonovou vestavbu, do které byla umístěna Francisova horizontální turbina s mokrou savkou.
Většina stavebních zásahů je dodnes na tomto vodním díle patrná. Díky tomu je na něm možné názorně ukázat jednotlivé etapy a vývoj stavby, včetně jejího využití v jednotlivých provozech. Tato památka dokládá nejen vývoj textilního průmyslu, který je pro sever Čech typickým, ale také životní styl místních obyvatel od 18. Století a především pak na přelomu 19. a 20. Století. Povodeň, která se Chrastavou prohnala v srpnu 2010, tuto stavbu nepoškodila, i to svědčí o kvalitě provedených prací.
Jedná se o unikátní vodní dílo, jehož odtoková část z roku 1927 je dochována zcela v původní podobě a zároveň jsou v ní patrné starší vývojové etapy vodního díla - odtoková část, lednice, Francisova turbína včetně kašny.
Historická hodnota je doložena dobou vzniku, spočívá rovněž v prezentaci řemeslné zručnosti a technické dovednosti práce člověka.
Jedná se o jedinečně zachované vodní dílo. Na náhonu je možno studovat vznik velké průmyslové stavby postavené na základech vodního mlýna. Tím se jedná o modelový příklad mnoha továrních objektů z 19. a počátku 20. století v libereckém regionu.