Václavský mlýn; Wenzlmühle

Na informační tabuli č. 8 „Václavský rybník, Apolénský příkop“ naučné stezky „Vyhlídková“ je uvedeno: Václavský  rybník existoval patrně již v roce 1749, kdy byl znovu vystavěn Václavský mlýn.

V roce 1749 získal mlýn od Kolowratů smlouvou mlynář Johann Säckl. Od té doby měli Säcklové mlýn dědičně ve vlastnictví.

V poslední čtvrtině 18. století byl na mlýně dle matričních zápisů Anton Säckl s manželkou Katharinou, rozenou Schumak. Mlýn byl veden v matrikách obce Svatá Kateřina v 18. století pod čp. 39, po roce 1800 pod čp. 68.

Anton Säckl zemřel v dubnu 1813 ve věku 76 roků. V držení mlýna po něm následovali jeho 2 synové, Johann (1786) s manželkou Margarethou rozenou Dobnerovou a Andreas (1789 - 1847) s manželkou Margarethou rozenou Kreuzerovou. Matka obou mlynářů Johanna a Andrease  Katharina se dožila na tehdejší dobu vysokého věku, zemřela v červnu 1825 ve věku 86 roků.

Dalším v pořadí byl Andreasův syn Wenzl Säckl, který se oženil s Annou Salfertovou.

Sčítání obyvatel v roce 1869 zde evidovalo Annou Säcklovou (1835) jako vdovu se synem Andreasem  (1861) a dcerami Theresií (1856) a Susanou (1858).  V hospodářství vypomáhal Franz Lindner. Ve druhé části mlýna bydlel zaměstnanec kolowratské železárny Johann Meindler s manželkou a pěti dětmi.

Dle sčítání obyvatel 1880 byl mlýn pronajat mlynáři Josefu Schreinerovi (narozen 1845), který zde hospodařil sám. Druhou část obýval opět zaměstnanec železárny Andreas Nossek s manželkou a dvěma dcerami.

Säcklové pronajímali mlýn i na začátku 20. století. Dle vodní knihy ho v roce 1914 provozoval Josef Voit. Majitelem byl v té době  Josef Säckl, který zemřel 7. 8. 1916 ve věku 67 roků a byl pohřben na hřbitově ve Sv. Kateřině.

Sčítání obyvatel z roku 1921 zde eviduje Antona Schumaka (narozen 1890) a manželkou Katharinou. S nimi zde žili sirotci po Josefu Voiotovi Wenzl, Josef, Karl, Heinrich a Berta, dále Schumakova tchýně Margaretha a její dcera Anna, vypomáhal zde čeledín Josef Wagner.

V roce 1930 byl mlýn napsán na vdovu Katharinu Schumakovou, mlýn je v seznamu evidován jako „Růženin Hamr, Přimda 23“.

Po roce 1930 získal mlýn jeden z Voitových potomků, syn Josef, který zde hospodařil s manželkou Bertou.

V roce 1945 při odsunu do Německa byla majitelkou mlýna Berta Voitová, která odtud odcházela s dcerou Ottilií.

Na leteckém snímku z roku 1950 jsou vidět budovy mlýna ještě včetně střechy.

Do roku 2007 se na mlýništi dochovaly poměrně rozsáhlé trosky mlýna až do výšky patra, které byli v následujících letech rozebrány a materiál odvezen. V roce 2018 zde bylo možné najít pouze stopy po náhonu, zbytky hospodářského objektu a sklepení.