Již roku 1591 se objevuje tento budislavský mlýn čp. 25 na řece Desince v gruntovní knize městských vsí. Toho roku jej koupil Martin Kozel po nebožtíkovi Markovi Kolaři za summu 60 kop. Splatil závdavek 30 kop a potom splácel ročně po 2 kopách až do roku 1607. Dalším majitelem mlýna byl od roku 1613 Šimon Ječminko, který jej koupil za 85 kop, závdavek činil 15 kop. Splácel potom ročně po 3 kopách.Mlýn však nebyl splacen ještě v roce 1635, kdy jej přebíral Šimonův syn Martin Ječminko. Ten jej splácel až do roku 1640. V lednu roku 1651 byl tento mlýn prodán Tomáši, synu Martina Blažka rychtáře Jarošovského, protože mlynář Martin Ječminko z živnosti zběhl. Mlýn měl hodnotu 100 kop. Splácel ročně po dvou kopách a v naturáliích ročně 20 strychů ovsa a 3 strychy ječmene. Ještě téhož roku v červnu je mlýn prodán dál. Novým mlynářem po Tomášovi Novákovi se stal Urban Frycziar. Cena mlýna byla stále 100 kop. Již roku 1655 však koupil zmíněný a zběhlý Martin Ječminko, který žil patrně posledních sedm letv chalupě v Budislavi koupené od Jiříka Nepraše. Mlýn měl stále stejnou prodejní cenu, která pokryla i zásobu obilí. Bývalý majitel si však ponechal některé součásti mlýnského zařízení. Konkrétně tedy „…přitom sobě Urban vymiňuje dvě zdeři na řídeli a svůj kámen nový a nový řídele…“. U mlýna je i obecní pila, kterou má Martin „…tak šetřiti jako předešlý mlynář a na vlastní náklady ji spravovati…“. Roční splátky za mlýn připadly k záduši Mladočovský. Již roku 1657 se však dělí pozůstalost po Martinovi Ječminkovi na šest dílů pro jeho děti Maryanu Martu, Krystynu, Šimona, Tomáše, Františka a Dorotu. Po Martinovi připadl mlýn se vším příslušenstvím Šimonu Ječminkovi za 100 kop. K tomu mu matka přidala dva mandele ovsa, žita a jeden ječmene, 6 slepic s kohoutem. Šimon je povinen dát svatební výbavu bratrům, kdyby toho potřebovali. Šimon splácel mlýn až do roku 1698. Tento Šimon Ječminko byl dobrým mlynářem a také podnikavým hospodářem. Když totiž roku 1701 umírá, předává svým dětem ne jeden, ale již dva mlýny. Tento „starý“ mlýn zdědil syn Lukáš Ječminko opět za tržní cenu 100 kop. Suma se mu však snížila, protože „…Matěje bratra svého nestatečného hospodář při sobě chovati a živiti musí…“. Ostatní gruntovní peníze splácel ročně po 3 kopách. Roku 1709 koupil mlynář Lukáš pilu u mlýna, která byla do té doby obecní za 35 krejcarů. Po Lukášovi se novým majitelem mlýna stal Martin Ječminko, který je doložen k roku 1747.Ten hospodařil na mlýně i poté, kdy jej prodal svému synu Danielovi roku 1751 za 100kop. Otec mu k mlýnu přidává „…železnou Palici, železný Sochor, Wůz, Woškrt, Pemerlici, ruční Sekeru, Motiku a dvě Slepice…“. Roku 1769, 6. dubna koupil mlýn od svého bratra Karel Ječminko za 250 kop. Tehdy mu bratr s mlýnem předával „…železnej Sochor, jeden Woškrt, Špic a jednu železnou Wobruč na Kamen…“. Roku 1777, 6. ledna prodal Karel Ječminko mlýn svému nastávajícímu zeti Danielu Veselíkovi za 450 zlatých. Nový mlynář měl zaplatit závdavek 50zl, 300zl rozdělil Karel mezi svých pět dětí po 50zl a zbylých 150zl měl Daniel vyplatit svému tchánovi na požádání, stejně jako peníze dětem a svatební výbavu „…když toho potřebovati budou…“. K mlýnu dostal „…1železnou Wobruč na Kamen , 1 železný Sochor, 1 Woškrt, 1 Pemerlici, 1 Špic, 3 Pytlíky, 4 Toky, 3 Nasejpky, 1 Sekeru, Mlinářská, 2 Motiky, 1 Tůček…“. Přitom si prodávající nechal právo hospodařit „do svéLibosti“ a potom si podrobně určil podmínky svého výminku. Roku 1808 převzal mlýn za 700 zlatých Jan Veselík, syn zemřelého Daniela Veselíka. Do tohoto roku jej spravovala vdova Anna a Jan Hladík za kterého se provdala. Otčím byl hospodářem do dospělosti syna Jana z prvního manželství, kterému byl mlýn odkázán. Mlynář měl povinnost platit daně, konat 26 dní pěší roboty ročně a platit daň z vody ve výši 2kr 20dr. Od Jana Veselíka mlýn 8.8. 1812 kupuje Josef Šrámek z Roudný, sem propuštěný z panství Nové Hrady za 2000 zt. Od 24.9. 1813 mlýn vlastní Antonín Jelínek z Javorníku, který jej koupil za 1600 zt. V roce 1815 žije ve mlýně podle soupisu duší Josef Žďára z Vranic (původně z Desné), který zde byl zřejmě pouze nájemník. 13.7. 1823 mlýn kupuje za 792 zt. CM, neb 420 zt. WW Jan Holec, Budislavský Rychtář pro svého syna Josefa. 15.9. 1829 mlýn kupuje Josef Břicháček za 1180 zt., ještě téhož roku mlýn kupuje Franz Veit za 1220 zt., od něho převzal mlýn 1.7. 1837 František Mužík z Vamberku za 1350 zt., jeho syn František se oženil s dcerou Josefa Kašpara ze Záboří Josefou, která mu přinesla věnem 340 zt., 1 krávu a dvě kopy klub vytřeného lnu. Protivěnem jí připsal polovinu mlýna, který převzal od svého otce za 1804 zt. Na základě smlouvy mezi Josefou Mužíkovou a Bernardem Mužíkem, který poté přešel na mlýn čp. 84, coby poručníkem dětí po Františkovi mlýn kupuje v roce 1867 František Beránek s manželkou Marií za 2365 zt., 5.7. Ve vodní knize z roku 1872 je na mlýně uveden Václav Škrech. 1872 mlýn kupuje Josef Krejčí s manželkou Annou za 1400 zt., 23.12. 1875 mlýn kupuje František Vilímek za 1000 zt., 10.3. 1876 mlýn kupuje Josef Uličný s manželkou Marií za 1825 zt., 22.11. 1877 mlýn kupuje mlýn za 1000 zt. Jan Komurek a Františka Jedličková.
Dále zde mlel Josef Hromádko, P. Tůma, následně mlýn v dražbě kupuje Josef Pantůček, ředitel hospodářské záložny v Litomyšli za kterého mletí téměř zaniklo. Na podzim roku 1911 mlýn vyhořel, ale byl obnoven a nájemcem se stal p. Koranda. Na konci I. sv. války mlýn vyhořel podruhé, ale obnoven již nebyl, cihly ze spáleniště koupil František Rovenský z Kamenného Sedliště, který z nich postavil výměnek naproti svému hostinci.
