Zámecký mlýn

Voda je hnána 14 metrů dlouhou trubkou o průměru 50cm.
Kamenná podzemní štola vedoucí na JZ od mlýna.
Mlýn č.p. 4 je situovaný pod hrází Zámeckého rybníka. Vlastní kanál začíná pod jižním přístavkem k budově mlýnice, vstup do něj se nachází v předzahrádce poblíž sádek, probíhá pod loukou směrem na jihozápad a ústí v Dírenském potoku. Kamenný odtokový kanál funkčně i historicky naleží k bývalému zámeckému mlýnu č.p. 4, který je evidován jako nemovitá kulturní památka v ÚSKP pod r.č. 40155/3-1957, a jehož chráněnými částmi jsou mlýnice, stodola, chlévy a pozemek. Mlýn patřil rodu Schonburgu, na mapě stabilního katastru se objevuje již ve svém stávajícím půdorysném složení (+menší dřevěné stavby). K roku 1930 byl jako podnikatel na mlýně uveden Jan Hartenstein Schonburg, v té době byla ve mlýně evidována jedna vodní turbína zn. Francis, dodnes dochovaná, funkční.
Pro turbínu, která nahradila mlýnské kolo, byl ve dvacátých letech k budově mlýnice přistavěn zděný přístavek při jižní straně. Pod tímto přístavkem se nachází prostor o neznámé hloubce, z kterého již ústí vlastní kanál. Používaný vstup do kanálu se nachází v jižní předzahrádce poblíž sádek.
Kanál se nachází v hloubce cca 4-5 m pod povrchem, přibližná průměrná šířka je cca 1,2 m, výška cca 1,6-1,8 m. Stěny kanálu jsou z kamenných kvádrů, strop není klenutý, je složen z placáků osazených na krakorcovitě posazené kameny bočních stěn. Délka kanálu až po jeho ústí do Dírenského potoka je cca 145 m, na dvou místech je kanál mírně zalomen.
Směrem k potoku se kanál zužuje, jeho poslední metry nebyly zaměřeny, zejména také díky vysokému stavu vody. Na cca 50. metru se nachází světlík ústící na povrch, krytý rulovými deskami a zeminou, na cca 100. metru je do kanálu vložena veřejná kanalizační síť, do kanálu ústí betonová trubka a úsek stěny kanálu je vyzděný. Kanalizační síť měla původně pokračovat jižním směrem do potoka, ale když narazila na již vytvořený kanál, použila jej a kanál se tak pravděpodobně má stát její úřední součástí.
Existenci mlýna v zázemí zámeckého areálu lze předpokládat již od jeho počátků, na mapě stabilního katastru (Červená Lhota mapována roku 1829) je již mlýn doložen ve stávajícím hmotovém uspořádáni (mlýnice, stodola, chlévy) a od budovy mlýnice je v mapě zakreslena nepravidelná čára ústící do Dírenského potoka, což by mohl být původní povrchový odtok vody z náhonu. Vznik podzemního odtokového kanálu by tak spíše souvisel s výstavbou přístavku pro turbínu (20. léta 20. století), není však vyloučeno, že jeho stáří je vyšší (možná druhá polovina 19. století). Dnešní majitelé, potomci původních mlynářů, kterým Schönburgové ve 30. letech 20. století mlýn nabídli k odkoupení, bohužel ke stáří vlastního kanálu nemají žádné další přesnější údaje.
Kanál se nachází v dobrém technickém stavu, bez viditelného narušení původního díla, pouze v místě, kde do kanálu ústí veřejná kanalizační síť (na cca 100. metru), jsou kamenné kvádry na pravé straně nahrazeny betonovou stěnou, stejně jako strop kanálu není tvořen kamennými placáky, ale betonovými překlady - tato úprava pravděpodobně pochází z nedávné doby, když průběh veřejné kanalizační sítě mířící jižním směrem do potoka narazil na kamenný kanál a ten tímto pravděpodobně hodlá učinit svou součástí. Kanál však nikdy nesloužil jako odtok kanalizace, nýbrž jako odtok vody z náhonu, stejně tak je tomu dnes - ve mlýně je dodnes funkční turbína, vyrábějící elektrickou energii dodávanou do sítě.
Po vyhodnocení výše uvedeného jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dospělo Ministerstvo kultury k závěru, že kamenný odtokový kanál umístěný na pozemcích st.p.č. 46, p.parc.č. 1327/1 a 1327/3, k.ú. Jižná, obec Pluhův Žďár, místní část Červená Lhota, okres Jindřichův Hradec, je dodnes funkční součástí bývalého zámeckého mlýna, který je prohlášen kulturní památkou. Hodnotné je stavební provedení kamenného kanálu z kamenných kvádrů a placáků. Současně se jedná o podzemní odtokový kanál, který se vyskytuje méně často.
Odtokový kanál funkčně i historicky náleží k bývalému zámeckému mlýnu, č.p. 4, který je zapsanou nemovitou kulturní památkou (r.č. 40155/3 - 1957). Odtokový kanál je sám osobě zajímavou technickou památkou, ale v tomto případě tvoří i logickou součást celého mlýnského provozu. Rovněž je hodnotný i svým provedením z kamenných kvádrů a placáků.
Podle porovnání s jinými vodními mlýny není podzemní odtokový kanál z mlýna neobvyklý, ale vyskytuje se méně často. Důvody, proč se odtoky z mlýnů dostávaly pod zem, jsou různé - od terénních podmínek až po velikou hlučnost odtékající vody, což by mohl být případ i tohoto mlýna, jelikož směrem k odtokovému kanálu byla situována obytná světnice. Odtokový kanál je sám o sobě zajímavou technickou památkou, zároveň samozřejmě tvoří logickou součást celého mlýnského provozu a jako takový hodnotu mlýna ještě zvyšuje. K jeho hodnotám náleží vlastní provedení díla složeného z kamenných kvádrů a placáku a rovněž do dnešních dnů trvající nepřerušené využívání pro původní funkci - tedy odtok vody z náhonu.