Richard Hrdlička, Staré domy a domky vožické, jejich vlastníci a obyvatelé, díl. II., s. 384-389
Mlýn "Na Dubině", vzdálený asi čtvrt hodiny od Ml. Vožice na potoce Blanici počítán byl dříve k obci Lomná čp. 4 (rychta Janov), teprve v novější době, kdy se tvořily katastrální obce, připojen byl k Vožici a obdržel č. 240, které měl předtím domek pohodného v Boru, přidělený potom k obci Noskovu pod čp. 26. V půvabném údolíčku stával zde mlýn obklopený dubovým lesem zajisté v dobách dávných a určitě již v stol. 16., neboť již 1604 poznamenáno, že Jan Dubina měl pole "v Kuchyňkách" a z r. 1617 máme zprávu, že Jan Rudolský prodal pole "k Dubinou mlejnu". V urbáři 1620 uveden ještě jako majitel mlýna Jan Dubinů. Z místního názvu "na Dubině" povstalo přijmení Dubina, ačkoliv mlynář se jmenoval jinak. Tuším, že byl to mlynářský rod Sychrů, kteří byli též na mlkýně obecním (čp. 92). R. 1640 koupil Pavel Koblic pole od Václava Sychry st. jinak Rajského, někdy souseda vožického. R. 1620 měl mlynář Václav Sychra jinak Rajský dům (čp. 100) a prodal jej 1629. V matrice čteme zápis, že r. 1650 pokřtěna byla Dorota, dcera Jana Rajského a jeho manželky Anny, r. 1652 křtěna dcera Lidmila.
Z r. 1667 máme zprávu, že zběhla se tehdy nějaká zlá vůle a nedorozumění mezi Janem Malostranským, svobodníkem ze vsi Lomnice a Janem Sychrou, mlynářem na Dubině. Jan Malostranský vnesl k vrchnosti žalobu na mlynáře Sychru a majitel panství nařídil, aby seoba dva spolu přátelsky srovnali k zabránění dalším různicím, což oni také učinili v přítomnosti pana hejtmana panství, důchodního, radních Jana Karneta, Jiřího Dvořáka, dále Šimona ševce lomenského, Mikuláše Bouslavového, též svobodníků. V panské kanceláři se porovnali a jeden druhému P8nem Bohem rukou podáním odpustili a víceji toho sobě nepřipomínati přislíbili. Jako památné na to složil malostranský 24 kr. a Sychra 12 kr. Kdyby bodoucně někdo z nich neb jejich rodin toho porovnání zdvíhal, rušil a připomínal, aby povinen byl pokuty 10 kop míš. k záduší vožickému složiti nebo vězením toho odbyti a odseděti.
R. 1688 odváděl mlynář grunt. ouroku s platem vánočním 1 kopu 56 gr. rychtáři janovskému. Po Janu Sychrovi byl na Dubinovým mlýně Jiřík Sychra, jenž ujal jej r. 1690 s jedním kolem aneb strojem a jednou stoupou s příslušenstvím za 30 kop míš. Místo závdavku vzal na sebe 18 kop jako povinnost k záduší janovskému. Vdova Anna (po Janu Sychrovi) měla tu vymíněn byt a kus louky pro krávu. Zemřela r. 1696. R. 1707 připomíná se Jiřík Rajský, mlynář na Dubině, jako křestní svědek. Léta 1726 "jsouce Jiří Rajský na mlýně Dubinovém v těžké nemoci a jsouce jeho živobytí ku konci schýlené", postoupil mlýn synovi Matějovi za 350 zl. rýn. Vdova Kateřina (po Jiřím Rajském) zemřela r. 1727 a zůstali tu sirotci: Matěj, Lidmila, Kateřina, Eva. Matěj Rajský odevzdal mlýn synovi Pavlovi r. 1757.
Roku 1777 Lidmila vdova po Pavlu Rajském jinak Dubinovi (dle sídla nazvaném) přednesla úřadu, že hospodařiti nemůže. Protože se Jan Kopecký, mlynář vyučený, natrefil, který ji za manželku pojmout a na mlýně hospodařiti se prohlásil, byl mu tedy mlýn na 15 let postoupen za 350 zl. až do zrostu syna Jana, kterému bylo tehdy 10 let. Kopecký prodal roku 1787 selský grunt č. 4 v Janově (beze stavení) za 400 kop svému synu Josefu Rajskému, jenž r. 1796 prodal od své janovské živnosti pole Josefu Švastalovi. Nápadníci po Pavlu Rajském, zvláště syn Jan Rajský, který před několika lety ujal otcovský mlýn, tzv. Dubinovský a má v oumyslu svou živnost jinším způsobem vyhledávati, popustil mlýn r. 1797 svému staršímu bratru Josefu Rajskému za 1150 zl. Má vyplatiti dluhy: Webrovi 50 zl., Klapovi ml. atd. a podíly sestře Kateřině (manž. Leop. Štibrala) 119 zl., sestře Marianě 50 zl. 30 kr., matce 150 zl., bratru Vojtěchovi již v mlejně Vobořilovském 119 zl., bratru Janovi 119 zl., sestře Marianě (manž. Jos. Pokorného) 66 zl. 30 kr. Vdově Lidmile (po Pavlu Rajském) výměnek, pokud se snášeti bude a nové hospodyni nic překážeti nebude. Platy: do důchodu panského činže 4 zl. 14 kr., za krmení vepřů 4 zl., robotu 156 dní potažní, 13 dní pěší ročně. Mlýn měl jedno složení, tři stoupy, dvě kola. Helena Vendlova, manž. Josefa Rajského, do téhž mlejna přinesla 300 zl. rýn., pár krav, pár běhounů, 10 bahnic, pročež se jí na mlejně 150 zl. postavilo.
Josef Rajský vyrovnal se s Janem Kopeckým tak, že vyplatil mu 170 zl. a postoupil k užívání do smrti 2 str. pole nad Oustějovskou cestou a louku půl str. vedle splavu Nového mlýna. Po smrti Kopeckého připadnou pozemky ty zase Josefu Rajskému. Jos. Rajský podepsal se třemi křížky a za něho připojil svůj podpis Ant. Vobořil. R. 1816 vožický vrchní úřad zakročil o zbavení dominikálního mlynáře Jos. Rajského jeho vlastnictví janovského rustikálního gruntu čp. 4, protože odepřel robotu i reluici. Roku 1824 otec Josef Rajský postoupil mlýn pod č. 4 s rustikálními pozemky synovi Františku Rajskému k vedení hospodářství a řemeska mlynářského nejlépe schopnému za 3400 zl. víd. č., protože sám (Josef) je již dlouho churav. Matka Helena postoupila pohledávku synovi, protože jí manžel dal jinou náhradu. František složil hotově 1400 zl. Má vyplatiti podíly: bratřím Josefovi, Matějovi, Václavovi, Vojtěchovi, Janovi po 200 zl. víd.č., otci Josefovi 113 zl. , matce Heleně 113 zl. na přilepšenou. Bratra Vojtěcha a Jana má vyučit mlynářství a rodičům poskytnouti výměnek.
Při mlýně je orných polí 22 jiter 1016 čtv. sáhů, luk 4 jitra 773 čtv. s., zahrad 598 čtv. s., pastvišť 971 čtv. s. Po odprodeji některých pozemků zbylo polí 19 jiter 1016 čtv. sáhů, luk 3 jitra 1501 čtv. s. Platy do vrchnost. důchodu ouroků a za přádlo 4 zl. 14 kr., každého týdne 3 dni potažní a ročně 13 dní pěší roboty vybejvati, za výkrm prasat (náhrada) 4 zl. Je tu 1 složení, 3 stoupy při 2 kolech. Mlynář Fr. Rajský oženil se 1827 s Marií, dcerou Fr. Chocholky. V dubnu r. 1830 oznámil vrchní úřad vožický kraj. úřadu, že ve mlýně na Dubině vypukla tyfová epidemie a že mlynář Frant. Rajský byl nalezen utopený (Snad v horečce spadl neb skočil do potoka.) Krajský úřad nařídil ohledání mrtvoly a lékařské opatření proti nákaze. Nařízena byla přísná uzávěra a zamezení styku, což potrvalo až do května, kdy nákaza polevila, že uzávěra mohla býti zrušena. (Kraj. registr. táb.)
Po smrti Fr. Rajského byl mlýn dražbou prodán 29. října 1830 a odevzdán Josefu Neudörflovi pod zastoupením jeho otce Frant. Neudörfla, mlynáře Šelmberského, jako nejvíce podávajícímu za 1645 zl. stříb. Složil 1130 zl. Mezi břemeny mimo již jmenovaná uvádí se též plat "ze železné krávy" ročně 6 3/4 zl. Podíly bratřím Josefovi, Matěji, Václavovi po 200 zl., otci Josefu Rajskému a matce Heleně po 113 zl. 42 kr. Jan Rajský své manželce Marii (provdané pak Strnadové) odkázal pohledávku 11 l. 3 kr. stř., Josefu Polzovi, správci v Radvanově 4 zl.30 kr. odškodnění (odsouz. Václav Helda) solidárně s novoveským mlynářem Jos. Neudörflem. Vyvaz. kapitál z r. 1850 174 zl. 5 kr. stř. zajištěn a r. 1856 doplacen. Vdova Marie Rajská roz. Chocholkova s dorozuměním kurátora pozůstalosti a sirotků požádala, aby také vožické městské pozemky soudní dražbou byly prodány. (Polí 1 jitro 1202 čtv. s., zahrad, luk a pastvin 2 jitra 1154 čtv. s.) Místní soud to povolil a vyrozuměl: vdovu, kurátora Vinc. Šemberu, justiciára v Pacově, knihovní věřitele, poručníka Fr. Štibrala a dospělé intestátní dědice Josefa a Matěje, syny Fr. Rajského. Reality neměly býti prodány pod odhadní cenu 334 zl. 15 kr. stř. Jsou bez knihovních dluhů. Dražba vypsána na 6. a 15. prosince 1830 a 7. ledna 1831 v radní kanceláři. Pozemky ty vydražili Fr. Klap a Fr. Neudörfl k rukoum Jos. Neudörfla. Roku 1838 žádali dědicové o Fr. Rajském: Josef, Václav, Vojtěch Rajský a jménem nepřítomného bratra Matěje a Jana o výpis z pozemkových knih. Při mlýně Dubina, který jejich děd koupil, nalézá se též "pastviště nade mlejnem", které za jeho života většinou lesními stromky bylo vysázeno. Po smrti Fr. rajského r. 1830 byly reality dražbou přenechány Josefu Neudörflovi s výjimkou onoho pastviště, proto užitek z něho náleží dědicům. Aby mohli své právo dokázati, žádali o výpisy kontraktů, potom však od žádosti upustili.
Rod Neudörflů pocházel ze Schönhofu [Krásného Dvora] ze mlýna v Žateckém kraji 3 hodiny od Žatce vzdáleného. Podle rodinné kroniky Jan Neudörfl narozený r. 1708 měl 2 syny a 3 dcery. Starší syn Jan (nar. 1735) obdržel mlýn od otce, oženil se s šenkýřovou dcerou z Buškovic Marií Annou. R. 1798 koupil mlýn šelmberský u Vožice. Měl 7 dětí. Syn František ujal po otci mlýn na Šelmberku a byl po třikráte ženat. Z druhého manželství narodil se jim r. 1806 syn Josef Neudörfl, jenž koupil z pozůstalosti Fr. Rajského r. 1831 mlýn na Dubině, opravil a přestavil jej. Vykoupil pak r. 1850 břemeno třídenní roboty za 174 zl. víd. č. Manželka jeho Barbora byla dcerou Fr. Zimmermanna, mlynáře na Slupi. Měli 11 dítek, z nichž 2 zemřely. Dcera Barbora (nar. 1832) provdala se za mlynáře Primusa na Blatnicích. Marie stala se manželkou Karla Feuersteina, sládka v Neustupově, potom poštmistra v Miličíně, syn František (nar. 1833) najal obecní mlýn od vdovy po zavražděném Vincenci Rajském Josefy Štípkové. Potom měl mlýn v Mezilesí - Týně u Lukavce, syn Jan Nep. (nar. 1837) vyučil se v mlynářství a koupil pak mlýn v Jedlině, syn Václav (nar. 1843) studoval v Praze a stal se pak učitelem. Byl literárně činným a přispíval do "Učit. listů", "Tábora", samostatně vydal "Školu zpěvu sborového", "Zeměpis okresu lounského", Zemepis okresu blatenského", "Dějiny města Blatné", Zpěvník kostelní" aj. Syn Karel (nar. 1846) studoval v Benešově a Táboře a již v mládí zabýval se hudbou. Spolu s bratrem Josefem založil ochotnický spolek vožický. Studoval filosofii a stal se pak r. 1872 suúlentem na akademickém gymnasiu v Praze, pak byl profesorem real. gymnasia v Chrudimi. Přispíval do listů filologických a hudebních, samostatně uveřejnil "Školu hudby", "Rodová pravidla latinského jazyka", zemřel r. 1888. Nejmladší syn Eduard (nar. 1850) vyučil se mlynářství, pracoval v Praze, pak vypomáhal bratrovi. Se zálibou pěstoval hudbu chrámovou a často jeho řízením provedena ve vožickém chrámu mše figurální.
Syn Josef Neudörfl (nar. 1840) vyučil se mlynářství a r. 1888 převzal po otci mlýn na Dubině, který přestavěl na poloamerikánský. Maje v mládí zálibu v hodbě, pěstoval hru na flétnu a spolu s bratrem Karlem účastnil se roku 1865 spolku divad. ochotníků v Mladé Vožici. Oženil se s Barborou Heinovou z Vožice a měli 8 dítek. Syn Josef studoval a stal se pak praktickým lékařem, syn Antonín věnoval se učitelství. Josef Neudörfl starší i mladší byli muži na slovo vzatými a dlouholetými členy obecního zasatupitelstva a Občanské záložny, jejímž členem správní rady byl též syn Karel Neudörfl, mlynář. Po otci Josefovi převzal mlýn syn Karel Neudörfl (nar. 1872), roku 1904 oženil se s Ladislavou, dcerou podnikavého obchodníka vožického D. Schätingra. Při mlýně měl též výrobu kostní moučky ke hnojení. Skupoval kosti, vyvářel je, tuk prodával na mýdlo a kosti byly rozemlety. Když postavena byla v Táboře Lučební továrna, skupovala kosti, Neud'orfl neměl pak dosatek materiálu k další výrobě a musil ji zastaviti. Při mé návštěvě na Dubině r. 1933 byl mlýn již zrušen, pole pronajata a hospodařila zde od r. 1925 vdova Ladislava Neudörflová se dvěma syny a dcerou. Syn Josef Neudörfl, majitel usedlosti na Dubině, vzal si za manželku Marii Žahourovou ze mlýna Žahourova (býv. obecního). Při návštěvě na Dubině bylo mi laskavostí paní Lad. Neudörflové umožněno nahlédnout do rodinné kroniky, tamtéž chované.