mlýn v Bohuňovicích, mlejn Valenty, Langerův mlýn; Langermühle

Církevní řád benediktinů na hradisku vystřídali ve 12. stol. premonstráti. Bohuňovičtí usedlíci na majetku kláštera Hradiska byli usazeni „na právu německém“ a tj. pole byla rozdělena a stanoveny přesné povinnosti poddaných, kteří za pozemky propůjčené k „věčnému užívání“ platili roční činži (purkrecht). Stalo se to ve 13. století, kdy klášter a řád na svých pozemcích podporoval intenzivně vesnickou kolonizaci. Vesnice se rozšířila o „ulicovku“. Ulicovku tvořily domy mimo okrouhlici v podélném řazení po stranách cesty. Od roku 1249 měl klášter dáno právo vlastnit a zřizovat ve svých vesnicích hospody („tabernas“). V Bohuňovicích nechali premonstráti postavit hospodu na konci vsi směrem k Loděnici a přidělili ji ke svému mlýnu.

Výpis z knih purkrechtních, založených r. 1681 za panování J.M. důstojně velebného, urozeného a vysoce učeného pana Norberta Želeckého z Počenic, sv. řádu premonstrátského kláštera Hradiště:
Mlejn Valenty po vlastním otci jeho Crháku za sumu 1239 hřiven 15 grošů. Léta páně 1680 dne 7. February Valentin Kořenný koupil jest mlejn v dědině Bohuňovicích po vlastním otci svém Crhákovi Kořenným, s tím vším právem a příslušenstvím jak byl od starodávna i s tou jednou čtvrtí roli, k témuž mlejnu přikoupenou, tak jak v rejstrách hlavních zní (že Bartoň Navrátil prodal roli, slově podsedek, svobodný a nerobotný, Martinovi Raslavskému, mlynáři Bohuňskému, za sumu 300 hřiven, 1 hřivna 28 grošů počítajíc. A to jest se stalo léta páně 1629 v neděli po sv. Trojici s dovolením J.M. důstojně velebného vysoce učeného a urozeného pana preláta Maxmiliána Prachera).

Příslušenství pak to dědičně ke mlejnu takto se obsahuje: při mlejně jest zahrada, nabírá se na ní sena 2 fůry. Jsou též 4 kusy rolí. První kus jest při zahradě, na kterém se vysívá tvrdého obilí 3 měřice. Druhý kus u branky, na tomto se vysívá jedna měřice 4 achtle. Třetí kus v Sušicích při roli farské ležící, na tom se podobně vysívá 1 měřice 4 achtle. Čtvrtý kus též v Sušici při Štarnovském rybníku na 4 měřice 4 achtle. Roli přikoupené jsou takto: v Sušici u silnice kus v Hýku na 15 měřic.

Louky dvě pod platem důchodův panských, jedna na Rybníčkách, slově 4 provázky, dává se z ní platu do důchodův panských 40 grošů. Druhá u Suchých dubův, slově 2 provázky, dává se z ní platu do důchodův panských každoročně 20 grošův alb. To vše za sumu tak jak bylo od starodávna a v hlavních rejstrách zaznamenáno jest 1239 hřiven, 15 grošův.

Léta páně 1689 dne 21. Novembris, když se odsud vyjednával Blažej Kořenný do Kojetína, vydány jsou jemu peníze hotové za jeho poletní nápad, kteréžto taky zde za vejhost zachovány jsou. Maje on ale ode mne na též peníze, že jemu odsud povinné jsou písební revers, kterého nyní při sobě neměl, nyní tak snadno pro něj jíti nemohl, slíbil, že takový co nejdříve vzati a mně odevzdá, kterýžto od dnešního datum žádné platnosti nemá, při tom žáden poviceji odsud vymáhat može, nýbrž tenž mlejn dokonale všechen zaplacen jest ku klášteru.

Roku 1797 koupil mlýn Jan Čajka (Mühlpursche von Boniowitz) od vrchnostenského úřadu c.k. komorního panství Hradiště za 1700 zlatých. Při mlýně bylo 61 měřic polí a 6 měřic 6 achtlů luk. Když se Čaja v r. 1799 ženil, přinesla nevěsta Kateřina Petrová z Hlusovic věna 400 zlatých.

Od roku 1805 byl na mlýně Jan Kotala, pak od roku 1839 Vincenc Podlucký. Roku 1848 koupil mlýn Ferdinand B.

Roku 1850 nastoupil tu Jan Kantol. V roce 1856 byl mlýn prodán za 2300 zlatých. Kupcem byl Karel Votava.

Na mlýně v Bohuňovicích od roku 1901 hospodařila rodina Langerů. Než se rodina přestěhovala do Bohuňovic, žili do roku 1891 ve Šternberku, poté se přestěhovali do Liboše u Štěpánova, kde začali provozovat mlynářskou živnost.

Panu Karlu a Albertu Langerovi v Bohuňovicích od Okresního úřadu ve Šternberku, dne 19.3.1929:

Při komisionelním šetření dne 12. března 1929 zavedeném ke stížnosti Antonína Klugera v Moravských Loděnicích na zaplavení jeho obytného stavení následkem protržení hráze horního mlýnského náhonu a zamrznutí jalového příkopu a rourového železničního propustku bylo na základě výpovědi stran a prohlídky vodních zařízení zjištěno, že stížnost odpovídá skutečnosti.
Zvláště pak bylo shledáno, že mlýnská struha nad Vašim mlýnem až za dům č. 20, patřící Anně Fialové jest úplně zamrzlé a že jste se pokoušeli v posledních dnes při nastalé oblevě prosekati led a uvolniti stavidlo u mlýna. U domu č. 20 byla mlýnská struha zamrzlá až po korunu hrázky a do úrovně pravého břehu, na kterém leží dvorek Anny Fialové.
Voda přelévá se přes levý břeh a přepadá přes korunu hráze na sousední farskou louku, rozlévá se na ni a vtéká do jalového odpadu. Stavítko, které jest umístěno na levém břehu v bezprostřední blízkosti domu č. 20 bylo shledáno v chatrném stavu, vedoucí trámy jsou, pokud bylo lze zjistiti částečně ztrouchnivělé a nakloněné, rovněž tak vzpěry, podpírající tyto trámce jsou již zešlé. V jakém stavu jest vlastní stavítko - jehož světlá šířka měří 95 cm - nedalo se bezpečně zjistiti, poněvadž bylo úplně zaváto. Na stavítku byla dnes přiložena fošna, takže výška přepadní hrany stavítka byla circa o 10 cm zvýšena. Stavítko, ačkoliv bylo uzavřeno, propouštělo vodu. Kromě toho voda pronikala z mlýnské struhy kolem obou trámců po stranách stavítka. Hrázka na levém břehu naproti domu č. 20 jest na dvou místech podemleta, takže voda proudy v síle ruky hrázkou pronikala. Jalový odpad od napustného stavítka až k domu stěžovatele byl úplně zavát, voda však jim proudila a rourovým propustkem protékala circa 20 l/s. Dno rourového propustku jest asi 15 cm výše než dno odpadu podél zahrady stěžovatele. Úroveň betonového dna železničního propustku jest jen o něco nižší než dno rourového propustku, spád dna za železniční tratí jest značně větší. Nad silničním propustkem byla síla ledu circa 35 cm, pod ledem pak proudila voda, tekoucí do nápustného stavidla od Trusovky. Mlýnská struha nad silničním propustkem až k jezu byla úplně zaváta, rovněž tak jezové těleso na Trusovce a vpustní stavidlo do mlýnské struhy. Vpustní stavidlo bylo uzavřeno, propouštělo však vodu, jak u silničního propustku bylo zjištěno, neboť mezi jezem a silničním propustkem není žádného přítoku do mlýnské struhy. Povrch nápustního stavidla jest již značně sešlý, takže zajištění stavidla proti nepovolané manipulaci není možné. Dále bylo shledáno, že manipulace jalovým stavidlem nad lednicí jest vzhledem k zamrznutí nemožná, takže přitékající voda od splavu může se vypouštěti jen u jalového výpustního stavítka u domu č. 20.
Vzhledem k uvedenému a vzhledem k prohlášení stěžovatele a zástupce obce Bohuňovice jest míti za to, že rozlití vody po pozemku stěžovatele a vniknutí její do stavení bylo způsobeno tím že:
1/ nebylo zabráněno přivádění vody do horní mlýnské struhy řádným uzavřením nápustního stavidla u jezu
2/ nebyla udržována hrázka na levém břehu mlýnského náhonu, takže i při uzavření výpustního stavidla u domu č. 20 voda pronikala hrázkou a vtékala do jalového odpadu, odkud se vylila k stavení stěžovatele
3/ nebylo postaráno o odvedení vody ke mlýnu a vypuštění její jalovákem do spodní struhy
4/ nebylo postaráno o řádný odtok vody v jalovém odpadu a rourovým propustkem
Povinnost udržovati celé mlýnské zařízení, tedy nápustní stavidlo u jezu, vypouštěcí stavítko u domu č. 20, jalovák u mlýna i jalový odpad podle domu stěžovatele přísluší jmenovaným majitelům vodního díla, pokud se týče nápustního stavidla i mlynáři Václavkovi v Moravských Loděnicích.
Povinnost udržovati rourový propustek přísluší státní dráze. Podoknouti sluší, že letošní zima byla tak tuhá, že zabrániti promrznutí horní mlýnské struhy bylo téměř znemožněno, avšak zabrániti zátopám vedle mlýnské struhy dalo se předejíti řádným udržováním levé hrázky a úplným uzavřením nápustního stavidla u jezu.
Vzhledem k tomuto nálezu se Vám podle § 43 mor. vod. zákona ukládá, abyste shora zmíněné závada v mlýnském zařízení ihned odstranili a postarali se o neškodné odvádění vody jalovým odpadem. O výkonu budiž sem pod uvarováním trestu a povinnosti k náhradě škody podle § 69-74 mor. vod. zákona podána zpráva do 10. dubna 1929.
Stanovení výše náhrady za poškození zemáků stěžovatele ponechává se vzhledem k Vašemu protokolárnímu prohlášení vzájemné dohodě. Jelikož dle nálezu komise nesete hlavní vinu na zaplavení obytného stavení stěžovatele, ukládá se Vám dle § 98 mor. vod. zákona, abyste zaplatil komisionelní výlohy spojené s provedeným šetřením obnos 192.20 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí lze podati do 15 dnů ode dne doručení odvolání u Okresního úřadu ve Šternberku na zemský úřad v Brně.

1930 Albert a Karel Langerovi

Kronikář obce Moravská Loděnice zapsal "U nás v obci v době protektorátu žádných udání od nás usedlých Němců, v čele Frau Smetana, musím konstatovat, nebylo." Žili zde usedlí Němci, kteří českým spoluobčanům pomáhali. Jako by se zapomnělo, že u Langerů s nemalým rizikem se mlelo "načerno" pro české obyvatele.  (ukázka z knihy Vzpomínky... 1939-1995, vydala Obec Bohuňovice v r. 1995)

Pár vzpomínek na dobu války a po válce, které si zapsala mlynářka paní Marie Langerová, manželka Alberta Langera:
- Za okupace jsme prodávali a dávali mouku lidem z Bohuňovic, Trusovic, Loděnic, Lašťan, Chválkovic, Černovíra, Olomouce, Týnečka, bylo jich tady hodně, nejvíce večer i přes 40… prodávali jsme mouku, kaši, šrot, otruby, kroupy, no co bylo.
- Pan Linek to byla nějaká menší továrna u parku v Olomouci, ten vozíval mouku v konvách na mléko v noci, říkal, že tam má zaměstnané ženy, co manželé jsou zavření, nic neplatil, všechno zdarma.
- Pak tu byla rodina Sczurkova, jejich syn byl u anglického vojska, pomáhali jsme jim moukou i penězi.
- Ve Šternberku na pile pracovali zajatci, Rusové, Angličané, Američané. Náš čeledín tam pracoval a říkal ešli bych jim mohla poslat mouku, tak jim ji tam nosíval také zdarma, že oni si tam vařívali sami, jemu dávali zase, co dostali z domu balíčky s čokoládou.
- Přišla ruská armáda, přišli, abychom jim mleli, že nikdo jim nechtěl mouku mlet, co jsme také dělali po tu dobu, co tady byli v Huzové v okolí. Přišel pan Ekart, to byl československý kněz (švagr pana ministra Firlingra), ptal se ešli máme dost obilí, že by nám dovezli, říkám máme, měli jsme na skladě 2 vagóny pšenice a 80 metráků žita. Manžel mlel, to muselo být hotové vždycky, jak přijeli v poledne, najedli se a jeli. Tak to bylo po celou dobu, co tu byli.
- Četník nás nechal vystěhovat z vrchu dolů do kuchyně, bylo nás tam 6 osob, všechen nábytek 5x5, tam jsme spali, vařili, prali až do roku 1953.
- Pak zase pro ně přišli večer a zavedli je do hospody, manžela bili, tloukli, musel být obrácený obličejem ke zdi, aby neviděl, kdo ho bije, když ho bili do hlavy zase eště narazil obličejem do zdi, když se mohl obrátit, tak byli schovaní, pak se zase musel obrátit a zase ho bili a kopali, na krk mu jeden z nich namířil brovnink a říká, já tě zastřelím a bude, pak zase bití a kopání, pak mu dali krompáč, lopatu a teď si půjdeš vykopat díru do zahrady, tam tě zastřelím a šli v noci se svíčkou do zahrady a musel si kopat díru, říkal, že nebyl schopen se ani už postavit. Přišel až odpoledne, nebyl prý schopen jít, byl k nepoznání, hlavu rozbitou, oteklou, zuby rozbity, ani mluvit nemohl, plakal, tak ho dodělali, za co, že nikdo neměl za okupace hlad, kdo přišel, každý dostal, když někdy nebylo hned, přišel na druhý den a dostal i kdo neměl peníze a toho bylo dost.
- Když byl u nás František Tesař v roce roce 1945 jako správce, přišel o 12 hodině v noci opilý (to chodil denně), bylo to v týdnu, já jsem ho slyšela, jak nadává, tak jsem všechny probudila a šli jsme se schovat do komory, já jsem málo spávala, protože jsme se nesměli zamykat na noc, že on k nám může chodit, kdy chce, najednou začal střílet a nadávat, že nás musí postřílet, bylo asi 20 ran, pod našema oknama leželo plno patronů, když jsme to hlásili na četníkách, přišli se podívat a posbírali patrony a říkali, že to nic není.
- Když lidé viděli, co s nama dělají, začali podpisovou akci, přinesli mně ji, abych to viděla, že ať to schovám, že eště přindou, že eště jich to chce hodně podepsat… Přišli z Národního výboru, že ešli bych jim tu listinu nepůjčila, že to Národním výboru chtějí vidět, říkám a donesete mně ji zpátky, že ja, ale nedonesli, když jsem přišla na Národní výbor, tak mně předseda říká,… křikl na mě po dlouhé řeči, že to spálil, říkám proč, bylo prý to špinavé a poškrkané, říkám, že to bylo čisté. Pak dělali druhé podpisy, a jak se to dozvěděli na Národním výboru, tak je nechal zavolat, tam jim nadali, ešli nevijou, že nemají pomáhat Němcům, oni říkali, vždyť oni nejsou Němci a pomáhali nám celou válku, řekli jim, že ešli jim budete eště pomáhat, tak přijdete před lidový soud a můžete být i odstřeleni, tak jich utlumili a začalo eště větší pronásledování.

Žádost o konfiskovaný majetek, Žadatel: Obec Bohuňovice, 5. listopadu 1946
Mlýn leží ve středu 3 obcí /Bohuňovice, M. Loděnice, Trusovice/, které tvoří školní obec o počtu 2000 obyvatel. Obytné budovy u mlýna s přilehlými pozemky jsou velmi vhodné k sociálním, kulturním a tělovýchovným účelům. Ihned lze zde umístiti mateřskou školu, pro niž obec pronajala rodinný domek. Na pozemcích lze hned zříditi hřiště a koupaliště/kluziště/. Kromě toho lze pozemky okolo objektu o výměře 2,77 ha rozšířiti o sousední soukromé pozemky až na výměru 7-8 ha záměnou za vzdálené pozemky náležející ke zkonfiskovanému objektu mlýna. Na tomto rozšířeném pozemku se plánuje postupně vybudování jeslí, poradny ochrany matek a dětí a dalších kulturních a sociálních zařízení podle budoucí potřeby. Je zde jediné vhodné místo na vybudování újezdní měšťanské školy, která nemá budov a obecné školy, která má budovy 80 let staré, nehygienické a nevhodně umístěné. Zde lze také umístit školní zahrady pro obě uvedené školy a pokusnou zahradu pro lidovou školu zemědělskou a menší park, neboť nejbližší les je od obcí 3 km vzdálený. Získáním mlýna jako výdělečného podniku by se zlepšila hospodářská situace obce a bylo by jí ulehčeno plnění všech úkolů. Kromě toho by to značně přispělo k připravovanému sloučení shora uvedených obcí v jednu politickou obec. K tomu by získáním mlýna a pozemků byly vytvořeny nejvýhodnější předpoklady.

Úryvek z úředního textu:
Místní národní výbor Bohuňovice, Věc: Albert a Karel Langer – žádost o vynětí rod. domku z konfiskace, Bohuňovice 4.12.1951
Majetek rodiny Langerů byl po válce zkonfiskován dle dekretu presidenta republiky č. 12/45 Sb. Celý konfiskát byl přidělen MNV (Místní národní výbor) v Bohuňovicích. Celý konfiskát skládá se – z mlýna a hospodářských budov, dále z přístavků u mlýnice, který slouží jako obytná budova a obytného domku vestaveného do celkového objektu konfiskátu. Všechny budovy tvoří jeden nedílný celek. Z budovy mlýnice jsou místním národním výborem v letošním roce prováděny patřičné adaptace na čtyři bytové jednotky. Ve sklepě zmíněného rodinného domku byla instalována Družstevní prádelna a hospodářské budovy jsou MNV plánovány jako potřebné objekty, sloužící veřejnosti a jejich skutečná hodnota se projeví po utvoření JZD.

Nějakou dobu sloužila zahrada přilehlá ke mlýnu jako školní zahrada, v průběhu let Národní výbor přebudoval ostatní přilehlé pozemky na tenisové kurty, fotbalové hřiště, park a vybudoval obchodní dům.

V domě, který k mlýnu přiléhá, žila i po skončení války rodina Langerů a jejich potomci. Karel Langer zemřel v 50. letech, jeho manželka Adolfína z Bohuňovic krátce po skončení války odešla a vrátila se do Valašských Klobúk. Albert zemřel v roce 1964, Marie Langerová zemřela v roce 1989.

Po revoluci byl konfiskovaný majetek rodině bez soudu vrácen od města Šternberk a od Pozemkového fondu. Obec Bohuňovice majetek vrátit odmítla. Soud, který trval více jak 10 let, rodina prohrála. Dnes se o to málo, co z rozsáhlé mlynářské usedlosti zbylo, tedy o dům, hospodářské budovy a zahradu, starají potomci, manželé Odstrčilovi, kteří ji přestavěli na soukromé bydlení.