Z Janovického potoka v Zahrádce přivádí vodní náhon vodu na mlýn s číslem popisným 4, známým už v Sommerovi. Při seznámení se s majiteli tohoto mlýna nám poslouží několik zajímavých listin. Dne 17. října 1853 zažádal František Karásek, mlynář v Zahrádce, o zasazení normálního cejchu. Zároveň prosil o vyšetření výšky vody na rybníce zvaném Šindelář, neboť on ale i předchozí majitel mlýna Jan Nevařil řešil spor s horním mlynářem Jakubem Nádvorníkem z Libče. 9. listopadu 1853 se uskutečnilo komisní jednání. V tento den se mlýn ocejchoval.
K dalším jistým vlastníkům mlýna patřili v 80. letech 19. století František a Josefa Adamovi. Ti už jsou vedeni ve vodní knize. 27. září 1882 podali žádost o prozkoumání normálního znamení na rybníce „Šindelář.“ 6. listopadu 1882 proběhlo komisionální řízení, ale okresní hejtmanství v Benešově 11. listopadu 1882 napsalo majitelům: „…Nebyl od Vás předložen originál onoho protokolu, dle kterého, dne 9. listopadu 1853 při mlýně čp. 4 v Zahrádce normální znamení zasazeno bylo. Jelikož ale, ohledně stavu onoho normálního znamení mezi Vámi a p. mlynářem Františkem Vlkem z Libče čp. 4 dlouholetý spor trval, který až vysokým c.k. správním dvorem ve Vídni jak Vám známo jest rozhodnut byl a za příčinou nedostatečného potvrzení a objasnění Vaší de per. 27/9 podané žádosti nebylo možná zjištění, výšky stávajícího normálního znamení z roku 1853 určitě zjistit…“
Jedním z dalších provozovatelů mlýna byl Bohuslav Kulík, narozený roku 1902 v Krusičanech. Tomu vydala okresní správa politická v Benešově 21. ledna 1926 živnostenský list pro provozování mlynářské živnosti v Záhradeckém mlýně číslo popisné 4. 29. října 1928 napsal Bohuslav Kulík okresní správě politické několik informací o mlýně v souvislosti s přihláškou k vodnímu právu: „Mlýn můj nalézá se v Zahrádce č. 4 a používám vody z potoka janovského a sice bez rybníka, pomocí vodního náhona, bez jakékoli nádržšky. Katastrální číslo vodního toku ani stavební parcely nelze mě zjistiti, jelikož obecní mapy jsou nečitelny z. r. 1860 (roztrhané)…“ Dále upozorňoval na nevýhody polohy mlýna. Pokud bylo málo vody, nemohl mlít. Tak tomu bylo i v případě silného proudu, neboť zanesením potoka pod kolem neměla voda kam odtékat, rozlévala se po lukách a vracela se do mlýna jako zpáteční voda. Také na Kulíkově mlýně proběhla praktická mlynářská zkouška. Tu zde absolvoval 15. dubna 1933 Jan Fulín a získal zkušební průkaz.
V seznamu vodních děl za rok 1936 je veden tento mlýn pod novým majitelem. 21. března 1936 převzal mlýn od Jana Skrčeného z Prahy- Smíchov Antonín Vnouček, který se účastnil 20. listopadu 1936 komisionálního šetření za účelem ocejchování vodního díla a 24. prosince 1936 získal živnostenský list.
Dle informací Františka Vnoučka z Mrače měl předtím v nájmu mlýn v Mnichovicích, Sedlčanech a Cerhovicích. Vnouček působil ve mlýně ještě v počátcích druhé světové války. 11. října 1941 byl úřední připomínkou vyzván k podání žádosti o vodoprávní schválení. O mlýn se zajímali i
četníci z četnické stanice v Maršovicích. Svými pochůzkami po okolí monitorovali, zda nedochází k mletí na černo.
Již 29. dubna 1942 vyřizovala vodoprávní schválení manželka Cecílie Vnoučková, neboť ve mlýně se projednávalo vodoprávní schválení vodního zařízení mlýna, zjištění rozsahu jeho vodního oprávnění, stanovení míry užívání vody, osazení stálého bodu, příp. cejchu, dále vodoprávní projednání a schválení projektu na stavbu turbíny systém- Praga- Reifenstein na místo nevyhovujícího vodního kola na svrchní vodu. Při místním řízení bylo bezpečně prokázáno: „Že mlýn čp. 4 v Zahrádce trvá již od nepaměti a možno tudíž jeho vodní zařízení a rozsah oprávnění posuzovati jako tzv. “starý stav“ ve smyslu ustanovení § 102 českého vodního zákona.“ 5. listopadu 1942 se provozování mlynářské živnosti ujal nájemce mlýna Josef Lhoták ze Zahrádky a ke konci roku došlo k postavení turbíny.
V roce 1943 Antonína Vnoučka zasáhla mrtvice, Josef Lhoták na mlýně zůstal do vysídlení Zahrádky, která spadala do 3. etapy. Zařízení mlýna bylo postupně ničeno.
Přesto se Cecílie Vnoučková s Josefem Lhotákem do mlýna na přelomu roku 1945/46 vrátili. Josef Lhoták se později odstěhoval do mlýna v Krnsku u Mladé Boleslavi, kde mlel do znárodnění objektu. Mezitím v Zahrádce v roce 1946 vykonával funkci stárka pod Cecílií Vnoučkovou František Frejka. Komise ONV 12. dubna 1946 rozhodla, že znovuzřízení mlýna nepřipadá v úvahu, neboť majitel mlýna Antonín Vnouček je mrtev a mlýn nemá dostatečnou výrobní kapacitu. Rovněž se počítalo s rozšiřováním silnice, v jejíž blízkosti mlýn ležel, tudíž bylo zamýšleno budovu zbourat. V roce 1947/48 se Kulíkovo jméno do mlýna vrátilo. Bohumil Kulík si objekt najal či koupil, ale setrval zde krátce
do roku 1949. Následně byla na místě mlýna zřízena prodejna Jednoty
1930 majitel Marie Kulíková
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
