Důkaz o existenci dvou mlýnů v Domamyslicích pochází nejpozději ze 17. století,[3] avšak na mapách I. a II. vojenského mapování, stejně jako na mapách stabilního katastru z období 1851–1869 je průkazný pouze jeden mlýn.
Ševčíkův (bývalý) vodní mlýn v Domamyslicích
Tento vodní mlýn, dnes zvaný Ševčíkův mlýn, se nacházel v Domamyslicích na boční strouze náhonu a nejstarší záznamy o něm pocházejí z roku 1365, kdy již výše zmíněný Bedřich ze Stichovic nejprve mlýn a poplužní dvůr zakoupil, ovšem k uvedenému roku celý tento majetek prodal Peškovi ze Ptení.[4] K roku 1805 jsou na mlýně zapsáni jako majitelé Václav a Magdalena Ptáčkovi, po nich mlýn vlastnil František Opavský, roku 1827 Josef Kasalovský. Od roku 1846 přešel mlýn do vlastnictví rodiny Ševčíků, počínaje Janem Ševčíkem.[1][7]
Podle evidenčních údajů z roku 1930 poháněla mlýn dvě mlýnská kola o výkonu 12,5 k.s. (9,3 kW). K vybavení mlýna přibyly ve 30. letech 20. století válcové stolice od firmy Wegmann a Seck z Drážďan, čistící stroje a také nová mlýnská kola, která se však nedochovala. Mlýn ukončil svoji činnost v roce 1955.
Ševčíkův mlýn prošel několika rekonstrukcemi, tou zásadní počátkem 19. století, která se dochovala na jižní a západní straně budovy. Východní část budovy byla ve 60. letech 20. století moderněji přestavěna pro bytové užití. Mlýn má mansardovou střechu a v jeho nejstarší části se nachází sluneční hodiny s římskými číslicemi z roku 1709. Od roku 1958 je budova památkově chráněna a byla přidána na seznam kulturních památek.[8]
xxx
V Domamyslicích se roku 1930 nacházely dva mlýny, které poháněl Čechovický náhon, jejich historii a aktuální funkčnost popisují následující podkapitoly. Jejich výskyt popisuje Obr. 3, na mapě je též viditelný zaniklý náhon, který v dnešní době teče již v podzemí a na povrch se dostává u Ševčíkova mlýna.
Druhý domamyslický mlýn, známý pod názvem Ševčíkův, byl v obci zmiňován v druhé polovině 14. století (Hlušičková, 2001). Tento mlýn vznikl patrně přestavbou původem středověkého mlýna. Prvním zmiňovaným vlastníkem byl Bedřich ze Stichovic, ten mlýn později prodal Peškovi ze Ptení. Pozdější majitelé mlýna nejsou známi, až v roce 1805 jsou zmiňováni manželé Ptáčkovi a následně František Opavský (Belšík, 2009). Roku 1827 byl zmiňován mlynář Josef Kasalovský (Hlušičková, 2001). V roce 1846 získává mlýn s přilehlými pozemky do vlastnictví Jan Ševčík, ten v rámci dědictví zůstává dodnes v rodu Ševčíků (Belšík, 2009). Mlýn poháněla dvě vertikální kola na svrchní vodu, která byla umístěna vně budovy mlýna. Plynulý přísun vody zajišťovaly bývalé rybníky Zlechovský a Stichovský, které spolu od roku 1932 tvoří Plumlovskou přehradu, a Čechovický náhon (Belšík, 2009). Mlýnice je dochována se zařízením z 30. až 40. let 20. století, jedná se o vymílací válcové stolice firmy Wegmann a firmy Seck Drážďany a o čistící stroje. Vodní kola se nedochovala (Hlušičková, 2001). Téměř na celé ploše fasády chybí omítka, mlýnice se nachází v havarijním stavu (Belšík, 2009). Ve štítu mlýnice bývala osazena pískovcová deska se slunečními hodinami s datací 1709, ve středu desky se nacházel jednoduchý ornament a po obvodu byly římské číslice (Hlušičková, 2001).
