Nejstarší zmínka o mlýně v Krasicích existuje z roku 1391, kdy Petr z Kravař a Plumlova postoupil Krasice s mlýnem augustiniánskému klášteru v Prostějově.[3] V době husitských válek se Kravařové Krasic opět zmocnili. V 16. století byl mlýn tzv. svobodný, vlastnil ho nižší, ale významný šlechtic Petr Tarnovský z Tarnůvky, který byl úředníkem i věřitelem Pernštejnů. Byl to zřejmě on, kdo se výrazně podílel na modernizaci tehdejšího mlýnu.[11] Po jeho smrti krasický mlýn užíval Mořic Šebesta, což je datováno k roku 1624.[3]
Mlýn plnil svůj účel i nadále, což dokazuje soudobé mapování. Střídal různé majitele, roku 1850 zde byl mlynářem Martin Smečka. Avšak v důsledku odhalení pojistného podvodu následující majitel mlýn roku 1898 podpálil a ten ztratil svůj účel, jeho budova se stal součástí průmyslové výroby. Vznikla zde tkalcovna firmy Konečný & Nedělník, následně roku 1915 zde sídlila firma na houněnou obuv Wolf & Franže, jenže firma během velké hospodářské krize v roce 1933 zkrachovala a byla odprodána firmě Baťa, po druhé světové válce se stala součástí n.p. Gala, nyní je budova součástí firmy Gala Krasice.[5][12]
xxx
Budova, kde v roce 1930 stála vodní elektrárna poháněná jednou turbínou Francis, má velmi hlubokou historii (Ministerstvo veřejných prací, 1933). Na této lokalitě kdysi stával mlýn, první zmínky o tomto mlýnu pochází z konce 16. století. V tu dobu mlýn vlastnil panský úředník Petr Tarnovský z Tarnůvky. V roce 1646 Krasice vyhořely, mlýn ale zůstal zachován. Na konci 17. století patřilo ke mlýnu čtvrt lánu půdy. V 19. století mlýn vyhořel, majitel v té době mlýn pojistil, bohužel upadl do dluhů, a tak jej sám zapálil. Jeho čeledín však vše vyzradil a mlynář se oběsil. Rybník patřící k mlýnu, který v roce 1850 koupil mlynář Martin Smečka, byl prodán roku 1887 prostějovskému pivovaru Dvořák a Binko (Grůzová, 2000). V roce 1896 vzniká na místě bývalého mlýna tkalcovna a filiální továrna na houněnou obuv. Budova přešla v roce 1914 do vlastnictví Adolfa Wolfa, respektive firmy Wolf a Franže (Grůzová, 2000). Firma sídlila v Prostějově na Svatoplukově ulici, z krasické přádelny si tedy nechala dovážet materiály na výrobu obuvi (prazdnedomy.cz). Po smrti majitele firmy Adolfa Wolfa měla tuto budovu pronajatou jeho dcera, Zdeňka Havránková, ta ji ale prodala v roce 1933 firmě Kotva a spol. (Grůzová, 2000). Dle výměru ministra průmyslu byl národní podnik Kotva Krasice sloučen s národním podnikem Gala od 1. ledna 1951 Sídlem tohoto podniku zůstaly Krasice a jeho ředitelem se stal Antonín Touška (Cydlík, 2009). Podnik Gala Krasice měl v osmdesátých letech zhruba 2 500 zaměstnanců (Grůzová, 2000). Nejprve zde byla vyráběna lehká obuv, později kožené oděvy a zboží (prostejov.eu). K roku 2021 zde stále funguje firma Gala a vyrábí např. různé sportovní míče nebo i doplňky pro armádu a policii. Obr. 5 znázorňuje výskyt bývalé vodní elektrárny, včetně rybníka a zaniklých náhonů.
