Pamětní kniha obce Lužnice
https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=0&doctree=1kgolu
Str.81 ...Někdy se ovšem stalo, že tajná komise znenadání vnikla do mlýna, mouku a obilí zjistila a přebytek bez náhrady zabavila. Mlynáři bývali pokutováni, v dalších případech jim hrozilo uzavření mlýna. Avšak mlynáři dovedli si revizory nakloniti a tak obyčejně věděli předem, kdy revize přijde. V tom případě obilí a mouku výkazem nekrytou ze mlýna odvezli. Lužnický mlynář Fr. Měřička vyvážel často zásoby do polí v Potěše neb do stodol k spolehlivým rolníkům...
Str.130 Prodej mlýna (r.1936). Mlýn v Lužnici koupil asi r.1876 F. Měřička, který mlel pouze na kamenech. Jeho syn Fr. Měřička mlýn přestavěl za světové války na mlýn válcový. V třetí generaci Jos. Měřička mlýn zadlužil a Hospodářské družstvo v Třeboni mu dalo mlýn do dražby. Ke mlýnu náleželo asi 55 strychů pozemků s lesy. V dražbě koupilo mlýn Hospodářské družstvo za 215 000 Kč. Pozemky rozparcelovalo a mlýn koupil nynější majitel J. Tájek.
Str.131 Koupě mlýna (r.1937). V lednu 1937 koupil lužnický mlýn od Hospodářského družstva v Třeboni rolník Jos. Tájek z Hrůtova u Lišova. Mlýn, hospodářské stavení, pozemky kol mlýna, pod Potěšilem a les v Černičném, vše ve výměře asi 23 strychů zaplatil obnosem 150 000 kč.
Stra.152 Oběti nacistického režimu. 7. Václav Tájek, mlynář v Lužnici č.59, byl udán, že prodává mouku pod rukou a mele obilí načerno. Tak jako mnoho jiných mlynářů i on byl zatčen a odsouzen na 10 měsíců káznice. Trest si odpykal v Praze na Pankráci chodě s jinými spoluvězni na práci.
Str.169 Rok 1946-47. Postavení turbíny a nové pily. Přípravné práce ku stavbě turbíny pro pohon Lužnického mlýna byly zahájeny r.1946. Nejdíve byla odstraněna stará pila, vantroky a dřevěná kola.
Stará pila, tak zvaná „jednuška“, měla jen jeden plech na rozřezávání kulatiny a celý jejé mechanismus byl dřevěný i posuvné vozíky a kolejničky byla ze dřeva. Duby o každé síle zde byly rozřezávány. Pohon obstarávalo dřevěné, hřebenové kolo.
Zrušením vantrok a dřevěných kol Lužnického mlýna zaniká nám v našem kraji snad poslední památka na staré české mlýny, šalandy a krajánky.
Dokončení stavby turbíny a pily se stalo r.1947. Turbína je volnoběžná o výkonu 60 HP
Str.171 Majitelé Lužnického mlýna byli: 1) Kožíšek, který postavil vodní dílo a pilu, na které seřezal potřebné dříví ku stavbě mlýna. 2) Sezemský – ku mlýnu postavil zadní část mlýnice směrem do dvora, kde je dosud v čelné zdi dobřeznatelný letopočet 1863. 3) Dcery Sezemského. 4) František Měřička mlynář z Hutí Stříbrných, obec Dobronice, okr. Tábor. Měřička mlýn rozšířil, otevřel zde krupařský krám. Mlýn měl nyní čtvero složená českých kamenů, pohon strojů i pily obstarávala 4 dřevěná kola. 5) Syn předešlého Frant. Měřička, rozšířil vodní pohon o malou turbínu o síle 8 HP, která poháněla šrotovník a v r.1913 přestavěl mlýn na válcový, tak zvaný „americký“. 6) V třetí generaci převzal mlýn Josef Měřička, ten však následkem rodinných nesvárů, jakož i vlivem špatných kamarádů, prohýřil a zadlužil celý majetek. 7) Hospodářské družstvo jako největší věřitel dalo celý podnik do prodeje a v dražbě jej koupilo. Později část pozemků odprodalo různým zájemcům. 8) Josef Tájek z Růtova u Lišova koupil v lednu 1937 od Hospodářského družstva v Třeboni pozemky, pilu a mlýn.
Původní mlýn v Lužnici stával dle dohadů v místech nynějšího betonového mostu. V zápisech Třeběňského archivu z roku 1553 se uvádí počet 25 osedlých v Lužnici, mezi nimi též Zvánovec mlynář. Ve válce třicetileté byl mlýn zpustošen a vypálen. V záznamech v archivu se vede v r.1616 jako liduprázdna, bez obyvatelstva.
SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 2, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství České Budějovice/Důchodkový kontrolní úřad Veselí nad Lužnicí
Název toku: Lužnice
Obec, čp. : Lužnice 59
Podnikatel: Fr. Měřička
Druh živnosti: mlýn a pila
Počet a druh vodních motorů: 1 turbína Girard, 4 kola na spodní vodu
Normální výkon v ks: 16