Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
K výstavbě tohoto mlýna došlo v letech 1882 až 1884. (Mapou stabilního katastru z roku 1839 je zde zachycena spalná - snad dřevěná - budova, která ještě nefungovala jako mlýn.) Díky zápisu z 15. srpna 1882 zaznamenanému ve Vodní knize pro okres Vysoké Mýto víme, že „Mlýnská budova má 2 provozovací a jeden jalový žlab; u prvního jsou zřízena dvě vodní kola na spodní vodu. Pravým kolem žene se jedno obyčejné složení a levým špičák nebo krupník aneb jahelka způsobem přistrkovacím.“ Trochu záhadný „přistrkovací způsob“ označuje takovou podobu přenosu hnací síly, kdy cévník (dřevěný pastorek) na hřídeli hnaných strojů umožňuje nastrčení do palečního kola (dřevěné ozubené kolo je osazené na společné hřídeli s vodním kolem).
Zmíněné vodní motory a používané stroje potvrzuje i protokol z 15. října 1884 dochovaný ve sbírkovém fondu našeho muzea. Na rozdíl od běžně čtyřpodlažních mlýnů s uměleckým složením vznikl tento jako nevelký jednopatrový objekt. Jeho technologické vybavení poháněla dvě vodní kola na spodní vodu: „Pravým kolem žene se jedno obyčejné složení a levým špičák neb krupník neb jahelka…“
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
První světová válka (1914–1918)
V době kolem I. světové války osadil tehdejší mlynář již složení umělecké. Vodní kniha jej záznamem k roce 1928 stručně uvádí takto: „1 stolice žitná, jedna porculánka, kámen o Ø 36 coulů…“. Mletí tedy zajišťovala 1 válcová stolice s rýhovanými válci používaná jak k mletí žita, tak k mletí pšenice a jedna mlecí stolice s válcovými válci sloužící výhradně k tzv. luštění krupice, tj. k „mletí“ vyčištěné a vytříděné krupice, čímž se získávají čisté bílé mouky. Mlecí kámen pak sloužil ke šrotování a pravděpodobně ještě k tzv. domílce, při níž se z hrubého, opakovaně semílaného a vysévaného meliva s vysokým obsahem otrub získává tmavá mouka. O 11 let později je zaznamenána v materiálech Mlynářského ústředí (specializovaný úřad pro státní správu mlýnů) ještě další mlecí stolice „šrotovna Prokop“, která umožnila mlynáři samostatné mletí pšenice, oproti dřívějšímu mletí žita a pšenice na výše uvedené žitné stolici.
Zastavení provozu v období II. světové války se nevyhnul ani tento mlýn. K jeho „dočasnému zastavení“ došlo na konci roku 1943. Obnovení mletí se sice dočkal již v roce 1945, ale až po žádosti podané Okresním národním výborem na základě výzvy podepsané třemi desítkami zemědělců – zdejších bývalých mlečů.
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
