Historie
Obecná historie:
Původní vodní mlýn, jenž získal své přízvisko Temešvárský zřejmě podle bitvy u Temešváru v roce 1718, byl postaven v roce 1749. Mlýnské kolo poháněla voda z potoka Stroužka a rybníku Vlčí hrdlo, zaniklého při stavbě železnic ve 3. čtvrtině 19. století. V roce 1850, kdy se tato lokalita odtrhla od Hradce Králové, byl Temešvár připojen k Pražskému Předměstí, které bylo samostatnou obcí pouhý rok, poté se stal součástí městyse Kukleny. Zhruba v sedmdesátých letech 19. století byl mlýn vzhledem k přetrvávajícímu suchu přestavěn na parní a v jeho dvoře vystavěn 28 metrů vysoký cihelný komín. Jako jediný z mlýnských objektů, které po zrušení mlýna v roce 1950 chátraly, se dochoval téměř v původním stavu. Ostatní značně poškozené budovy byly v devadesátých letech opraveny a dostavěny. V současné době je v areálu golfový klub.
Jakub Potůček
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Tento mlýn, byl postaven v roce 1749, nazývá se podle bitvy u Temešváru (1718). Okolo mlýna se brzy vytvořila vesnička o několika staveních. Ta byla střídavě připojována k Hradci Králové, aby od něj pak byla opět odtrhována, a v roce 1950 zanikla úplně.
1801 za 10.650 zl. koupil od poručníků Václav Skála
1840 František Smejkal
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Mezi roky 1860 a 1880 přišla na Temešvár strašlivá sucha. Nikomu tenkráte nebylo do zpěvu, jelikož mlýn zápasil s nedostatkem vody. Aby se mohli Temešvárští opět radovat, byl mlýn přestavěn z vodního na parní, někdy z těchto dob bude také pocházet i komín.
5. ledna kupuje 1878 kupuje mlýn Václav Voženílek spolu se svou ženou Marií. Tito manželé mají 4 děti, Josefa Voženílka kterému jeho otec koupil mlýn Budín v Předměřicích nad Labem, dále dceru Annu která si vzala statkáře Barvu z Platenic u Pardubic, dceru Marii která byla provdána do Brandýsa nad Labem a žila v Šorelově mlýně, kam s ní odešel i její otec Václav Voženílek, který mlýn Temešvár koupil. Dle spisu notářského ze dne 10. března 1897 přepisuje mlýn Temešvár na svého dalšího syna Emanuela Voženílka (1871-1926) a jeho ženu Boženu Voženílkovou (1877-1949). Ti mají dohromady 7 dětí, Emanuela, Františka, Boženu, Miloslava, Marii, Václava a Josefa. Emanuel Voženílek zemřel ve věku 55 let v roce 1926 a od té doby se o mlýn starají pouze jeho potomci společně s matkou.
První světová válka (1914–1918)
Při modernizaci během třicátých let zde byla instalována malá turbína vyrábějící el. proud pouze pro potřebu provozu mlýna. Od roku 1926 patřil Josefu Voženílkovi, který v okolí vlastnil i další objekty.
1930 Marie Voženílková
1936 Emanuel Voženílek
20. října 1938 byl dán do dražby a nabídnut městským podnikům. Nabídku na koupi mlýna sice odmítly, ale projevily zájem na odkoupení vodního práva, které by pak využily ke zvýšení průtoku na Labi. Nabízely 1 000 000Kč. Samotná dražba byla stanovena na 7.ledna 1942 s vyvolávací cenou 974 600 Kč.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Po roce 1948 začal mlýn chátrat, nicméně v něm dožil nejstarší syn Emanuela Voženílka, též Emanuel (1898-1969) a též jeho syn Emanuel (1947-1990). V roce 1950 byla vesnice naprosto vylidněna. Poslední vlastník ve mlýně spáchal v roce 1990 za nevyjasněných okolností sebevraždu oběšením, a mlýn byl následně jeho sestrou prodán a opraven firmou Fomei.
Z ostatních temešvárských stavení již nezbyly ani trosky.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1801 Václav Skála
1840 František Smejkal
1930 Marie Voženílková
1936 Emanuel Voženílek
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
