Tento velký vodní mlýn stával na rozhraní tří katastrů: Ždánic, Dražůvek a Věteřova v ohbí silnice u věteřské železniční zastávky. Dnešní státní silnice byla hrází tohoto velikého rybníka. Tehdy to byla cesta, protože silnice byla zbudována až v letech 1853–1854. Mlýn na dvoje mlecí složení byl postaven mlynářem Bečičkou v 16. století.
Rybník byl vypuštěn v roce 1884.
V první polovině 19. století žil ve mlýně bohatý mlynář Ignác Pánek, jemuž patřilo 101 měřic polí a vinohrad na Věteřsku. Proto patřily k mlýnu příslušné budovy:
4 chlévy, stodola, kolny na nářadí a na vozy, šalanda pro čeleď, sklep s tzv. presosem a mlýnice, samozřejmě mimo obytnou budovu.
Protože byl rybník Hrachovec v roce 1884 vypuštěn, mlelo se pak ve mlýně vodou přiváděnou z přímo z potoka náhonem až do roku 1903, kdy mlýn odkoupil Jan z Liechtensteina. Ještě téhož roku se začalo s bouráním. Po rybníku zůstalo jen jméno katastrální trati, kde se dodnes říká na Hrachovci.
x x x
Jeden z velkých mlýnů na Ždánsku byl „Hrachovec“. Byl postaven v 16. století mlynářem „Bečičkou“. Odtud název polní tratě zvané „Bečice“. Mlýn měl dvoje mlecí složení. Mlýn Hrachovec stával na rozhraní tří katastrů: Ždánic, Dražůvek a Věteřova. Název převzal od rybníka, z něhož bral vodu.
Stával v ohbí silnice (nyní v místech železniční zastávky Věteřov). Budova mlýna byla pod hrází na katastru obce Dražůvky, rybník na katastru Ždánic, ovčírna a sklep byly za silnici na katastru Věteřském. Silnice jdoucí kolem mlýna od Archlebova na Strážovice byla postavena až v roce 1853-4. Tato silnice byla hrází rybníka. Od hráze k severu (ke Ždánicím), byla celá šířka této nížiny rybníkem 300 m dlouhým. Jeho vodní plocha měřila 6,3 ha. Rybník byl vypuštěn v r. 1883. V r. 1884 nechal Ed. Seidl rybník zavézt a přetvořit na orné úrodné pole. Ke mlýnu byl pak ponechán jen potok k náhonu.
V prvé polovině 19. století byl na mlýně mlynář Cyprián Pánek, kolem poloviny století pak jeho syn Ignác Pánek, který byl velmi dobrým hospodářem a přikoupil ke mlýnu mnoho dalších polí, takže ke mlýnu pak přináleželo celkem 101 měřic orné půdy a na Věteřsku velký 152 vinohrad. Tento mlynář měl dvě dcery a jednoho syna. Před svou smrtí předal mlýn svému jedinému synu Ignáci Pánkovi ml. Tento však byl pravým opakem svého otce. Rád cestoval, z počátku se všude nechal vozit kočárem do něhož si nechával zapřahat oba páry koní. Na mlýně se hospodařilo od tisíce ke stu. Mlýn pronajímal různým mlynářům. Mlýn zadlužil tak, že mu byl později veřejnou dražbou prodán.
V době rozkvětu přináleželo ku mlýnu 101 měřic polí, velký vinohrad na Věteřsku a dvě měřice zahrady kolem mlýna. Hospodářské budovy kolem mlýna byly pro tak velké hospodářství uzpůsobeny. Ke mlýnu přináležela i menší budova za silnicí k Věteřovu – ovčírna, v níž bylo chováno několik desítek ovcí. Vedle vinného sklepa byla i kuželna a ve mlýně byl i kolem poloviny 19. století nálev piva a trafika.
Prostorná obytná budova mlýna byla obrácena průčelím k Věteřovu. Mlýnice byla v rohu pod hrází, vedle ní byla prostorná šalanda. Z hospodářských budov byla to dlouhá budova stájí pro koně, krávy, brav a pro drůbež. V rohu pak stodola a vedle v druhém rohu od Archlebova uzavíraly dvůr kolny (šopy) na vozy, kočár a hospodářské nářadí a velký dřevník.
Na mlýně se ku konci vystřídalo několik nájemníků jako:
Antonín Fišer od r. 1867 do r. 1882
František Žandovský od r. 1882 do r. 1896,
Leo Entner od r. 1896 do r. 1898
Eduard Prokeš (mlynář na mlýně dražovském) od r. 1898 do r. 1901.
posledním nájemcem byl mlynář František Kolence do r. 1903, když žid majitel Šenfeld ze Ždánic, mlýn prodal knížeti Janu Liechtensteinovi a ten nechal mlýn zbourat v r. 1903. Mlynář Kolence si pak koupil větrný mlýn v Archlebově.
(František Chalabala)
