Prostřední mlýn

První doložená zmínka o mlýně pochází zmatriky narozených kunštátské farnosti, kdy se zde roku 1691 narodil mlynáři Janu Pilařovi a jeho manželce Maryně syn Tobias. Dalšími majiteli na Prostředním mlýně byli Jiřík a Antonín Vichta. Roku 1775 mlýn odkoupil od vrchnosti Lorenz Römer, roku 1810 je zde již uváděno jméno Josef Jaroš a vroce 1841 koupili mlýn za 4000 zlatých manželé Páralovi.

1826 Josef Jaroš

V odhadu kunštátského panství z roku 1913 je již uvedeno, že Prostřední mlýn neslouží k mlynářským účelům. Šlo o patrové stavení kryté šindelovou střechou. V přízemí i v patře, kam se šlo po dřevěných schodech, bylo po dvou obytných místnostech. Sklep byl již nepoužitelný, náhon byl vyschlý a zanesený. V této době ještě stála lednice, v které bylo zachovalé vodní kolo. Před I. světovou válkou chtěl objekt mlýna využít kunštátský velkostatek ke zbudování malé vodní elektrárny pro svůj statek, ale plány ukončila složitá váleční situace.

Zbylá technologie mlýna byla převezena do jiného panského mlýna a ve 20. letech 20. století objekt sloužil jako byt dvěma dělnickým rodinám. Třetí obytná místnost byla kunštátskou obcí využívána pro účely infekční nemocnice.

Roku 1948 získala objekt na základě pozemkové reformy rodina panského kočího Josefa Švancary a ti jej rozebrali na stavební materiál. Dnes lze v krajině stále velmi dobře rozpoznat kudy vedl mlýnský náhon ústící do menší akumulační nádrže nad bývalým Prostředním mlýnem. Ze samotného objektu však zůstaly jen polorozbořené kamenné zdi lednice, v které bylo umístěno vodní kolo na vrchní vodu. Celé místo je zarostlé dřevinami a pomalu se vytrácí z povědomí občanů, z nichž ti starší si stále na tento objekt pamatují jako na zbořeniště, kde si hrávali.