mlýn v Josefově Údolí

Josefovo údolí (Josephsthal) bylo pojmenované zřejmě po císaři Josefu II. Zakladatelem provozů byl v r. 1788 nájemce sklárny v Nové Knížecí Huti Jan Křtitel Dannhofer (Dannhof). Proti výstavbě nových brusíren ostře protestoval sklářský podnikatel František Koller, který v r. 1787 dokončil na nedaleké Střebli výstavbu stejného zařízení. Guberniální úřad proto s povolením výstavby Dannhoferových provozů otálel až do 4. 12. 1788, kdy stavbu konečně povolil. V r. 1802 zakoupil podniky v Josefově údolí za 7 000 zlatých Jan Jiří Dannhofer, bratranec původního majitele. Nehospodařil však dobře a r. 1826 musel zadlužený podnik prodat věřitelům. Dalším majitelem brusírny a leštírny v Josefově údolí se stal Emanuel Brechler, který je získal za 6 200 zlatých. Provoz, nazývaný lidově Brächtlschleif, musel ale i on v r. 1834 pro dluhy prodat dalšímu z věřitelů. Tím nebyl nikdo jiný než známý sklářský magnát Ondřej Ziegler. V r. 1837 postoupil Ziegler provoz majiteli waldheimského panství. Mlýn byl vyznačen na mapě I. vojenského mapování a II. vojenského mapování.

 Při prodeji panství r. 1884 získává podnik v Josefově údolí i ostatní šlejfy Albert Dub, od něhož je v r. 1890 kupuje firma Kupfer a Glaser. Kolem r. 1908 přechází Josefovo údolí na firmu Naschauer & Pollak.

Areál nadále patří firmě Naschauer & Pollak. V seznamu vodních děl je firma uvedena, nejsou však uvedena čísla jednotlivých budov, tak není jasné, zda byl mlýn nějak využíván k provozu. Jsou však uvedeny jen provozy sloužící k broušení a leštění skla, provoz mlýna uveden není. V r. 1938 je majetek firmy Naschauer & Pollak jakožto židovské vyvlastněn a šlejfy zastaveny. Od té doby byl průmyslový objekt v Josefově údolí využíván jako byty.

Po II. sv. válce bylo odsunuto německé obyvatelstvo. Budova mlýna je ještě jasně patrná na leteckém měřičském snímku z roku 1947.

Celý areál i s mlýnem a panským domem byl zbořen v rámci zřizování pohraničního pásma v 50. letech.