Začátky mletí v mlýně s pozdějším čp.30 sahají na počátek 17.stol. Z mladších pramenů se dozvídáme, že mlýn existoval nepochybně nejpozději v roce 1606, kdy přešel společně s bělčskou krčmou z Jana Tomana na Adama Hořinku . V roce 1617 je majitelem mlýna opět Jan Toman nebo jeho stejnojmenný syn, který platí z mlýna roční úrok 25 zlatých. To znamená, že mlýn byl zakoupený od vrchnosti do dědičného užívání. Dále se dozvídáme, že Jan Toman platil:
"též z kusu místa nad Bělčem při potoku, jež slove Suchej potok, kdež sobě rybníček udělal a pod ním mlejnec o dvou kolech moučných a při nich čtyry stoupy vystavěl každého ouroku 1 kopu gr" .
Nejpozději v roce 1626 zemřel Adam Hořinka a mlýn připadl jeho manželce Anně, která se s velkou pravděpodobností provdala za mlynáře Jiříka Štamu. Osudy mlýna za třicetileté války zaznamenány nejsou. Můžeme se však domnívat, že neutrpěl větších škod neboť ještě v roce 1651 vlastnil mlýn Jiřík Štam .
V roce 1656 s velkou pravděpodobností přešel do vrchnostenské režie, tj.v důsledku špatného hospodaření byl nuceně prodán za sumu 2250 zlatých. Ve vlastní režii vrchnosti zůstal do roku 1733, kdy byl propachtován Františku Hájkovi staršímu, tj.dostal jej do užívání pouze na určitou dobu, což je u mlýnů velmi hojnou záležitostí .
V roce 1767 přešel mlýn opět do dědičného vlastnictví a to Františku Hájkovi mladšímu, který mlýn přebíral zadlužený a ve špatném technickém stavu:
" …že se jemu Františku Hájkovi tento v stavení i nástrojích docela sešlý mlejnec neb chalupa robotní a rolární se vynacházejícím jedním mlejnským složením …mocí tohoto zápisu k dědičnému užívání odevzdává."
František zaplatil hotově 200 zlatých., které pokryly dluhy a každoročně ve dvou termínech platil 4 zl.40tr. splácel úrok . František se však též velmi rychle zadlužil a na mlýně nedokázal déle hospodařit, proto jej v roce 1776 převzal jeho bratr Jan s manželkou Dorotou .
Jan Hájek s velkou pravděpodobností 1791 zemřel. Tři roky se o mlýn starala sama vdova Dorota a v roce 1794 jej převzal jejich jediný syn Jan. Téhož roku je poprvé zmiňován živý i neživý inventář a stavení:
" … světnice s 2 okny, stolem, židlí velkou, kolem lavicemi, kamnovačem měděným, pecí chlebovou, též ještě malou světnicí s 1 oknem,kamny zelenýma,stolem malým, lavicemi, 2 židlemi, dále kuchyň při mlejnici s komínem dřevěným, komora 1. Též nahoře 1 spíž, mlejnice s 2 složením, přistrkovací jahelkou, truhláky, koše a jiné všecky potřeby mlynářský". A dále: "Stojka s trojím zavřetím při tom mlatek vše sešlé za 415 zl. Též stojka s trojím zavřetím prostředně dobré za 10zl, mlečník odedřeva za 5 zl. …" .
Jan Hájek se rozhodl koupit mlýn na doudlebském statku, proto mlýn prodal svému bratranci Janu Jarkovskému z Bělče, který jej bez dluhů odkoupil v roce 1802 za 5 tisíc zlatých. Sám Jarkovský hospodařil na mlýně pouze do roku 1803. Poté odchází a kupuje ve vsi jinou nemovitost. V roce 1803 se stává dědičným vlastníkem mlýna Matěj Jelínek, mlynář ze Svítkova, který jej koupil za 5865zl. Jelínek o rok později odchází z panství a do mlýna se z Doudleb vrací Jan Hájek s manželkou Kateřinou. V tomto období byla cena mlýna 6 tisíc zlatých.
O technickém stavu mlýna nic zaznamenáno není. Můžeme se pouze domnívat, že od špatného technického stavu v roce 1767 docházelo pouze k dílčím opravám a stavba mlýna byla na počátku 19.století již nevyhovující. Proto se Jan Hájek rozhodl postavit mlýn nový. V dubnu 1807 si půjčil 600 zlatých na stavbu od Františka Kaplany, sedláka zebinského v Doudlebách. Nám již známá stavba mlýna byla dokončena a vybavena sekyrníkem Janem Novákem z Doudleb v roce 1809. Mlýn byl postaven na jiném místě při rybníce, než stál původní mlýn (přesná lokace původního mlýna je neznámá).
Při stavbě mlýna dostal Jan Hájek v roce 1807 povolení postavit vlastním nákladem pilu na řezání klád. Zavázal se vrchnosti odvádět z pily jednu z deseti stálých činží do důchodu dašického, každoročně pořezat vrchnosti 40 klád, dále za úplatu vrchnosti řezat prkna a latě aj.
V roce 1819 kupuje za 8000 zl. mlýn Jan Veverka s manželkou Annou Hájkovou, dcerou Jana Hájka. Rodiče odešli do mlýna v Třebechovicích, zvaného Horní.
Od roku 1829 vlastnil mlýn rod Jarkovských. V květnu 1862 odkoupil Václav Jarkovský mlýnský rybník.
Podle zemského zákona vodního z 28.8.1870 č.71 z.z.byla v každém politickém okrese zavedena vodní kniha, která zaznamenávala vodní práva jednotlivých vodních děl. Z ní se dozvídáme,že:
" …voda táhne se z rybníka jediným stavidlem, která pak slouží ke hnání 3 vodních kol; tyto kola přivádějí v pohyb: 2 složení obyčejného způsobu ,1 přistrkovací jahelku a pilu. Voda účinkuje silou horní…"
Od roku 1876 do roku 2003 vlastnil mlýn rod Pokorných. V témže roce byl dle protokolu zřízen při mlýně cejch, který leží o 102cm nad prahem u stavidla a 53 cm nad prahem u splavu.
V dubnu 1918 požádal Josef Pokorný c.k.okresní hejtmanství v Hradci Králové o povolení k výměně starého sešlého kola za Francisovu turbínu. Žádosti bylo vyhověno a turbína s průtokem 350 l/s, spádem 4 m a výkonem 14 HP byla postavena do podzimu téhož roku.
Podle nepotvrzených ústních zpráv se v mlýně mlelo ještě ve čtyřicátých letech. Nejdéle však, pokud tomu odpovídal technický stav, do října 1951, kdy byla oficiálně zastavena činnost malých mlýnů. Nadále však pokračovalo v mlýně šrotování.
V roce 1961(3) byl mlýn prohlášen kulturní památkou a zapsán pod evidenčním číslem 586.
Zpráva o technickém stavu mlýna ze září 1965 říká:… " původní krytina šindel, poté lepenka, která je potřeba z 50% opravit, zvláště pak na západní straně i částečná výměna latí. Krovy jsou v dobrém stavu, nutné pouze menší opravy, na pavlači vyměnit podlahu a 1 ks nosného trámu…,dále nutno provést z 50% opravu oken a dveří."
V roce 1984, kdy majitel mlýna p.Pokorný požádal o demoliční výměr, projevil zájem mlýn odkoupit a uvést do původního stavu p.Jaroslav Maroš z Křenova. Z tohoto záměru sešlo.
O pět let později se uvažovalo o transferu mlýna do Kruhu u Jilemnice. Záměrem nového majitele by bylo rozebrání mlýna, přemístění a uvedení do původního stavu v místě, kde kdysi podobný objekt stával. Majitel i památkový úřad touto variantou záchrany souhlasil, avšak ani v tomto případě k realizaci nedošlo.
Vzhledem k velmi špatnému technickému stavu požádal v roce 1989 majitel mlýna p. Pokorný opět o demoliční výměr. O stávající části mlýna požádalo po roce 2000 Dřevozpracující Družstvo HK s tím, že dojde k transferu do nově budovaného skanzenu Krňovice. Po několikaletých vleklých jednáních s dotčenými úřady byl záměr tranferu a provedení rekonstrukce mlýna odsouhlasen. Začala obnova mlýna ve skanzenu ve spolupráci se ZO ČSOP Orlice:
- Na jaře 2003 byl mlýn zakoupen do vlastnictví Dřevozpracujícího družstva Hradec Králové (v jehož vlastnictví je dosud).
- V roce 2003 proběhlo rozebrání mlýna a uložení jeho částí v Podorlickém skanzenu. Další obnova byla závislá na financování rekonstrukce - získávání grantů apod.
- V roce 2005 bylo připraveno dřevo na obnovu stavby z krkonošských lesů
- V roce 2006 byly zhotoveny nové výplně otvorů a zajištěn šindel na střechu
- V roce 2009 byla zhotovena základová konstrukce a lednice
- V roce 2011 byly konečně získány finanční prostředky na vlastní práci -nejen materiál - a byly zhotoveny zděné části stavby a konečně začíná obnova dřevěných částí - roubení - původní technologií. Na konci roku je stavba kolaudována.
- V roce 2012 je zhotovena část technologie (hřídel a vodní kolo) a interiérů stavby v přízemí.
- Rok 2013 je ve znamení dokončení interiéru v patře objektu, probíhají práce na palečním kole a mlýnské technologii - obyčejném složení. V patře je připravena expozice - šalanda....
Další práce budou následovat opět dle dostupnosti finančních prostředků.
