Protokol, sepsaný od magistrátu města Třebechovic dne 13. dubna 1831:
Bylo normální znamení u prostředního mlýna zasazeno, který jest panský emfyteutický nájemným mlýnem panství Opočenského.
U tohoto mlýna jesta jez od mlýna poněkud vzdálen, se stavidly zařízen, která mají výšku 4 stop.
K tomuto normálnímu znamení byl vzat 6 stop dlouhý 10 1/2 a 8 palců silný otesaný kůl dubový a do levého břehu u jezu tak zasazen, že 3 stopy 3 palce pod vrchním povrchem země dle nynější výše hřbetu nebo prahu jezu porovnán a uříznut byl.
Místo tohoto normálního znamení jest od prvního sloupu stavidla na levé straně spojení jezu s břehem ke mlýnu 12 sáhů vzdáleno od břehu horní vody 4 sáhy 2 stopy a od rohu kamenné terasy na spodní vodě 2 sáhy 3 stopy 6 palců vzdáleno. Kůl tento byl na vodní ploše 6 1/2 palce do čtverce přisekán a měděnou deskou obložen, ketrá na každíé straně měděným hřebem na kůl byla připevněna, na desku samotnou položen plochý kámen a na to zemí zasypán a zapěchován byl. Tento cejchovní kůl nazančuje zřejmě výšku vodního prahu a jeho polohu, při čemž se ještě podotýká, že dva žlaby proti cejchovnímu kolu a tedy proti výšce prahu jezu o 16 3/4 palce, ostatní žlaby u mlýnské budovy však o 1 3/4 palce výše nalezeny a shledány byly.
xxxx
doc. Mgr. Antonín Staněk, PhD., ministr kultury
V Praze dne 19. září 2018
Č.j.:MK 58490/2018 OLP
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též „správní řád44), jsem na základě rozkladu ze dne 9. 5. 2018, který podalo Město Třebechovice pod Orebem, se sídlem Masarykovo náměstí 14, 503 46 Třebechovice pod Orebem, IČ: 00269719 (dále též „podatel rozkladu41, „vlastník44 nebo „účastník44), přezkoumal rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 13607/2018 OPP ze dne 24. 4. 2018 (dále též „napadené rozhodnutí44), kterým Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“ nebo „památkový zákon44) a dle správního řádu prohlásilo za kulturní památku bývalý mlýn na pozemku st. p. č. 109/1, včetně pozemku st. p. č. 109/1, k.ú. a obec Třebechovice pod Orebem, okres Hradec Králové, Královéhradecký kraj (dále též „objekt44 nebo „mlýn44). Ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu je účastníkem řízení podatel rozkladu, neboť je vlastníkem objektu.
Podle § 152 odst. 5 a § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu jsem na základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodl t a k t o :
Rozkladem napadené rozhodnutí se z r u š u j e a věc se v r a c í Ministerstvu kultury k novému projednání.
O d ů v o d n ě n í :
Rozkladem se účastník domáhá toho, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ohledně rekapitulace průběhu úvodní části řízení odkazuji na odůvodnění uvedeného rozhodnutí ministra kultury č.j. MK 37406/2017 OLP ze dne 8. 6. 2017, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 9531/2017 OPP ze dne 1. 2. 2017 a věc mu byla vrácena k novému projednání, a to mj. z následujících důvodů, cit.:
„Nicméně konstatuji, že ze shromážděných podkladů rozhodnutí, které jsou součástí správního spisu - tj. z vyjádření vlastníka, stanoviska příslušného krajského úřadu a magistrátu, jakož i z vyjádření NPÚ, závěru Komise Ministerstva kultury a z ohledání vyplývá, že technický stav stavebních konstrukcí a prvků mlýna je velmi špatný až havarijní. Je tak nepochybné, že pro další využití a případnou konverzi bude nezbytné objekt rozsáhle a důkladně rekonstruovat.
Zdůrazňuji, že vzhledem k rozsahu a závažnosti poškození objektu je nezbytné v rámci řízení o prohlášení věci za kulturní památku zkoumat a posoudit, zda nutná rekonstrukce bude či nebude vyžadovat doplnění či nahrazení zaniklých či poškozených původních stavebních prvků a konstrukcí novodobými replikami či kopiemi v takovém rozsahu, že by výsledný objekt obsahoval takový podíl novodobých prvků a konstrukcí, že by již nemohl vykazovat dostatečné památkové hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. Mám za to, že nelze prohlásit za kulturní památku objekt, který sice vykazuje dostatečné památkové hodnoty, avšak jeho stavebně technický stav je natolik špatný, že rekonstrukce, která je nezbytná pro jeho další zachování a základní uživatelnost, bude znamenat zánik památkových hodnot v takovém rozsahu, že by to bylo důvodem pro zrušení prohlášení objektu za kulturní památku postupem dle § 8 zákona č. 20/1987 Sb.
Výše uvedené zkoumání a hodnocení, zda nezbytná rekonstrukce objektu nepovede k zániku jeho památkových hodnot, však Ministerstvem kultury v napadeném rozhodnutí provedeno nebylo. V tomto směru považuji rozkladem napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. V této souvislosti zdůrazňuji, že vyhodnocení těchto klíčových a rozhodujících otázek nelze dodatečně učinit v rámci řízení o rozkladu, neboť by toto posouzení účastník již nemohl napadnout řádným opravným prostředkem a byla by tak porušena zásada dvouinstančnosti správního řízení.
S ohledem na výše uvedený závěr o nepřezkoumatelnosti rozkladem napadeného rozhodnutí mi proto nezbylo než rozkladem napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit Ministerstvu kultury k novému projednání a rozhodnutí. Ve smyslu § 152 odst. 4 a § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu tímto vyslovuji následující právní názor, jímž je Ministerstvo kultury vázáno při novém projednání věci: V odůvodnění nového rozhodnutí Ministerstvo kultury musí řádně vyhodnotit a odůvodnit, zda nezbytná rekonstrukce objektu povede či nepovede k zániku jeho památkových hodnot. Ministerstvo kultury se v novém rozhodnutí rovněž řádně argumentačně vypořádá se všemi ostatními námitkami uplatněnými v nyní podaném rozkladu, které budou v době vydání nového prvoinstančního rozhodnutí z věcného hlediska i nadále relevantní pro posouzení merita věci. Účastníkovi pak bude před vydáním nového rozhodnutí umožněno vyjádřit se v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu.“
Po vrácení věci k novému projednání Ministerstvo kultury požádalo Národní památkový ústav, jako odbornou organizaci státní památkové péče, o odborné posouzení, zda nezbytná rekonstrukce objektu nepovede k zániku jeho památkových hodnot.
NPÚ pak v dopise č.j. NPÚ-362/92690/2017 ze dne 18. 12. 2018 uvedl následující:
„Dle názoru NPÚ případná rekonstrukce objektu v základní hmotě (tzn. objekt staré mlýnice v roce 1885 rozšířený o přístavbu šalandy a nové mlýnice a v roce 1922 nastavěný o dvě patra) nemusí vyžadovat doplnění či nahrazení zaniklých a poškozených původních stavebních prvků a konstrukcí kopiemi v takovém rozsahu, že by výsledný objekt obsahoval takový podíl novodobých prvků a konstrukcí, že by již nemohl vykazovat dostatečné památkové hodnoty. Objekt staré mlýnice nastavěný o dvě patra je dle vizuálního interiérového průzkumu v dobré stavebně technické kondici. Nejsou zde patrny statické problémy, zdivo je stabilizované, stropní trámové konstrukce jsou bez napadení dřevokazným hmyzem, houbami a plísněmi. Do střešní konstrukce nezatéká, krov je v dobrém stavu, stejně tak krytina z falcovaného plechu. Poněkud horší situace je u přístavby šalandy a nové mlýnice z roku 1885. Zde je při dvorních nárožích poškozena střešní krytina z etemitových šablon a do objektu zatéká. Krokve mají zčásti uhnilá zhlaví. Musí se počítat s razantnější obnovou krovové konstrukce. Stále to jsou však řešitelné věci, známé z obdobných příkladů obnov kulturních památek, které při kvalitním řemeslném provedení nemusí ohrozit památkové hodnoty mlýna. Naprosto tristní situace je však u mladších přístavků strojovny, kotelny a elektrárny z roku 1903. Jedná se o pultové přístavky s pultovými střechami po vnějším obvodu mlýna. Přístavkům chybí kompletně konstrukce střechy, zdivo je při koruně destruované. Při obnově je nutné předpokládat razantnější zásahy a obnovy konstrukcí, případně respektovat pouze hmotové členění a obnovu provést způsobem vyjadřujícím soudobé pojetí obnovy. Dle názoru NPÚ, ÚOP v Josefově se jedná o méně významné přístavby, které ale souvisí s výrobní technologií mlýna, proto by alespoň nějakým způsobem měly být připomenuty. Připomínáme, že naše posouzení se neopírá o žádný autorizovaný statický posudek nebo projekční dokumentaci na obnovu mlýna. Vychází pouze ze zběžné prohlídky interiérů a exteriérů mlýna a ze zkušeností při obnovách typově obdobných památkově chráněných staveb.“
Vlastník se k novému výše citovanému vyjádření NPÚ vyjádřil dopisem ze dne 19. 1.2018 takto: „Jak mimo jiné vyplývá z nového podkladu pro rozhodnutí, kterým je doplňující posouzení Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově ze dne 18. 12. 2017, je stávající situace mladších přístavků strojovny, kotelny a elektrárny z roku 1903 naprosto tristní - chybí kompletně konstrukce střechy, zdivo je při koruně destruované, obnova by musela být provedena způsobem vyjadřujícím soudobé provedení obnovy. Jedná se o přístavby, které dle názoru NPÚ ÚOP v Josefově souvisí s výrobní technologií mlýna a měly by být tedy v případě obnovy mlýna připomenuty. Výše uvedené vyjádření znamená, že v případě obnovy by nebyla u mlýna jako celku zachována původní památková hodnota.
Znovu připomínáme skutečnost, že NPÚ ÚOP v Josefově již ve svém prvním vyjádření pro Ministerstvo kultury ze dne 21. 3. 2016 uvedl na základě vyjádření Regionální komise pro posuzování návrhů za kulturní památku ze dne 15. 2. 2016: „...Komise nedoporučuje prohlášení za kulturní památku. Jedná se o průmyslový mlýn z 20. let 20. stol. se starším jádrem. Architektura mlýna je dobově průměrná. Vybavení se nedochovalo. Při srovnání s mlýny nedávno prohlášenými za kulturní památky (mlýn v Městské Habrové u Rychnova nad Kněžnou či mlýn Dřevíček) vykazuje předmětná stavba nižší památkovou hodnotu. Skutečnost, že se jedná o jednu z městských dominant, považuje komise za nedostatečnou."
Obdobně se tato komise vyjádřila na svém jednání dne 20.6.2016 při opakovaném projednání - mj. „... Z pohledu komise se jedná o památku místního významu (právně dosud nezakotvenou). Jedná se o stavbu, jejíž historická, architektonická i urbanistická hodnota je významná pro město Třebechovice pod Orebem, hranice města a mikroregionu však nepřesahuje. V rámci zachování prestiže a dosavadního stupně hodnotících kritérií staveb na seznamu nemovitých kulturních památek však vzhledem k uvedeným skutečnostem s prohlášením mlýna za kulturní památku nesouhlasí." Obdobně Krajský úřad Královéhradeckého kraje dle svého vyjádření ze dne 19. 7. 2016 nedoporučil prohlášení výše uvedených věcí za kulturní památku. Odbor památkové péče Magistrátu města Hradec Králové ve svém aktualizovaném vyjádření ze dne 5. 8. 2016 sice z pohledu území ORP Hradec Králové doporučil prohlášení hlavní budovy mlýnice a šalandy za kulturní památku, současně však upozornil na rozsáhlé finanční výdaje, které mohou být z dotačních titulů podpořeny nedostatečně. Proto tento orgán v obecné rovině rozšiřování památkového fondu o další objekty vyžadující rozsáhlou finanční podporu bez zájmu vlastníka o zachování objektu nedoporučuje. Na závěr uvádíme, že se i Ministerstvo kultury dle svého oznámení ze dne 23. 3. 2016 zn. MK 21210/2016 OPP, MK-S 1552/2016 OPP shodlo se závěrem NPÚ ÚOP v Josefově a nezahájilo správní řízení o prohlášení výše uvedených nemovitostí za kulturní památku. V návaznosti na tyto a již dříve uvedené skutečnosti navrhujeme, aby správní orgán rozhodl tak, že výše uvedené nemovitosti nejsou kulturní památkou.“
Následně Ministerstvo kultury vydalo rozhodnutí č.j. MK 13607/2018 OPP ze dne 24. 4. 2018, kterým prohlásilo objekt za kulturní památku, a to s následujícím odůvodněním:
„Ministerstvo kultury se neztotožňuje s argumentací a závěry Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově, ve věci nedoporučení prohlášení předmětného historického mlýna za kulturní památku. Na základě obdržené fotodokumentace a vlastního ohledání věci na místě dne 10. 6. 2016 rozporuje tvrzení výše zmíněného stanoviska v záležitosti shledané absence dostatečné míry památkových hodnot k prohlášení tzv. Hajnišova mlýna za kulturní památku. Ministerstvo kultury se domnívá, že Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Josefově, ve svém nedoporučujícím vyjádření dostatečně nezohlednil také jiné aspekty komplexu (níže prokázané přítomné hodnoty architektonické, urbanistické, historické).
Tzv. Hajnišův či Dotřelův mlýn sestávající z mlýnice, obytné budovy a zděných přístaveb představuje zcela stěžejní architektonickou a historickou dominantu centra obce Třebechovice pod Orebem, a v širším kontextu i v rámci oblasti obce s rozšířenou působností Hradec Králové, jak dokládá vyjádření nejen Národního památkového ústavu, ale také odboru památkové péče Magistrátu města Hradce Králové ze dne 1. 7. 2016 „Z tohoto pohledu lze konstatovat, že v památkovém fondu ORP Hradec Králové není zastoupen žádný zděný mlýn ani mlýn v městském prostředí. Obdobné zděné mlýny v městském prostředí v našem ORP již nenávratně zanikly, ať už se jedná o mlýn ve Smiřicích, mlýn v Nechanicích a mlýn v Chlumci nad Cidlinou, všechny byly v minulosti odstraněny. Jedná se tudíž o poslední stavbu tohoto druhu na území ORP Hradec Králové. Stavebně technický stav hlavní budovy mlýnice a šalandy, která je v upokojivém technickém stavu, lze poměrně jednoduchými stavebními opravami zajistit. U ostatních přístaveb byla doba pro autentické zachování zejména dřevěných součástí doslova propásnuta a případná obnova by musela proběhnout formou rekonstrukce jako u mlýna z Bělče nad Orlicí resp. nyní v Krňovicích.“
Význam věci v rámci obce podtrhuje také vyjádření odboru regionálního rozvoje, grantů a dotací, oddělení kultury a památkové péče Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 19. 7. 2016. „Dle názoru Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odbor regionálního rozvoje, grantů a dotací, oddělení kultury a památkové péče, je předmětný mlýn v rámci daného regionu stavbou hodnotnou, neboť je úzce spojen s historickým vývojem daného sídla a také s rozvojem řemesel a průmyslu v obci. K jeho nesporným hodnotám patří skutečnost, že je dokladem nepřetržité tradice mlynářství v dané lokalitě, přičemž je posledním dochovaným z původně tří mlýnů uváděných v obci. V rámci urbanistického řešení sídla je mlýn dominantním prvkem dotvářejícím zástavbu historického jádra. Pozitivní je i doposud dobrý stav hlavní budovy, dochování jednotlivých pater mlýnice, včetně dřevěného vybavení, a dochování převážné části výplní otvorů. Hodnotu mlýna jako případné kulturní památky však podstatně snižuje skutečnost, že se nedochovala žádná z částí strojního vybavení či pohonů mlýna, a rovněž to, že mlýnský náhon je v současnosti zasypán. Posuzovaný komplex nese stopy bohatého stavebního vývoje, dochované písemné zápisy zmiňují mlýn již v polovině 18. století. Lze se však domnívat, že mlýn stával v dané lokalitě již dříve (schází podrobný stavebně - historický průzkum). I přes sporadický výskyt původního technického vybavení (dochovány násypky, kapsové dopravníky, silo na melivo, zásobníky, apod.), lze funkci jednotlivých prostor dodnes dobře určit. Absence technického vybavení nesnižuje architektonické a urbanistické hodnoty posuzovaného souboru. Z hlediska případné revitalizace objektu tento fakt naopak umožňuje vlastníkovi větší flexibilitu budoucího využití.
Mlýn je rovněž zajímavou ukázkou autorského zásahu významného královéhradeckého inženýra a architekta Václava Rejchla (1884-1964) v rámci úprav industriálních objektů. Rejchl je autorem a spoluautorem několika desítek architektonicky ceněných objektů, včetně hlavní budovy nádraží v Hradci Králové, či společenského domu YMCA tamtéž. V případě tzv. Hajnišova mlýna můžeme rovněž přihlédnout k zajímavým historickým souvislostem objektu, jež jsou spojeny s národní kulturní památkou Třebechovický (Proboštův) betlém, který byl v komplexu mlýna několikrát uložen, a je pravděpodobné, že je v betlému znázorněna také část technologického vybavení mlýna - snad na přímluvu mlynáře Dotřela, patřícího do spolku Betlémáků, skupiny kolem Josefa Probošta. Mlýn je také spjat s počátky modernizace města Třebechovice pod Orebem a přechodem na využívání nového zdroje energie, neboť zde jako v prvním provozu byla vyráběna elektřina.
Dle názoru Ministerstva kultury je památková hodnota posuzovaného komplexu z výše uvedených důvodů nesporná, přičemž je spíše s podivem, že dotčený mlýn se ocitá dodnes mimo odborný zájem státní památkové péče. Dotčený mlýn je nedílnou architektonickou součástí starobylé urbanistické struktury nej užšího centra města, navíc v samém sousedství hlavního náměstí. Závěrem podotýkáme, že tzv. Hajnišův mlýn lze v budoucnu pod odborným dohledem státní památkové péče úspěšně rehabilitovat a rekonstruovat na základě archivních fotografií a materiálů, případně formálních analogií doložených ze slohově obdobných objektů. Podporou tohoto tvrzení je odborné posouzení vypracované Národním památkovým ústavem ze dne 18. 12. 2017, ve kterém se podává, že stavebně technický stav staré mlýnice je vyhodnocen jako dobrý, stav objektu nové mlýnice a šalandy je poznamenán zatékáním srážkové vody skrze poškozený střešní plášť v nárožích.
Takto následně vzniklá konstrukční poškození Ministerstvo kultury považuje za snadno opravitelná bez ztráty památkových hodnot objektů. U mnoha kulturních památek byla dosloužilá střešní krytina nahrazena a části poškozeného krovu vhodně rekonstruovány a naopak tak došlo k prodloužení životnosti ostatních konstrukcí a celkovému zlepšení estetického působení kulturní památky. Ministerstvo kultury souhlasí, že stavebně technický stav přístaveb strojovny, kotelny a elektrárny je velmi špatný, nicméně se jedná o objekty jednoduché konstrukce, jejichž podoba je známa z dochovaných reliktů architektury, fotografií či ikonografických pramenů a je možné je rekonstruovat, aniž by byla snížena hodnota celého souboru. Současně Ministerstvo kultury uvádí, že prohlášení věci za kulturní památku neznamená absolutní zakonzervování jejího stavu. Prohlášení věci za kulturní památku rovněž není nijak v rozporu s jejím běžným užíváním, neboť kulturní památku lze opravovat, rekonstruovat, restaurovat nebo jinak stavebně technicky upravovat na základě závazného stanoviska příslušného orgánu státní památkové péče dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb.
Pro své hodnoty historické, architektonické, urbanistické a jako projev tvůrčích schopností a práce člověka, splňuje Soubor „Hajnišův mlýn“, který sestává ze stavby bývalého mlýna bez čp. na st. p. č. 109/1, k.ú. Třebechovice pod Orebem, okres Hradec Králové, Královéhradecký kraj a pozemku st. p. č. 109/1, k. ú. Třebechovice pod Orebem, okres Hradec Králové, Královéhradecký kraj, podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní památku."
K vyjádření vlastníka ze dne 19. 1. 2018 uvedlo Ministerstvo kultury v odůvodnění napadeného rozhodnutí následující: „Přístavky, které jsou ve velmi špatném stavebně technickém stavu, nejsou z hlediska zákona samostatnou věcí ani stavbou a nelze je tudíž z prohlášení za kulturní památku vyjmout. Jejich podíl na celkové hmotě není tak výrazný, aby se dalo tvrdit, že případnou jejich obnovou formou kopie nebo jinak, by stavba jako celek pozbyla autenticity. Komise NPÚ v Josefově sice prohlášení věci za kulturní památku nedoporučila, avšak v průběhu řízení byly prokázány i jiné hodnoty než jen, že stavba je dominantou města (viz níže). Mimo jiné, sama komise poukázala na skutečnost, že se jedná o stavbu, jejíž historická, architektonická i urbanistická hodnota je významná pro město Třebechovice pod Orebem. Odbor památkové péče Magistrátu města Hradec Králové pouze konstatoval, že případné náklady není schopen pokrýt z programu Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností, existuje však řada dalších dotačních titulů mimo jiné i programy Ministerstva kultury.“
Výše citované rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 13607/2018 OPP ze dne 24. 4. 2018 napadl vlastník rozkladem ze dne 9. 5. 2018, kterým se domáhá jeho zrušení, a to z následujících důvodů:
„Město jako účastník řízení napadá výše uvedené rozhodnutí ministerstva kultury v celém rozsahu a považuje je za vadné a tím za nesprávné. Vadnost rozhodnutí spočívá v nesprávně a nedostatečně zjištěném skutkovém stavu ústředním správním orgánem a v nesprávném právním posouzení věci. Nedostatečně zjištěný skutkový stav spočívá v tom, že si správní orgán nevyžádal všechny relevantní posudky pro posouzení splnění podmínek dle ust. § 2 odst. 1 písm. a) zák. č. 20/1987 Sb. Jedná se o objektivní posouzení historických, architektonických a urbanistických nadprůměrných kvalit objektu a jeho významu pro město, či stát. Město se domnívá, že toto objektivní posouzení by mělo být provedeno naprosto nestrannými posudky vědeckých pracovišť jako např. České akademie věd, nějakého univerzitní pracoviště - např. fakultou architektury, Českou komorou architektů, apod. a nikoliv jen komisí ministerstva a ministerstvem samotným. Město navrhuje, aby bylo správním orgánem provedeno doplnění skutkového stavu věci těmito posudky, jak již navrhovalo v prvním podaném rozkladu. Je to naprosto nezbytné pro objektivní posouzení věci a ke zjištění, zda objekt bývalého tzv. Hajnišova mlýna tuto ochranu vyžaduje a jsou splněny podmínky pro jeho prohlášení kulturní památkou. Ústřední orgán státní správy včetně detailního posouzení Státním památkovým ústavem dostatečně odborně nezjistil na místě v Třebechovicích pod Orebem, v jakém stavu je objekt býv. mlýna a další rozhodné okolnosti věci.
Podle názoru města nedostatečně objektivně zjištěného a odůvodněného skutkového stavu věci dospěl rozhodující správní orgán k nesprávnému právnímu závěru ohledně prohlášení stavby včetně pozemku, na němž stavba stojí, za kulturní památku. Město je přesvědčeno, že bývalý tzv. Hajnišův mlýn nesplňuje podmínky pro jeho prohlášení kulturní památkou.
a) Z hlediska historického není objekt příliš starý. Z původního objektu vlastně příliš nezbylo. Pouze přestavěná hlavní budova mlýnice a vedlejší budovy k hlavní budově přiléhající jsou v havarijním stavu. Bývalý mlýn sestává z části původní budovy z r. 1886 a dalších přístaveb z let 1886-1948.
b) Z hlediska architektonického se nejedná o nějaký významný architektonický počin arch. Rejchla. Objekt podle města nemá žádnou architektonickou hodnotu, vyžadující jeho vysokou ochranu. V samotné stavbě se nenachází nic z původního vybavení mlýna. Hajnišův mlýn vlastně nyní ani mlýnem není a nebude. Jen k těmto účelům kdysi sloužil.
c) Z hlediska urbanistického v současnosti objekt brání urbanistickému rozvoji města.
Je třeba zdůraznit, že bývalý tzv. Hajnišův mlýn město kupovalo ve veřejné dražbě v insolvenčním řízení. Jiný přihazující zájemce o koupi nebyl. Město objekt s pozemkem koupilo se záměrem zlepšit urbanistické poměry města, zlepšit kvalitu bydlení pro občany města a také zajistit prostory a průjezdy pro návštěvníky města, mimo jiné též k vytvoření podmínek pro návštěvu Třebechovického muzea betlémů, odkloněním z hlavního Masarykova náměstí. K této věci je vypracována územní studie pro urbanistické řešení. Podle názoru města se provedením této studie zlepší urbanistické poměry města tak, jak město předpokládá. Byla vypracována územní studie lokality T5p, která počítá s odstraněním Hajnišova mlýna a zajištěním jediného možného bezpečného vjezdu do lokality zvané „Na tvrzi“, zázemí centra města, které slouží i jako parkoviště pro návštěvníky Třebechovického muzea betlémů /30 tisíc návštěvníků ročně/, zimního stadiónu /od října do poloviny března zápasy několika družstev SK Třebechovice, zápasy „odborářské ligy“ 10 tisíc návštěvníků veřejného bruslení/, domu dětí a mládeže /cca 450 dětí z různých kroužků, dovážených z velké část rodiči auty/, rodičovského centra Domeček, bohoslužeb katolického a evangelického kostela a ostatních návštěvníků Masarykova náměstí. Kapacita parkovišť na Masarykově náměstí je 2 autobusy a 30 osobních automobilů a slouží k příležitostnému zastavení a krátkému stání a je proto zpoplatněné. Město nebude kapacitu parkování na Masarykově náměstí navyšovat, cílem je jeho využití jako částečné pěší zóny a zachování současné zeleně./viz již dříve doložený obrázek/. V lokalitě „Na Tvrzi“ se průběžně vyskytuje několik desítek zaparkovaných aut, při různých kulturních a sportovních akcích je již nyní jeho kapacita plně zcela vytížená /viz již doložené obrázky/. Na místě Hajnišova mlýna je jediná možnost umístění vyhovujícího vjezdu do lokality „Na Tvrzi“ s vyhovujícími rozhledovými poměry. Stávající vjezd jednosměrnou ulicí Přemyslovou a výjezd jednosměrnou ulicí Pod Fortnou je na hranici bezpečnosti a plánuje se jejich přeměna na zónu pro pěší a cyklisty. Žádné jiné vyhovující řešení bezpečného vjezdu a výjezdu do lokality „Na Tvrzi“ není známo. Územní studie T5p byla schválena zastupitelstvem města 23. 3. 2010, osmnáct zastupitelů bylo pro, dva proti a jeden chyběl. Důvodem nákupu Hajnišova mlýna v listopadu 2015 byl proto záměr realizace schválené územní studie T5p.
Do tohoto rozpracovaného a dlouhodobě připravovaného záměru města vstoupil stát, ministerstvo kultury se svým rozhodnutím o prohlášení objektu kulturní památkou, což znemožní připravované záměry města. Takovýto vstup státu do vlastnických poměrů v tomto konkrétním případu je naprosto nevhodný, necitlivý a poškozující město v jeho urbanistických záměrech rozvoje města. Tímto způsobem podle názoru města správní orgán porušuje základní ústavní právo vlastníka objektu, právo vlastnit majetek a požívat ochranu majetku ze strany státu. Stát může zasahovat do vlastnictví vlastníka objektu odůvodněně, na základě a v mezích zákona a tento zásah musí být proporční k ochraně vlastnického práva vlastníka objektu. Zde je porušena zásada proporcionality a významu zásahu do vlastnického práva výrazně v neprospěch vlastníka nemovitostí. Tím dochází dle názoru města jako vlastníka nemovitostí k porušení jeho ústavně zaručených základních práv. Město zdůrazňuje, že teprve po koupi objektu městem se vyskytly názory, že by z objektu mělo být jakési kulturní centrum. Město zdůrazňuje, že má ve městě již národní kulturní památku Třebechovický Proboštův betlém. K jeho ochraně a k zajištění návštěvnosti město vytvořilo svou příspěvkovou organizaci Třebechovické muzeum betlémů. Tato organizace město stojí nemalé náklady. V nedávné době město rozhodlo o zásadní rekonstrukci a modernizaci stavby, v níž je betlém umístěn a provedlo jeho renovaci. To vše s nemalými náklady. Město má asi 5 800 občanů. Jeho příjmy do městského rozpočtu nejsou takové, aby mohlo tento objekt zcela rekonstruovat a také v budoucnosti provozovat. Dotace ze strany jiných zdrojů, než městských, budou malé nebo žádné (provozní náklady). Podle odborného odhadu města by cena rekonstrukce Hajnišova mlýna na základě kubatury obestavěného prostoru a jednotkové ceny za 1 m3 na cca 27,5 mil Kč. Po případném vyhlášení kulturní památkou by tato cena mohla být až několikanásobně vyšší a získání významných externích finančních zdrojů je málo pravděpodobné. Stavba se navíc nachází hluboko v záplavovém území a je sevřena nově vyhlašovanou aktivní povodňovou zónou, která prakticky vylučuje vybudování jakéhokoliv doplňkového zázemí, nemluvě o problémech následného pojištění a trvalé hrozbě zaplavení přízemí povodňovou vodou. I kdyby se realizoval nějaký záměr na jeho využití, provozní náklady na „mlýn“ budou vysoké a příjmy z objektu malé. Město by doplácelo na další z jeho pohledu již neúčelnou stavbu. Není navrženo žádné reálné smysluplné využití případně rekonstruovaného objektu mlýna. Jeho provoz by vyžadoval dotaci na provoz několik miliónů Kč ročně. Pro porovnání: příspěvkové organizaci Třebechovické muzeum betlémů poskytuje město ze svého rozpočtu na provoz středisek muzeum, informační centrum a kulturní dům dotaci ve výši cca 3,5 mil. Kč ročně. Město musí efektivně využít i další volné nebytové prostory, např. část A objektu bývalých Dřevařských závodů na Heldově náměstí o celkové ploše cca 500 m2. Město má veškeré vybavení kulturními, sportovními, společenskými zařízeními a nepotřebuje další objekty pro tuto činnost. Využití objektu pro podnikatelské účely je nereálné. Neexistuje nějaký konkrétní smysluplný projekt na využití stavby býv. mlýna. Pouze je zpracována Vize obnovy Hajnišova mlýna v Třebechovicích pod Orebem. Tato Vize není žádným konkrétním, v praxi realizovatelným projektem.
d) Město uvádí, že není pravdou, že by v okrese Hradec Králové neexistoval další mlýn. Další mlýn s názvem Bělečský mlýn je kulturní památkou a je dokonce v místní části Krňovice, jež je součástí města, v místním Podorlickém skanzenu Krňovice. Dále je též v místní části Polánky města Třebechovice pod Orebem vodní mlýn z r. 1925, který je nyní využíván jako malá vodní elektrárna.
K procesním věcem správního řízení město opětovně zdůrazňuje a setrvává na svém názoru, že podle jeho názoru vlastně všechny dotázané dotčené orgány v podstatě vyjádřily názor, že objekt by neměl být prohlášen kulturní památkou. Komise ministerstva posoudila, že doporučuje pro své hodnoty objekt s pozemkem prohlásit za kulturní památku a ministerstvo tak učinilo i přes odpor především vlastníka Města Třebechovice pod Orebem a i přes nesouhlasné názory místních dotčených orgánů ochrany památkové péče, tj. Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově a částečně, před doplněním svého vyjádření, i Magistrátu města Hradce Králové jako města s rozšířenou působností. Pro město je nepochopitelné, že všechny dotčené orgány včetně hlavního účastníka řízení jako vlastníka věci nesouhlasili s prohlášením mlýna za kulturní památku a ministerstvo přesto mlýn s pozemkem prohlásilo kulturní památkou.
Správní orgán také v odůvodnění svého rozhodnutí pouze cituje pasáže z podkladů pro rozhodnutí, které podle jeho názoru odůvodňují prohlášení stavby s pozemkem za kulturní památku, ale dostatečně se stále nevypořádává s jinými stanovisky dotčených orgánů, která dostatečně nezohlednil. Např.: Z hlediska města zásadní závěr Komise NPÚ Josefov ze dne 20. 6. 2016: Citace: „Komise po opětovném předložení podnětu s několika novými skutečnostmi s návrhem nadále nesouhlasí. Jedná se o průmyslový mlýn z větší části z 20. let 20. století, starší je pouze jádro stavby. Architektura mlýna je i v segmentu mlýnských staveb dobově průměrná, vybavení se, kromě násypek, nedochovalo. Při srovnání s mlýny nedávno prohlášenými za kulturní památku vykazuje výrazně nižší památkovou hodnotu (mlýn v Městské Habrové u Rychnova nad Kněžnou či mlýn Dřevíček). Za nedostatečný považuje komise argument, že byl v mlýně během druhé světové války uložen tzv. Proboštův betlém. Dle názoru komise tento fakt nenaplňuje požadavky nárokované v § 2 odst. 1 písm. b) zákona o státní památkové péči v platném znění. Objektů, v nichž byla dočasně uložena významná umělecká díla na úrovni betlému, je řada, všechny za kulturní památky prohlašovat nelze.
Objekt je pro město významným urbanistickým prvkem. Z pohledu komise se jedná o památku místního významu (právně dosud nezakotvenou). Jedná se o stavbu, jejíž historická, architektonická i urbanistická hodnota je významná pro město Třebechovice pod Orebem, hranice města a mikroregionu však nepřesahuje. Komise je přesvědčena o možnosti obnovy mlýna, zvažovanou demolici vnímá jako neuváženou a s její realizací nesouhlasí. V rámci zachování prestiže a dosavadního stupně hodnotících kritérií staveb na seznamu nemovitých kulturních památek však vzhledem k uvedeným skutečnostem s prohlášením mlýna za kulturní památku nesouhlasí.“
Město naopak legitimně očekávalo, že objekt býv. Hajnišova mlýna s pozemkem nebude prohlášen za kulturní památku a velmi je překvapilo rozhodnutí ministerstva. Toto opětovně rozhodlo stejně. Prosazování názoru určité skupiny občanů města, aby býv. Hajnišův mlýn byl prohlášen kulturní památkou, je jistě zákonné. Nicméně je tu další a větší skupina občanů města, kteří s tím nesouhlasí. K tomu dokládáme petice obou skupin občanů.
Petice občanů dokazují převahu mínění obyvatel města o neprohlášení nemovitostí býv. Hajnišova mlýna kulturní památkou. Rada města též doporučila zastupitelstvu města Třebechovice pod Orebem rozhodnout o konání místního referenda ve dnech konání komunálních voleb. Je dán oprávněný předpoklad podle zjištění mínění výrazné většiny zastupitelů, kteří již samotní vyslovili svoje nesouhlasná stanoviska k prohlášení býv. Hajnišova mlýna kulturní památkou, že se místní referendum o této věci konat bude. Občané města budou mít možnost zcela svobodně se rozhodnout o tom, zda chtějí použít veřejných finančních prostředků města na rekonstrukci a následný provoz bývalého Hajnišova mlýna. Správní orgán by měl respektovat mínění rady města, zastupitelstva města, názor občanů vyjádřený v petici občanů a výsledky místního referenda, neboť tyto prvky demokracie zajištěné ústavními zákony jsou velmi důležité i pro uvážení rozhodování státu, přestože již zastaralý zákon o státní památkové péči s nimi ve svých ustanoveních přímo nepočítá. Ústavní práva mají ovšem přednost před jakýmikoliv zákony a měla by být respektována i v rozhodování státních orgánů.
Podstatné je jistě hledisko, zda jsou splněny podmínky pro prohlášení objektu kulturní památkou dle zákona o st. památkové péči, nicméně správní orgán určitě musí přihlížet i k názoru občanů města, kterých se takové rozhodnutí týká nejvíce a k názoru města jako vlastníka objektu s pozemkem, kterého takové opatření zcela neúměrně zatíží. Ústřední orgán státní památkové péče musí zvažovat všechna zákonná hlediska. Pokud stát zcela závažným způsobem zasáhne do vlastnictví města tím, že nějakou nemovitou věc prohlásí kulturní památkou, musí zvažovat i důsledky, které z toho budou plynout pro vlastníka věci. Jinak jde o neakceptovatelný, nelegitimní zásah státní moci jako orgánu státní správy do vlastnictví města, který nemůže požívat právní ochrany. Ujištění o tom, že vlastník může s věcí disponovat, opravovat ji, rekonstruovat, apod. v souladu se zákonem o státní památkové péči, je správné, ale každému je známo a zejména orgánu památkové ochrany, že tyto možnosti jsou ztížené a nákladné. Vlastník nebude mít reálné možnosti stavbu rekonstruovat. Bude ji muset zakonzervovat a jen v nezbytném rozsahu udržovat, zabezpečit a ochraňovat, což si také vyžádá nějaké náklady.
Město je toho názoru, že objekt býv. Hajnišova mlýna je staticky ohrožen. NPÚ, pracoviště v Josefově, jak sám uvedl, svůj názor vyslovil bez odborného statického posouzení stavby bývalého mlýna. Podle informací města je založení stavby na dubových kůlech, které po zamezení přístupu vody vyschly a může být z důvodu nestability dubových kůlů porušena statika celé stavby. Statické posouzení stavby a tím i naložení s objektem je důležité pro rozhodnutí ministerstva o prohlášení kulturní památkou, neboť ministerstvo by mělo i zvažovat další stavební osud a náklady na případnou rekonstrukci objektu a zda nebude nutné ze statického hlediska objekt stavebně odstranit, tzn. jak hluboce zasahuje do vlastnictví vlastníka objektu a zda ho tím nepřiměřeně k hodnotám objektu neomezuje. Právo na vlastnictví je chráněno Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod a může být do něj zasáhnuto jen na základě a v mezích zákona. Tento zásah by měl být adekvátní ke všem okolnostem provedeného zásahu, t.j .v daném případě k hodnotám objektu z hlediska historického, architektonického a urbanistického a na druhé straně vzhledem k zatížení a využití objektu vlastníkem. Město navrhuje, aby správní orgán si sám obstaral posouzení stability stavby statickým znaleckým posudkem. Pokud toto správní orgán nezajistí, město žádá o sdělení, že tento posudek nebude správním orgánem zajištěn. Město je ochotno v tomto případě posudek zajistit samo, pro toto zjištění však žádá, aby správní orgán posečkal s rozhodnutím o rozkladu do zajištění statického posouzení městem.
Město uvádí, že má písemně svědecky doloženo, že betlém byl za 2. světové války mimo jiné uložen ve stodole na dvoře areálu mlýna, ale nikdy ne ve vlastní budově mlýna. V betlému prezentované technologické vybavení může stejně dobře být inspirováno jinými tehdejšími průmyslovými objekty. Tvrzení, že se jedná o vybavení Hajnišova mlýna, je spekulativní. Město znovu opakuje, že orgán státní památkové péče nejevil o objekt býv. Hajnišova mlýna zájem až do doby podání podnětu na jeho prohlášení kulturní památkou. Také NPÚ nemá zájem o jeho prohlášení kulturní památkou. Teprve nyní, kdy je objekt ve velmi špatném stavebním stavu a kdy je velmi obtížně a s velkými náklady rekonstruovatelný, má ministerstvo zájem na jeho ochranu touto formou. Město absolutně nesouhlasí se závěrem ministerstva, že stavba přístavků je snadno a s malými náklady rekonstruovatelná. K tomuto svému tvrzení orgán st. správy nedoložil vůbec nic hodnověrného. Město také zpochybňuje, že s objektem stavby býv. Hajnišova mlýna byl prohlášen kulturní památkou i pozemek par. č. st. 109/1 v k.ú. a obci Třebechovice pod Orebem, na němž stavba stojí. Podle jeho názoru by tak být rozhodnuto nemělo. Město uvádí, že proti prohlášení býv. Hajnišova mlýna je všech 7 členů rady města a 15 zastupitelů města z celkových 21 členů. Názory občanů města vyjadřují již výše uvedené petice. Pro zachování Hajnišova mlýna se vyjádřilo 273 občanů Třebechovic, pro jeho odstranění se vyjádřilo 511 občanů Třebechovic. Město uzavírá, že pokud ústřední orgán státní správy jako orgán státní památkové péče zcela závažným způsobem zasahuje do vlastnického práva vlastníka stavby býv. Hajnišova mlýna, včetně pozemku, na němž stavba stojí, musí se tak dít pouze na základě a v mezích zákona a v rozsahu nezbytném zajišťujícím ochranu stavby. Takový zásah může být proveden pouze tehdy, jestliže jsou splněna v daném případě podle názoru města všechna celistvá kriteria historické, architektonické, urbanistické cennosti objektu a zásah musí podle názoru ěsta splňovat i další významná kriteria, která má správní orgán posoudit (např. otázku možnosti rekonstrukce a využití památky včetně finanční únosnosti těchto opatření pro vlastníka věci a zda správní orgán nevytvoří pouze stav nějakého zakonzervování stavby bez jeho skutečného využití a neúměrně zatěžující vlastníka), tj. zásah musí být přiměřený a odpovídající též okolnostem věci. Všechny tyto požadavky dle ust. § 2 odst.l písm. a) zák. č. 20/1987 Sb. o st. památkové péěi a ani v jejích jednotlivých složkách nejsou splněny. Není dán žádný prokázaný a řádně odůvodněný objektivní důvod posouzení o nadprůměrných hodnotách objektu z těchto zákonných hledisek, orgány města i většina občanů města je proti tomuto prohlášení a proto nemůže být stavba dokonce s pozemkem prohlášena za kulturní památku. Město využije všechny právní možnosti v této věci, které budou sloužit k prosazení svého názoru, že objekt nesplňuje podmínky pro jeho prohlášení kulturní památkou. Město žádá, aby správní orgán, ministr kultury, posečkal se svým rozhodnutím o rozkladu na dobu po konání místního referenda na podzim letošního roku, v němž bude zjištěno mínění občanů města v této otázce, dále po vyhotovení znaleckého posudku odborným vědeckým pracovištěm o hodnotách objektu býv. Hajnišova mlýna z hledisek zák. o st. památkové péči a po vyhotovení znaleckého posudku o statice stavby objektu bývalého Hajnišova mlýna. Proto město jako účastník správního řízení podává tento rozklad a navrhuje, aby po přezkoumání věci v rozkladovém řízení bylo rozhodnutí ministerstva kultury o prohlášení kulturní památky ze dne 24. 4. 2018 č.j. MK 13607/2018 OPP, sp. zn. MK-S 1552/2016 OPP ministrem kultury zrušeno.“
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím k námitkám v rozkladu uvedeným.
Úvodem připomínám, že v rozhodnutí č.j. MK 37406/2017 OLP ze dne 8. 6. 2017 byl ve smyslu § 152 odst. 4 a § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu vysloven následující právní názor, jímž je Ministerstvo kultury vázáno při novém projednání věci: V odůvodnění nového rozhodnutí Ministerstvo kultury musí řádně vyhodnotit a odůvodnit, zda nezbytná rekonstrukce objektu povede či nepovede k zániku jeho památkových hodnot. K tomu konstatuji, že při novém projednání věci Ministerstvo kultury při svém hodnocení věci vycházelo z vyjádření NPÚ, ú.o.p. v Josefově č.j. NPÚ-362/92690/2017 ze dne 18. 12. 2018, které je však velmi stručné, přičemž v otázce možnosti zachování památkových hodnot při rekonstrukci nepřináší bližší poznatky, které by nebyly známy již dříve. NPÚ uvádí své závěry, aniž by blíže objasnil, na základě jakých konkrétních úvah a zjištění dospěl k těmto závěrům. Nadto sám NPÚ uvádí, že toto jeho posouzení se neopírá o žádný autorizovaný statický posudek nebo projekční dokumentaci na obnovu mlýna. Vychází pouze ze zběžné prohlídky interiérů a exteriérů mlýna a ze zkušeností při obnovách typově obdobných památkově chráněných staveb. K tomu uvádím, že vzhledem k tomu, že vlastník objektu namítá, že objekt je staticky narušen, pak mám za to, že by hodnotící závěry Ministerstva kultury měly vycházet z odborného statického posudku. Zdůrazňuji, že pokud nebudou závěry posudku jednoznačné a podložené, pak by za takových pochybností Ministerstvo kultury nemělo objekt prohlásit za kulturní památku. V tomto směru proto hodnotící závěry Ministerstva kultury vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu ve smyslu § 3 správního řádu a v důsledku toho je v těchto otázkách rozkladem napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu.
Dále jsem shledal, že v napadeném rozhodnutí se Ministerstvo kultury řádně nevypořádalo také se vzájemným vztahem ochrany vlastnického práva města ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod, a zájmem na ochraně objektu jako kulturní památky. Mám tak za to, že Ministerstvo kultury při posuzování, zda objekt prohlásit za kulturní památku, nezvážilo, zda toto prohlášení nebude představovat neúměrné zatížení vlastníka objektu.
Ministerstvo kultury v tomto směru nevyhodnotilo ani přibližnou odhadovanou výši nákladů na rekonstrukci tohoto objektu ve vztahu k reálným možnostem čerpat finanční prostředky v rámci dotačních programů veřejné podpory obnovy kulturních památek tak, aby bylo zřejmé, zhruba jaký podíl nákladů na rekonstrukci může být vlastníkovi kompenzován. Z napadeného rozhodnutí tak není zřejmé, zdaje v tomto směru prohlášení objektu za kulturní památku proporcionální vzhledem k možnostem veřejné finanční podpory ve vztahu k finančním možnostem vlastníka.
Rovněž mám za to, že Ministerstvo kultury se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nedostatečně podrobně zabývalo otázkou další reálné (a nikoliv pouze hypotetické) využitelnosti objektu pro potřeby vlastníka, a to vzhledem k historickým dispozicím a uspořádám objektu. Využitelnost objektu je zásadní otázkou pro alokaci prostředků na rekonstrukci objektu a jeho další údržbu a provoz. To zejména platí pro vlastníka, který je jako samosprávný subjekt povinen ze zákona vynakládat účelně a hospodárně prostředky svého rozpočtu v situaci, kdy je zároveň povinen vynakládat prostředky i v dalších důležitých oblastech správy a rozvoje města. Z napadeného rozhodnutí tak opět není zřejmé, zda je v tomto směru prohlášení objektu za kulturní památku proporcionální vzhledem k reálné využitelnosti objektu pro jeho vlastníka.
Ministerstvo kultury by rovněž mělo posoudit, zda není prohlášení předmětného objektu za kulturní památku nadbytečné z důvodu, že ochrana objektu je již dostatečná s ohledem na obsah ustanovení zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a to konkrétně § 18 odst. 4, kterým je stanoveno, že „územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území. Dále § 19 odst. 1 písm. e) a o), kterým je stanoveno, že „úkolem územního plánování je zejména stanovovat podmínky pro provedení změn v území, zejména pak pro umístění a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území a na využitelnost navazujícího území“ a „uplatňovat poznatky zejména z oborů architektury, urbanismu, územního plánování a ekologie a památkové péče.“
Ministerstvo kultury by při hodnocení věci mělo rovněž vycházet ze stanoviska veřejného ochránce práv ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 4188/2007/VOP/MH, kde se mj. uvádí: „Institut prohlášení stavby za kulturní památku by neměl být vnímán jako účelový nástroj zabránění demolice určité stavby ... Je zřejmé, že stát nemůže formou prohlášení nemovitosti za kulturní památku chránit všechny historické, architektonicky zajímavé, osobité a autorsky ojedinělé stavby. Je především úkolem místních samospráv, aby dovedly chránit architektonicky obraz svého města či vesnice, a to jak prostřednictvím kvalitních územních plánů, tak spoluprací se stavebním úřadem a vlastníky těch staveb, které byť nejsou kulturními památkami, tak svým způsobem dotvářejí charakter vzhledu lidského sídla.“
V této souvislosti zdůrazňuji, že doplnění podkladů a vyhodnocení těchto klíčových a rozhodujících otázek nelze dodatečně učinit v rámci řízení o rozkladu, neboť by toto posouzení účastník již nemohl napadnout řádným opravným prostředkem a byla by tak porušena zásada dvouinstančnosti správního řízení.
S ohledem na výše uvedený závěr o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a nepřezkoumatelnosti rozkladem napadeného rozhodnutí mi proto nezbylo než rozkladem napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit Ministerstvu kultury k novému projednání a rozhodnutí. Ve smyslu § 152 odst. 4 a § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu tímto vyslovuji následující právní názor, jímž je Ministerstvo kultury vázáno při novém projednání věci:
V odůvodnění nového rozhodnutí Ministerstvo kultury musí řádně vyhodnotit a odůvodnit, zda nezbytná rekonstrukce objektu povede či nepovede k zániku jeho památkových hodnot. K vyhodnocení těchto otázek si opatří odborný statický posudek s tím, že pokud nebudou závěry posudku jednoznačné a podložené, pak by za takových pochybností Ministerstvo kultury nemělo objekt prohlásit za kulturní památku. Ministerstvo kultury dále podrobně vyhodnotí otázku proporcionality prohlášení objektu za kulturní památku, a to zejména s ohledem k možnostem veřejné finanční podpory rekonstrukce objektu (přibližný podíl veřejné podpory na celkových nákladech na rekonstrukci objektu) a rovněž s ohledem na reálnou využitelnost objektu pro jeho vlastníka.
Ministerstvo kultury se v novém rozhodnutí rovněž řádně argumentačně vypořádá se všemi ostatními námitkami uplatněnými v nyní podaném rozkladu, které budou v době vydání nového prvoinstančního rozhodnutí z věcného hlediska i nadále relevantní pro posouzení merita věci. Účastníkovi pak bude před vydáním nového rozhodnutí umožněno vyjádřit se v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, konečné a n e l z e se proti němu dále odvolat.
doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D., v. r., ministr kultury
