Historie
Obecná historie:
Adolf Munk (1877–1943) zakoupil roku 1900 válcový mlýn s pilou, jehož budova je dnes nejzápadnější částí areálu. Roku 1907 vybudoval tkalcovnu bavlny a lnu s vlastní šlichtovnou, a instaloval parní kotel (Brand & Lhuillier, Brno) a ležatý jednoválcový parní stroj (Tanner, Laetsch & Co., Vídeň) o výkonu 45 HP. S postupným rozrůstáním podniku přidával také další pohony – roku 1920 ležatou Francisovu turbínu 50 HP (přestavěnou ještě roku 1936), o rok později naftový motor 65 HP a konečně roku 1928 další, vertikální Francisovu turbínu z pardubické Prokopky, s generátorem firmy Vandas. Tehdy již byla tkalcovna vybavena 174 stavy. Roku 1938 závod arizoval Franz Jeich ze Svitav, Adolf Munk zahynul v Terezíně. Roku 1945 zde rodina zakladatele výrobu obnovila, v roce 1947 továrnu převzala národní správa a n. p. Orban ji roku 1953 zastavil. Budovy přišly o fasády s bohatým secesním dekorem při následné přestavbě pro n. p. Orličan Choceň, tehdy výrobce větroňů VOS. Díly větroňů se zde vyráběly do roku 1999, v roce 2005 byla továrna vrácena rodině původního majitele, která roku 2008 zprovoznila Prokopovu turbínu.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář z Martinku (Martin Mlynář?), 24 let, manželka Kateřina (22), děvka Káča (18), všichni katolíci
František Křen (Kržen) původně ze Slatiny, 1750 je zmiňován jako mlynář sopotnický spolu s manželkou Zuzanou, roz. Hostinskou z Litic - svatba 1728 (JH)
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
rodina Křenova
poté, co ovdověla, provdala se Marie Křenová podruhé za Josefa Vašátka, který 1900 nahradil vodní kolo turbínou a u mlýna přistavěl sál pro 80 mechanických stavů a obytné stavení čp. 237 (dnes má toto čp. továrna)
mlýn i tkalcovnu pronajali manželé Vašátkovi nejprve bratřím Dostálovým z Vamberka a roku 1902 Adolfu Popperovi z Pecky.
1908 mlýn i tkalcovnu koupil Josef Popper, Vašátkovi se odstěhovali do Slovinska, kde si v Sirači koupili mlýn.
Josef Popper rozšířil tkalcovnu, mlýn stále pracoval.
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
Za I. války pracoval pouze mlýn, práce v tkalcovně zastavena.
1918 tkalcovnu i s mlýnem koupil Adolf Munk ze Svitav, rozšířil tkalcovnu, ale mlýn definitivně zrušil.
1930 tkalcovna, majitel Adolf Munk
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Křen
- Vašátko
- Dostál
- Popper
- Mlynář
Historie mlýna také obsahuje:
1651 Martin Mlynář
1750 František Křen
-1900 Křen
1900-1908 Josef Vašátko
1900-1902 bratři Dostálovi (nájemci)
1902-1908 Adolf Popper (nájemce)
1908-1918 Josef Popper
1918-1930 Adolf Munk
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
