A tady je stručně zajímavá historie mlýna a rodu Daubků. Mlýn v Brněnci u Svitav koupil v roce 1854 zakladatel mlynářské generace rodu Daubků Josef František (1807-1882). Kromě podnikání byl Josef F, také velkým vlastencem. Byl jedním ze sedmi spoluzakladatelů Národního divadla. Po jeho smrti pokračoval v provozování jeho jediný syn Josef Šebastián (1842-1922). Josefa Š. povýšil císař František Josef I. roku 1896 do šlechtického stavu s rytířským titulem.
Po jeho smrti se stal pokračovatelem mlynářské tradice syn Josef František (1888?1934), který mlýn modernizoval a byl také významným představitelem mlynářského cechu /předsedou svazu Moravských velkomlýnů/. Posledním pokračovatelem tradice rodu byl syn Jiří Antonín (1890?1981) a to až do nucené okupační správy v roce 1942. Jiří Antonín měl za manželku světově známou českou sopranistku Jarmilu Novotnou. Na počátku války emigroval s rodinou do USA. V době nucené správy bydlel ve vile rodiny Daubků známý podnikatel Oskar Schindler, který zde řídil továrnu, ve které zaměstnal /a tím zachránil/ asi tisícovku židů z polských koncentračních táborů.
V současnosti je Daubkův mlýn stále v provozu pod křídly Agrofertu A.Babiše.
viz lovecpokladu.cz
xxxx
Mlýn číslo popisné 6.
Původně panský, přesněji Dominikální mlýn čp 6.
Z kupní smlouvy na mlýn čp 6. i s přilehlými pozemky a ostatními budovami, ze dne 26. 1. 1854, která byla uzavřena mezi kupujícím J. F. Daubkem, průmyslníkem z Poličky a prodávajícím Antonínem a Annou Fischerových za cenu 25. 250 zlatých tehdejší konvenční měny. Při koupi mlýna se jednalo o následující zařízení. Mlýn o čtyřech mlýnských složeních, tedy čtyři mlýnská kola, jedna loupačka na proso, jedna pila na dřevo a jedna valcha.
Na základě povolení okresního úřadu v Poličce ze dne 12. 5. 1854, byla povolena přestavba mlýna na dvoupatrovou budovu, která byla 23 sáhů dlouhá, 8 sáhů, 1 stopu a 6 palců široká. K tomuto byla přistavěna nová budova strojovny na valchování a mandlování lněného plátna o rozloze 12 sáhů a dvě stopy délky, 7 sáhů a 1 stopa šířky. Budova strojovny byla zahrnuta do budoucího plánu možného rozvoje podniku v rámci přestavby na mlýn o čtyřech složeních, nebo pro účel přádelny lnu a vlny, valchy, nebo provoz pro konečnou úpravu suken, tzv. Apretura. Strojovna byla následně upravena na provoz valchy, kde pohon valchy zajistilo vodní železné kolo o průměru 15 stop a šířky 10 stop. Při vypočítaném vodním spádu 3 metry mělo toto kolo výsledný výkon 36 HP.
1854 bylo vodní ocelové kolo odstraněno a nahraženo vodní turbínou.
19. 10. 1857, bylo zažádáno o přeložení koryta bělského potoka, přes zahradu Langových, směrem nad stavidla mlýna čp 6, k posílení řeky Svitavy, v žádosti se uvádí, že továrna zamýšlí vytvořit umělý mlýn o čtyřech složeních pro pohon dvou mandlů a jedné valchy. K tomuto úkonu sice 10. 10. 1854 dal okresní soud svolení, ale k přeložení bělského potoka nikdy nedošlo.
Nový mlýn byl spuštěn 1. 5. 1858, v živnostenském listu ze dne 15. 6. 1858 se uvádí, že se jedná o umělý mlýn, dle Amerického způsobu mletí, se zemským továrním oprávněním pro zřizování vlastních režijních skladišť a prodejen hotových výrobků, jejichž souhrný počet za následujících 20 let vzrostl na 75 skladišť a prodejen.
Od roku 1858 se už nikde nesetkáváme s žádným popisem valchy a mandlu, lze se tedy domnívat, že celý provoz budovy mlýna čp 6 sloužil výhradně na mletí obilí a výrobu jáhel. Zajímavostí může být zápis z tohoto období, který je z farní pamětní knihy obce bělá, kde je na straně 1152 poznamenáno: mlýn v Brněnci o třech složeních, který může denně zpracovat 100 měřic obilnin, při cenách za jednu libru mokuy č. 0 - stála 13 krejcarů, č. 1 - stála 12 krejcarů, č. 2 - stála 11 krejcarů, libra krupice stála 13 a ½ krejcaru.
V roce 1865 již vodní síla řeky Svitavy k pohonu mlýna nedostačovala, byl vystavěn komín, kotelna, strojovna a skladiště uhlí, kde byl instalován parní stroj a dva parní kotle.
V roce 1867 byl mlýn od průjezdu, směrem na východ prodloužen o 13 sáhů a 3 stopy, ve stejné výšce i šířce vůči hlavní budově mlýna.
V roce 1879 byla přistavěna další část s průjezdem a to proti domu čp 8. ve stejné výšce i šířce, označována za Krejčovnu.
V roce 1893 byl zbourán dům čp 4, ve kterém byl od roku 1879 režijní sklad. Téhož roku byla přistavěna k jižní straně mlýna třípatrová budova, kam se režijní sklad přestěhoval, čímž byla přestavba mlýna ukončena do podoby, jak jiznáme dnes.
V roce 1869 byla kotena i srojovna přestavěna a s tím vystavěn nový komín 22 sáhů vysoký.
V roce 1874 byl parní stroj vyměněn za nový a silnější s větším setrvačníkem.
V roce 1892 byla kotelna a strojovna opět přestavěna, v kotelně se nyní nacházejí tři cirkulační trubkové kotle systému Dürr – Göhle z Mödlingu, každý kotel měl 135m2 výhřevné plochy. Do strojovny byl umístěn třístupňový parní stroj o síle 500 HP, který vyrobila firma Märky – Bromovsky – Sohr v Hradci Králové.
V roce 1893, byl zbořen původní komín z roku 1865, pro provoz parního stroje byla odebírána měkčí voda z bělského potoka, počala se také odebírat voda z řeky Svitavy, která se uměle změkčovala.
V roce 1902 provedena rekonstrukce melcího zařízení firmou Amme – Giesecke – Konegen z Brunszviku. Nové mlecí zařízení umožňuje ve 24 hodinovém provozu obstarat 100 tun obilnin, které zpracovává 10 šrotovacích a 15 čtyřválcových mlecích stolic, 3 francouzské kameny a 16 dvojitých rovinných prosévačů. Jednalo se o největší a nejmodernější mlýn v Čechách, který byl předčen teprve výstavbou nového moderního Akciového mlýna v Praze Holešovicích.
V roce 1908 byla u bývalé valchy přistavěna přízemní přístavba truhlárny, kde je též umístěna pračka obilí. Od železničního nádraží v Březové je instalováno potrubí, kterým se přivádí pramenitá voda do cisterny u západní strany mlýna v místě kanceláří a dtud dále k pračkám obilí.
V letech 1911 – 1912 vystavěna firma Hrůza a Rosenberg z Prahy železobetonová sila o 12 komorách, pro 20. 000 q pšenice, která se do mlýna přepravuje pásovými dopravníky.
V letech 1914 – 1918 zavedena válečná výroba loupání ovsa a výroby krup.
V roce 1920 zavedena stálá výroba ovesných vloček.
V roce 1929 bylo do prostoru celého mlýna zavedeno protipožární zařízení systému Sprinkler - sprchy. Poblíž stavidel byl tohoto roku instalován nový transformátor, pro napětí 20. 000 volt pro firmu Západomoravské elektrárny v Oslavanech.
V roce 1934 na popud Ing. z oboru chemie pana Mislína byla zavedena patentovaná výroba fermentovaných krmiv. Výrobu krmiv ukončila příchozí celosvětová ekonomická krize.
V roce 1935 proběhla výměna dosavadní vodní turbíny systému Francis za novou systému Storek – Kaplanovou.
V roce 1936 odstavena parní kotelna i s parním strojem, vytvořena smlouva na pohon elektrický s dodavatelskou firmou západomoravské elektrárny v Oslavanech, od roku
1936 je mlýn poháněn už pouze elektrickou energií. Mlýn nově slouží pouze k mletí obilí a výrobě ovesných vloček.
V roce 1938 – 1945 majetek pod správou Německé říše.
V roce 1945 – 1948 majetek navrácen rodině Daubkových.
V roce 1948 - znárodnění mlýnů i veškerého příslušenství, budov a pozeků.
Nová budova jáhelky v Brněnci čp 2.
Nová jáhelka v Brněnci čp 2, byla postavena roku 1921,náhradou za vyhořelý mlýn v Podlesí. Netušíme proč, ale budova jáhelky byla z větší částí své stavební parcely postavena v katastru Březové. Nová jáhelka je 38, 7 metrů dlouhá, 13, 5 metrů široká a 22, 6 metrů vysoká. Budova disponuje čtyřmi patry a na východní straně byly při stavbě zaoženy základy pro budoucí podnikový obchod.
Mlecí zařízení se skládá ze šesti garnitur loupacích kamenů, jedné loupačky ,,Rentabel“, ze čtyřech kusů nárazových třídičů, celé řady prosévačů, žejber a dalšího příslušenství. Jáhelka byla plně elektrifikována přívodem energie ze mlýna v Brněnci čp 6 a z elektrárny na Podlesí čp 8.
Ve 24 hodinovém provozu zde lze zpracovat 300q prosa.
(autor: Milan Vítkovič, 4.4.2022)
