O kameni s křížem
Asi 500 metrů od hájenky v Peklovsi při levé straně silnice směrem na Košov nachází se (1922) velký kámen s vytesaným křížem a letopočtem 1761. Lidé z okolí tomuto místu odnepaměti říkají “U Kamena”. Jaké neštěstí má připomínat, se dnes nedopátráme, ale snad bude něco pravdy na místní pověsti, podle které se zde za sedmileté války srazily předsunuté hlídky Rakušanů a Prušáků. Jeden z Prušáků, “Braniborák”, zde tenkrát při přestřelce padl. Silnice z Cidliny přes Pekloves a Košov do Lomnice se stavěla až později a byla vyměřena přesně přes tento náhrobní kámen. Místní obyvatelé varovali dělníky, ať s kamenem raději nehýbají, že duši zemřelého se to nebude líbit.
V Cidlině a okolí se totiž vypravuje pověst o mlynáři z pekloveského mlýna čp. 10, nějakém Šmídovi, který zde své řemeslo provozoval začátkem 19. století. Jednou, zrovna bylo mletí v plném proudu, pytle s obilím všude ve mlýně, se začala sesouvat podezdívka mlýnského kola v lednici. Stárek mlynáři pověděl o velkém starém kamenu v lese, který má podle něho zrovna správnou velikost. Mlynář neváhal a s volským povozem byl za chvíli zpět i s naloženým kamenem. Spolu se stárkem ho hned do lednice zazdili. Pasoval skutečně skoro přesně a mlynář si dílo nemohl vynachválit. Za chvíli se již zase ozýval veselý klapot mlýnského kola a bublání vody stékající po vantrokách. Kolo se točilo rychle jako nikdy předtím a z mlýnského zařízení se začalo ozývat vrzání a hřmot. Nu snad to mlýn vydrží, říkal si s obavami mlynář, když prohlížel převody. Mletí bylo plno, a tak se setměním práce zdaleka neskončila. Po půlnoci rachot a bouchání najednou přestalo a mlynář s úlevou mlel až do rána a potom celý den. Když však nastal večerní soumrak, hlomoz byl ještě větší než předešlé noci a trval zase až do kuropění. Nejhorší to bylo třetí noc, kdy to vypadalo, že se snad celý mlýn rozpadne. Všichni vyběhli ven a dívali se na mlýnské kolo. Tu se z lednice ozval silný hlas a třikrát opakoval:
“Dejte mi mou peřinu!” Mlynář se roztřeseným hlasem zeptal, kam že ji má dát. “Dej ji tam, kdes ji vzal,” zaburácel znovu hlas.
Ráno mlynář se stárkem kámen vylomili a dovezli zpět do lesa. Od té doby byl v mlýně klid. Dělníci při stavbě silnice tak kámen opatrně odvalili jen o několik metrů a doufali, že nikdo se své peřiny nebude v noci dožadovat. Silnice na Košov, která měla svého času největší stoupání v Čechách, tak byla ušetřena jedné zatáčky. Co se týká jména mlynáře, tak rodina Šmídů vlastnila pekloveský mlýn skoro sto let, od r. 1822 do r. 1911, a není tak divu, že místní lidé dali mlynáři v pověsti právě toto jméno.
Zdroj: Pověsti z Lomnicka. Příloha Bradleckého listu, č. 2/2001.
On-line: http://2hrady.cz/texty/Brl200102%20-%20Povesti.pdf
