Ministerstvo kultury
V Praze dne 6. 10. 2008
Č.j.: 4305/2006
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče vydává toto
r o z h o d n u t í :
Ministerstvo kultury n e v y h o v u j e žádosti paní Jacqueline Pörschmannové, bytem Trojanův mlýn 16, 165 00 Praha 6 - Suchdol, a podle § 8 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, n e r u š í prohlášení části souboru věcí (areálu) tzv. Trojanova mlýna čp. 16 v Praze 6 - Suchdole, která sestává z budovy mlýna včetně hospodářské části a pozemku parcelní číslo 2251, objektu stodoly a pozemku parcelní číslo 2253, pozemku parcelní číslo 2230, pozemku parcelní číslo 2232, pozemku parcelní číslo 2231/1 až 4, pozemku parcelní číslo 2243/1 a 2, pozemku parcelní číslo 2252, k.ú. Suchdol, za kulturní památku.
O d ů v o d n ě n í
Ministerstvo kultury na základě návrhu vlastníka předmětných věcí ze dne 15. 3. 2006, paní Jacqueline Pörschmannové, bytem Trojanův mlýn 16, 165 00 Praha 6 - Suchdol (dále také „navrhovatelka“), zahájilo řízení o zrušení prohlášení části souboru věcí (areálu) tzv. Trojanova mlýna čp. 16 v Praze 6 - Suchdole za kulturní památku. Navrhovatelka ve svém podání především uvedla, že při řízení o prohlášení Trojanova mlýna čp. 16 v Praze 6 za kulturní památku došlo ke správním vadám v řízení, když na základě nesprávných podkladů navrhovatele a nedůkladného prověření skutečností nebylo objektivně rozhodnuto a dále, že rozhodnutí Ministerstva kultury o prohlášení předmětného Trojanova mlýna čp. 16 za kulturní památku bylo účelové a směřující k tomu, aby areál Trojanova mlýna čp. 16 byl rozdělen, a to zcela bez respektování vlastnických práv navrhovatelky. Navrhovatelka své důvody pro zrušení prohlášení věci za kulturní památku konkretizovala následovně: 1) Ministerstvo kultury se při řízení o prohlášení Trojanova mlýna čp. 16 v Praze 6 za kulturní památku nijak nezabývalo vyjádřením navrhovatelky, tedy spoluvlastnice věcí; 2) Návrh na prohlášení věci za kulturní památku byl podán panem Jiřím Karlem, tehdejším spoluvlastníkem věcí, který areál mlýna po celá léta používal ke shromažďování společnosti SOHO; 3) Areál Trojanova mlýna čp. 16 byl rozhodnutím Ministerstva kultury o prohlášení jeho části a neprohlášení jiné jeho části za kulturní památku rozdělen na dva díly, když za kulturní památku měly být prohlášeny ještě jiné pozemky, a naopak u některých pozemků za kulturní památku prohlášených takto učiněno být nemělo a tím došlo k manipulaci s pozemky navrhovatelky; 4) Návrh na prohlášení věci za kulturní památku byl podán účelově; 5) Vše výše uvedené se uskutečnilo bez vědomí navrhovatelky, ačkoliv byla řádně zastoupena svou matkou v souladu se zákonem o rodině; 6) Areál Trojanova mlýna čp. 16 nebyl panem Jiřím Karlem udržován v dobrém stavu a naopak zde byly provedeny takové zásahy, které narušily památkovou hodnotu areálu; 7) Historické hodnoty areálu jsou nepodložené a nedostatečné, navíc Miroslav Horníček neměl tento mlýn rád a nikdy jej po natáčení seriálu „Byli jednou dva písaři“ nenavštívil; 8) Ministerstvo kultury prohlásilo část areálu Trojanova mlýna čp. 16 za kulturní památku bez shlédnutí vnitřních částí objektu a na základě rozporných údajů navrhovatele pana Jiřího Karla.
V řízení se vyjádřil, na základě § 8 odst. 2 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, Magistrát hl. m. Prahy, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, který ve svém stanovisku ze dne 25. 4. 2006, č.j. S-MHMP 137479/2006/Alu, uvedl, že nedoporučuje zrušení prohlášení předmětných věcí za kulturní památku, přestože areál Trojanova mlýna čp. 16 představuje architektonicky, urbanisticky i historicky hodnotný areál středověkého založení s dalším kontinuálním stavebním vývojem až do 20. století. Z hlediska hmotové stavby a urbanismu je také mimořádně důležitou součástí Suchdola a příkladem původní zástavby místa. Hodnotné jsou také interiéry objektů sklenutými prostorami a s množstvím dochovaných historických detailů.
Ministerstvo kultury rovněž obdrželo stanovisko Národního památkového ústavu - územního odborného pracoviště v hl. m. Praze, Na Perštýně 12, 110 00 Praha 1, ze dne 12. 5. 2006, značka 5252/2006/a/D, který vyslovil nesouhlas se zrušením prohlášení věcí za kulturní památku. Areál Trojanova mlýna v Suchdole, ležící na Únětickém potoce při bývalé staré cestě z Levého Hradce na Hradčany, využívané ještě ve 12. století, je intaktně zachovanou, vysoce hodnotnou soustavou patrně středověkého založení, tvořenou dnes převážně barokními budovami (mlýnice z konce 17. století s novější obytnou částí ze 40. let 20. století, stodola a hospodářské stavení - chlévy, vystavěné kolem 1700). Spolu s přilehlými pozemky (okrasná zahrada, ovocný sad, bývalý mlýnský rybník, louka) představuje v pražském prostředí dnes již ojedinělý, unikátně zachovaný architektonický a historický celek. Mlýn představuje zároveň výraznou barokní dominantu suchdolského údolí, plně navazující na terénní a krajinné uspořádání při hrázi (dnes vypuštěného) rybníka a zachovávající funkční odlišení i strukturu jednotlivých budov. Vysoce hodnotné z umělecko- historického hlediska jsou rovněž interiéry s řadou dochovaných původních prvků (trámový strop mlýnice, dochování původní disposice místností, pův. okenní rámy a dveře).
Ministerstvo kultury rozhodnutím ze dne 6. 6. 2006 rozhodlo o nezrušení prohlášení předmětné části souboru věcí (areálu) tzv. Trojanova mlýna čp. 16 v Praze 6 - Suchdole za kulturní památku, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, protože v dané věci podle jeho názoru nebyl prokázán mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení za kulturní památku.
Ministerstvo kultury především dospělo k názoru, že předmětné věci objektivně vykazují znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., protože areál Trojanova mlýna v Praze 6 představuje architektonicky, urbanisticky i historicky hodnotný areál středověkého založení s dalším kontinuálním stavebním vývojem až do 20. století. Z hlediska hmotové skladby a urbanismu je také mimořádně důležitou součástí Suchdola a příkladem původní zástavby místa. K jednotlivým námitkám navrhovatelky Ministerstvo kultury v tomto rozhodnutí uvedlo: 1) Podle § 3 odst. 2 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, byli v řízení vyrozuměni dopisy ze dne 8. 10. 2001, č.j. 6144/2001, vlastníci věci, paní Jacqueline Pörschmann, bytem Hradeckých 5, 140 00 Praha 4 (dále také doručováno na adresu Trojanův mlýn 16, 165 00 Praha 6), a pan Jiří Karel, bytem Trojanův mlýn 16, 165 00 Praha 6, a bylo jim umožněno vyjádřit se k podanému návrhu.
V rámci řízení o prohlášení areálu mlýna za kulturní památku bylo nezletilou Jacquelinou Pörschmannovou (zastoupenou matkou a otcem Irenou a Peterem Pörschnannovými) Ministerstvu kultury sděleno, že druhý spoluvlastník nemovitosti, pan Jiří Karel, není způsobilý k právním úkonům. Toto tvrzení bylo důkazně doloženo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 zn. 13 C 3/99, jímž se přerušuje řízení vedené pod sp. zn. 12 Nc 829/2001.
V odůvodnění předmětného usnesení bylo uvedeno, že žalovaný (pan Jiří Karel) trpí cerebrovaskulámí demencí, která se začala projevovat již v průběhu roku 1996 a tato zjištěná porucha zcela vylučuje způsobilost žalovaného k právním úkonům. Obvodní soud pro Prahu 6 svými přípisy ze dne 9. 11. 2001 a 15. 8. 2002 potvrdil výše uvedené skutečnosti s tím, že ve věci je nařizován znalecký posudek. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 12. 2002, spisová značka 13 C 3/1999 (rozsudek nabyl právní moci dne 7. 2. 2003, spisová značka 12 Nc 829/2001, sděleno dopisem ze dne 4. 3. 2003, spisová značka 31 Spr 93/2003), byl nahrazen projev vůle žalovaného Jiřího Karla, resp. pan Jiří Karel byl shledán způsobilý k právním úkonům. Ministerstvo kultury dopisem ze dne 15. 4. 2003, č.j. 6144/2001, proto opět vyrozumělo oba výše uvedené účastníky řízení o podaném návrhu a umožnilo jim se k tomuto návrhu vyjádřit a vzhledem k tomu, že součástí areálu jsou také komunikace ve vlastnictví Hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury rovněž o podaném návrhu vyrozumělo Hlavní město Prahu a umožnilo mu se k tomuto návrhu vyjádřit. Nezletilá Jacqueline Pörschmannová druhé možnosti vyjádřit se k návrhu ve stanovené lhůtě nevyužila a tak se Ministerstvo kultury důkazně vyhodnotilo původní vyjádření; 2) Předmětné řízení o prohlášení věci za kulturní památku bylo zahájeno na základě návrhu, který podal Státní památkový ústav v hlavním městě Praze (od 1.1. 2003 s názvem Národní památkový ústav -územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze), se sídlem Národní 37, 110 00 Praha 1; 3) Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo o prohlášení ve výroku specifikované části areálu Trojanova mlýna v Praze - Suchdole za kulturní památku, která objektivně vykazuje znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., a splňuje tak podmínky, za kterých Ministerstvo kultury prohlašuje, resp. prohlásí věc nebo soubor věcí za kulturní památku. Ministerstvo kultury současně rozhodlo o neprohlášení ohradní zdi s branou a brankou, protože bylo zjištěno, že brána s brankou byla nevhodně upravena, historické ohradní zdivo je zachováno pouze torzálně. 4) K argumentaci navrhovatelky, že důvod podání návrhu na prohlášení předmětného areálu za kulturní památku byl ryze účelový Ministerstvo kultury konstatovalo, že tyto námitky jsou irelevantní, neboť brojí proti vnitřním motivům iniciátora tohoto správního řízení (které není řízením návrhovým), přičemž však přezkum dle § 8 zákona o státní památkové péči se týká zjištění, zda věc splňuje nebo nesplňuje znaky kulturní památky. Jinak řečeno, motivace k podání předmětného návrhu mohla být prakticky jakákoliv, neboť sama o sobě nepodléhá přezkumu dle § 8 zákona o státní památkové péči, a relevantní se jeví toliko zjištění, zda pro prohlášení věci za kulturní památku byl dán či nikoliv příslušný zákonný důvod. Navíc je vhodné dodat, že účelem zákona o státní památkové péči je ochrana kulturních památek, takže nemůže být viděno jako v rozporu s tímto účelem zákona, pokud byl návrh na prohlášení předmětného areálu za kulturní památku podán jako jeden z prostředků k jeho ochraně; 5) V předmětném řízení o prohlášení věci za kulturní památku Ministerstvo kultury činilo správní úkony vůči zákonným zástupcům nezletilé Jacqueline Pörschmannové; 6), 7) a 8) Za účelem zjištění skutečného stavu věci bylo dne 16. 5. 2003 uskutečněno šetření na místě, a to za účasti paní Ireny Pörschmann, pana Jiřího Karla, zástupce Národního památkového ústavu - územního odborného pracoviště v hlavním městě Praze Ing. arch. Alexandry Křížové a zástupce Ministerstva kultury Mgr. Jiřího Vajčnera. Na svém 15. jednání, které se konalo dne 14. 9. 2001, posoudila Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení věci za kulturní památku a žádostí na zrušení prohlášení kulturní památky, sekce nemovitá, uvedený návrh a tento doporučila k prohlášení za kulturní památku s odůvodněním, že se jedná o hodnotný, postupným vývojem od 17. století vzniklý mlýnský areál s intaktními krajinnými souvislostmi.
Paní Jacqueline Pörschmannová se včas podanou žalobou dne 15. 8. 2006 domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. 4305/2005 ze dne 6. 6. 2006 o nezrušení prohlášení části souboru věcí (areálu) tzv. Trojanova mlýna čp. 16 v Praze 6 - Suchdole za kulturní památku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 8 Ca 239/2006, bylo rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. 4305/2005 ze dne 6. 6. 2006 o nezrušení prohlášení části souboru věcí (areálu) tzv. Trojanova mlýna čp. 16 v Praze 6 - Suchdole za kulturní památku zrušeno a věc byla Ministerstvu kultury vrácena k dalšímu řízení. Městský soud v odůvodnění svého rozsudku především uvedl, že napadené rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 6. 6. 2006 sice obsahuje poučení, že podle § 44 zákona o státní památkové péči se na toto řízení nevztahují obecné předpisy o správním řízení, nicméně Ministerstvo kultury rozhodovalo dne 6. 6. 2006, tj. za účinnosti zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, který ve svém ustanovení § 177 se zabývá otázkou přesahu ustanoveních § 2 - § 8 nad rámec správního řádu a stanoví, že základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v těchto ustanoveních se použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, aniž by sám úpravu odpovídající těmto zásadám obsahoval. Vzhledem k tomu, že zákon o státní památkové péči takováto základní ustanovení „základní zásady činnosti správních orgánů“ neobsahuje, bylo povinností Ministerstva kultury řídit se v tomto řízení zásadami upravenými v ustanoveních § 2- § 8 nového správního řádu. Jedná se především o ustanovení § 3 - zásada materiální pravdy podle něhož, nevyplývá - li ze zákona něco jiného postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 (zásada legality, zákaz zneužití správního uvážení, ochrana dobré víry, soulad s veřejným zájmem). Ministerstvo kultury se ve svém řízení shora uvedenými zásadami neřídilo, otázkou provedení důkazu znaleckým posudkem arch. Dipl. Ing. Kopatsche předloženým ve správním řízení navrhovatelkou se nezabývalo. K použití ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o státní památkové péči soud konstatoval, že navrhovatelka v návrhu ze dne 15. 3. 2006 argumentovala skutečnostmi ohledně změn provedených v objektu v roce 1942, a tím, co to znamenalo pro historickou hodnotu Trojanova mlýna, ani touto námitkou uplatněnou v podání žalobkyně se však Ministerstvo kultury nezabývalo. Městský soud v Praze tak konstatoval, že obě tyto skutečnosti potom měly za následek, jak z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. I.ÚS 74/06) mj. vyplývá, že ignorování věcných námitek účastníků řízení zatěžují rozhodnutí soudu, resp. správních orgánů nepřezkoumatelností.
Ministerstvo kultury poté, co obdrželo vyhotovení předmětného rozsudku Městského soudu v Praze (listopad 2007) a originál spisového materiálu (leden 2008), požádalo dopisem ze dne 11. 2. 2008 navrhovatelku v analogii s ustanovením § 16 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, kde je uvedeno, že se ve správních řízeních jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce, o vyhotovení a zaslání překladu posudku arch. Dipl. Ing. Hanse Kopatsche „Bautechnisches Gutachten“ ve věci Trojanova mlýna v Praze 6 - Suchdole z jazyka německého do jazyka českého. Požadovaný materiál obdrželo Ministerstvo kultury dne 3. 4. 2008. Dopisem Ministerstva kultury ze dne 10. 4. 2008 pak bylo požádáno o odborná vyjádření Národního památkového ústavu - územního odborného pracoviště v hl. m. Praze a Magistrátu hl. m. Prahy ve věci.
Magistrát hl. m. Prahy, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, ve svém stanovisku ze dne 12. 6. 2008, č.j. S-MHMP 137479/2006/Alu, uvedl, že trvá na svých předchozích stanoviscích, že - mnohdy přes špatný stav některých součástí areálu a některé z hlediska zájmů státní památkové péče problematické stavební zásahy - má Trojanův mlýn výjimečnou památkovou a historickou hodnotu. Po důkladném prostudování materiálu „Stavebně technický posudek“ arch. Dipl. Ing. Hanse Kopatsche ze dne 14. 11. 2005 Magistrát hl. m. Prahy konstatoval, že jeho odborná a argumentační úroveň je velmi problematická, protože některé věty vůbec nedávají smysl a autor zjevně vůbec nezná prostředí, principy, filozofii a specifika české památkové péče.
Ministerstvo kultury dále obdrželo vyjádření Národního památkového ústavu - územního odborného pracoviště ze dne 13. 6. 2008, č.j. 4737/2008, které z hlediska památkové péče velmi podrobně hodnotí celý areál a polemizuje s jednotlivými námitkami, které ve věci byly uplatněny buď navrhovatelkou nebo arch. Dipl. Ing. Hansem Kopatschem. Národní památkový ústav nejdříve uvedl, že předložený posudek ing. Kopatsche se dotýká řady historických a stavebních otázek. Z tohoto důvodu Národní památkový ústav uvedl v první části přehled vzniku a historického vývoje objektu zpracovaný na základě pramenů a odborné literatury. V druhé části, týkající se komentáře k jednotlivým bodům posudku, Národní památkový ústav vycházel jak z tohoto historického základu, tak i zvláštního stavebního charakteru a stavu vlastní budovy. V závěru následuje hodnocení posudku vzhledem k požadavku vlastníka na upuštění od ochrany a seznam pramenů a literatury.
Přehlednost posudku je značně omezena tím, že autor nepřipojil přehledný plán objektu s označením jeho částí, na který se v textu odvolává a neuvádí rovněž další prameny a zdroje, z nichž ve svých závěrech vychází.
Historie objektu - ve 13. století ves patřila Benediktinkám od sv. Jiří, jak potvrzuje stvrzovací listina papeže Řehoře IX. (1227-1241) ( Regesta. I, 380). Vznik mlýna v této době není jmenovitě doložen zachovaným pramenem, jeho založení však uvádí odborná literatura (Laštovka, s. 25) a to pravděpodobně v místech Trojanova mlýna čp. 16. V těchto místech byl rovněž nalezen archeologickým výzkumem zbytek žernovu z období slovanského osídlení, dokládající starší tradici této činnosti v Suchdole (Laštovka, s. 25) . Od r. 1679 patřila ves se dvorem klášteru Emauzskému v Praze.
V archivních pramenech (Kniha gruntovní) je doložena existence mlýna v Suchdole v 17. století. Mlýn se zmiňuje v zápisu z r. 1681 (fol. 2). Další, mladší mlýn čp. 17, patřící Václavu Trojanovi je uveden v Kontraktu z r. 1790 (fol. 36), kniha rovněž uvádí k roku 1764 další „zakoupený“ mlýn č. 43, patřící statku suchdolskému (fol.64). (Archiv hl. m. Prahy, ag 5410, viz též Stavební vývoj obcí-Suchdol).
Odborná a historická místopisná literatura, čerpající rovněž z řady archivních pramenů, uvádí pak řadu dalších zmínek o mlýně, dokládající nejen jeho existenci, ale i jeho správce a tržní hodnotu ve své době. V polovině 17. století, po Třicetileté válce byla tak hodnota mlýna oceněna na 900 zl. (Navrátil, s. 41). V 18. století se jako majitel mlýna (správce) dnešního čp. 16 se r. 1706 uvádí Jiří Vodička. V r. 1713 při inventuře pozemkového majetku pro výpočet daní se v Suchdole uvádí mlýn Jiřího Vodičky, který měl dvě vodní kola a větší nádrž, kde se pro klášter chovaly ryby a další povinnosti, které hospodář na mlýně měl.(Klempera, s.214) V r. 1730 byl postaven nový „zadní“ mlýn čp. 17 snad Filipem Trojanem, Přední mlýn čp. 16 spravoval v té době Václav Trojan (Laštovka, s. 41an), připomínaný též spolu s mlýnem v r. 1755 v rámci pátrání Jesuitů po nekatolických knihách (Klempera s. 214).
Významnou zprávu o mlýně zdoby před polovinou 19. století vr. 1845 uvádí Sommer ve svém popisu suchdolského statku (Gut Suchdol), a to existenci již tří mlýnů v Suchdole, a to Zadního, Předního, oba se dvěma běhy (Gängen) a Nového, nazývaný rovněž Spálený (Sommer, Das Königreich Böhmen..,DreizehnteBand - Rakonitzer Kreis, Prag 1845, s. 173,174). Stejná situace je doložena na identifikační skice Stabilního katastru let 1840 - 1842, kde je zachycen Přední mlýn čp. 16 v jeho dnešní hmotě a disposici včetně samostatně stojící stodoly, ovšem bez obytné přístavby mlýna z 20. let 20. století.
Hodnota mlýna ěp. 16 (Jan Trojan) byla v r. 1852 po zrušení nevolnictví stanovena na 3.200 zl. a vyvažovači (výkupní) poplatek na 695 zl. (Navrátil s. 67). Rodina Trojanů vlastnila mlýn do r. 1857, kdy mlýn prodali Karlu Hendlovi, který v r. 1858 mlýn zrekonstruoval (Klempera, s.214). Je ovšem otázka, o jak základní rekonstrukci, navíc nedoloženou dochovaným plánem mohlo jít vzhledem ke skutečnosti, že Hendl již po 4 letech mlýn opět prodal (Klempera, s.214).
V r. 1870 zřídil Josef Müller při mlýně pekárnu, pekárna se uvádí rovněž v r. 1906 (archiv MČ Praha-Suchdol). V r. 1909 byla provedena výměna krovu nad mlýnskou budovou (viz plán v archivu MČ Praha Suchdol). V r. 1922 koupil mlýn L. Bayerle, mlýn zrušil a zřídil zde restauraci, rybník upravil na koupaliště. Od r. 1942 vlastnil mlýn stavitel Šašek, který upravil původní budovu na byty, památkou na původní účel budovy ponechal jedno vodní kolo (Klempera, s. 214-5).
Stav a disposice budovy mlýna po přístavbě obytné budovy po r. 1922 vč. mlýnského kola je doložen plánem z meziválečného období, patrně 30. let, uloženém v archivu MČ Praha 6, Čsl. Armády 23. Na plánu jsou patrny i některé další dílčí stavební úpravy interiéru meziválečného období ve vlastní budově mlýna. Stejnou situaci zachycuje situace zr. 1942 (Lagerskizze) i řez objektem mlýna z období patrně těsně poválečného.
II - Komentář k jednotlivým bodům posudku:
ad 2.2 - Dokumenty, uvedené v tomto bodu nejsou nijak blíže specifikovány ani není uveden jejich seznam a původ, v důsledku čehož se k nim nelze vyjádřit ani posoudit jejich relevantnost.
ad 3.1a - „stavba budovy mlýna z r. 1858“ - podle vší dostupné literatury jde o rekonstrukci či opravu mlýna, kterou provedl Karel Hendl poté, co mlýn koupil od Trojanů. Autor posudku nedokládá rovněž nijak své tvrzení ani odkazem na potřebný pramen či původní plánovou dokumentaci, dostupné prameny i plánové podklady svědčí o opaku (viz mapa Stabilního katastru 1840). Dále samotný stavební charakter budovy mlýna vylučuje jeho vznik jako novostavbu z r. 1858, a to jak zvýše uvedených historických důvodů, tak i s ohledem na architektonickou charakteristiku a vlastností a detailních konstrukcí budovy - existence valené a dvou plackových kleneb barokního (nebo nejpozději raně klasicistního) charakteru v části při náhonu, doložené rovněž na plánu z meziválečného období z archivu MC Praha 6. Co se týče chybějícího mlýnského strojového vybavení, bylo z větší části odstraněno již vr. 1922, kdy mlýn koupil L. Bayerle, mlýn zrušil a zřídil zde restauraci (viz výše - historie objektu). To je odpověď i na bod 4 a 6 Kb) posudku, v níž se autor zabývá možnou podobou původního převodového mechanismu mlýna. Samotný zánik mlýnského vybavení a ztráta původní funkce objektu však nezakládá ztrátu památkové hodnoty bývalého mlýna, ad 3.1b - „dům z r. 1940“ - autor posudku nedokládá plánovou ani jinou dokumentaci vzniku budovy v r. 1940. Jedná se snad o obytnou patrovou část (nelze ověřit - chybí plán s označením „části B“). Stavba tohoto rozsahu je nepravděpodobná v uvedené době, neboť tehdy platil Němci vydaný zákaz staveb, z něhož bylo vždy nutno žádat o výjimku.
Nedatovaný plán patrně pocházející z meziválečného období z archivu MC Praha 6, a stav objektu již s provedenou obytnou přístavbou na situaci z r. 1942 svědčí pro vznik budovy nejspíše ve 20. letech, po získání objektu mlýna L. Bayerlem. Detailní datace tohoto křídla budovy v rozmezí 20. a 40. let 20. století není ovšem klíčovou otázkou z hlediska architektonické hodnoty areálu mlýna, jehož historická a památková hodnota je podstatně širší a hlubší.
ad 3.1c, viz též bod 6 Kf) - stodola je spolu s mlýnem doložena ve stávající poloze a hmotách již na mapě Stabilního katastru1840.
ad 3.2 - „Mlýnice“ - pojem označující prostoru mlýna, v níž se provádí vlastní mletí, existuje běžně v české odborné literatuře, nachází se již ve zprávách a plánech mlýnů z poloviny 19. století (Mlejnice 1851, mlýnice)). (Štěpán,Křivanová). Německým adekvátem „mlýnice“ se v české literatuře uvádí „Muhlhaus“,v angličtině „Milling chamber“ ((Štěpán-Křiv.). Jako příklad byl uveden v příloze plán Parního autom. mlýna v Holešovicích z r. 1911 s označením mlýnice z archivu Národního památkového ústavu.
Strop v bývalé mlýnici - trámy stropu nesou stopy druhotného uložení (drážky z prvotního uložení), strop je v dnešní podobě patrný již na plánu z archivu MC Praha 6 vě. úpravy okenní stěny se třemi spojenými okny, která napovídají ve shodě s předpokládaným datováním plánu do 20. - 30. let 20. století vznik této úpravy interiéru v tomto období. Lze předpokládat, že jde o trámy pocházející z téhož objektu a uvolněné při úpravách interiéru patrně v meziválečném období. Viz též bod 3.8 posudku.
ad 3.9. Hodnotná stavba - „Architektonicky je Trojanův mlýn ruina“ - autor posudku především obecně směšuje architektonické a stavebně technické aspekty stavby, přičemž v obou případech jde o řádově jinou kategorii hodnocení. Architektonické kvality stavby představují nepochybně kategorii daleko zásadnější a trvalejší, než je její aktuální technický stav. Z dokumentace přiložené autorem k posudku dále vyplývá, že jakkoliv vykazuje objekt určité stavební závady, dané neúdržbou, nelze v žádném případě hovořit o ruinálním stavu objektu. Objet má zachovány vnitřní i vnější konstrukce , i když ve stavu vyžadujícím opravu nebo památkovou rekonstrukci. Tento stav objektu způsobený neúdržbou v žádném případě nemůže být důvodem pro upuštění od ochrany, rovněž tak jako naprosto vágní argumentace A „zpustlým dojmem“ některých částí stavby (např. odd. 5.2 posudku), který je důsledkem dlouhodobého nevyužívání objektu. Vlhkost, patrná zejména u spodního patra vlastní budovy býv. mlýna při býv. náhonu vyplývá rovněž z jeho umístění výrazně pod úrovní hráze býv. mlýnského rybníka,
ad 4 - viz 3.1.a
ad 5. - stavební stav místností je důsledkem především dlouhodobé neúdržby a patrně i dlouhodobého působení vlhkosti. Z popisu současného stavu místností vyplývají určité stavební závady, řešené již v minulosti některými zpevňujícími, dnes zkorodovanými novodobými konstrukcemi, které ovšem nelze doložit a datovat přesně doloženou plánovou dokumentací. Na vnější části stavby konstatuje posudek především pokračující proces erose vlivem povětmosti, s čímž lze souhlasit, tento stav je ovšem snadno odstranitelný celkovou opravou a následným řádným udržováním objektu. Posudek na budovu B, uvedený v bodě 5.4. není přiložen,
ad 6. Odpověď na tázání
K a ) - „mlýnice“ - viz bod 3.2,
Kb) - změna funkce, mlýnská zařízení - viz bod 3.1a, 4
Ke), Kd) - Okna, dveře. Pojmem „původní“ okenní a dveřní prvky jsou označeny historické prvky stavby, vzniklé v průběhu jejího mnohdy složitého vývoje jako prvotní či postupně doplňované části, organicky a plynule doplňující historickou skladbu a vývoj budovy. V tomto smyslu mohou být „původními“ i prvky respektující charakter a ráz budovy a pocházející z průběhu 19. století, což lze obecně říci i o citovaných prvcích Trojanova mlýna.
Ke) - Vznik Trojanova mlýna před rokem 1858 - viz úvod -historické shrnutí, též bod 3.1 .a
K f) - stodola je doložena mapou Stabilního katastru 1840.
K h) - Plně zachované a funkční zařízení nelze považovat za obecnou podmínku památkové hodnoty objektu. U řady podobných historických staveb vodních mlýnů v Praze a okolí, které jsou rovněž prohlášenými kulturními památkami, je v kompletnosti dochované původní mlýnské vybavení spíše výjimkou než pravidlem.
Pojem „urbanistický areál“ je použit ve smyslu vědomého souboru staveb, funkčně propojených a navazujících, napojený na historický proces urbanizace krajiny stavební činností, v níž se právě tyto stavební objekty stávají součástí vyššího celku kulturní krajiny, která sama představuje urbanizaci sui generis.
Závěr - hodnocení posudku - námitky, vznesené žadatelkou o upuštění od ochrany i autorem stavebně technického posudku ing. Kopatschem tedy neodpovídají historickému, stavebnímu ani architektonickému charakteru stavby a jejím hodnotám a vzbuzují v některých částech podezření z účelovosti. Samotný posudek není opřen o hodnověrné a ověřitelné doklady a zdroje informací (prameny, historické plány, literatura), vztahujících se k objektu mlýna a dotýká se navíc jen dílčích a vnějších, především technických aspektů problému a současného stavu budovy. Zcela pomíjí další hodnoty, pro které byl objekt prohlášen kulturní památkou, především jeho význam stavebně i umělecko historický, ale i jeho význam při vzniku, utváření a souvislostech kulturní krajiny a její historické kontinuity.
Z hlediska architektonického posuzování stavby je pro památkové hodnocení objektu relevantní pouze připomínka druhotného umístění trámů stropu v bývalé mlýnici. Ta je však z památkového hlediska dokladem jeho historického a stavebního vývoje, který rovněž tvoří součást památkové hodnoty věci.
Památková hodnota objektu, jak byla formulována v prohlášení za kulturní památku i nadále trvá, a to jak z hlediska historického, tak i vzhledem k dochovanému slohovému, stavebnímu a architektonickému charakteru vlastních budov mlýna včetně jejich hodnoty jako součásti a dokladu historického vývoje obce i jeho krajinotvorné funkce (kulturní krajiny).
Současný stav Trojanova mlýna je spíše důvodem a příležitostí pro jeho řádnou údržbu či náležitě provedenou rekonstrukci, respektující jeho památkové hodnoty.
Národní památkový ústav také uvedl, že datum „1858“ na fasádě mlýnice vzniklo v souvislosti s přestavbou mlýna, kterou v témže roce provedl Karel Hendl, nikoliv v souvislosti s výstavbou zcela nové budovy. Další úpravy, které měly být provedeny v roce 1940 a následovně v průběhu celého 20. století, nejsou doloženy konkrétními (plánovými) důkazy a celá formulace těchto úprav v materiálu arch. Dipl. Ing. Hanse Kopatsche je poněkud zmatečná, protože obdobné postupy jsou ze stavebního hlediska nesmyslné.
IV - Plány: (přílohy)
- I -Snímek identifikační skizzy Stabilního katastru 1840
- II -Plán mlýna, přízemí, asi mezivál., archiv MČ Praha 6
- III -Lagerskizze 1:500 situace, asi 1942
- IV - Stavba parního autom. mlýna v Praze -VII, 1911
V - Prameny, plány a literatura
Plány z archivu Národního památkového ústavu
- Lagerskizze 1:500 situace, asi 1942
Plány z archivu MČ Praha 6, Čsl. Armády 23
- plány pater, s obytnou dvoupatrovou přístavbou, po 1922, mezivál.
- řez, povál.
Plány z archivu MČ Praha Suchdol, Suchdolské nám. 3, P6-Suchdol, tel.220 921 218
1857 - stavba stájí a skladu, týká se ale nejspíše jiného objektu (rovněž mlýna -snad
Tůmova), na budově mlýna jmenovitě uvedena „mlejnice“
1906 - zřízení pekárny pro p. Taussiga ve mlýně (plivátka....), spis
1909 - výměna krovu mlýnské budovy, plán s řezem, spisy
1942 - obnova hosp. budov čp. 16 pro pí Annu Claudii Šaškovou, povolení
Literatura, prameny:
- Gruntovní kniha Suchdola , Archiv hl. m. Prahy, ag 5410, fol. 2, 36
-Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen..,Dreizehnte Band - Rakonitzer Kreis, -
(Gut Sukdol, u Schallera Suchdol) Prag 1845, s. 173,174.
-E.Hertík: Mlynářství, Praha 1890
-Smíchovsko a Zbraslavsko, red. Frant. Hansi, Praha 1890
-Stavební vývoj obcí na území hlavního města Prahy a jejího okolí, SÚRPMO, bez data
-Ladislav Navrátil: Suchdol a jeho kraj poznamenaný dávnověkem, Suchdol (1964)
-Fr. Holec: Kronika královské Prahy a obcí sousedních, díl IV., Praha MCMXCVI
-Barbora a Marek Lašťovkovi: Plán Prahy podle identifikačních skic stabilního katastru
(1840-1842), Archiv hl. m. Prahy, SCRIPTORIUM Praha 2005
-Josef Klempera: Vodní mlýny v Čechách III, Praha a okolí, Praha, LIBRI, 2001,s213an
-Kronika.... , 1954....
-Vladimír Laštovka: Kapitoly z minulosti Suchdola a Sedlce, Praha 1999
-Luděk Štěpán, Magda Křivanová:Dílo a život mlynářů a sekemíků v Čechách, ARGO (2001)
Ministerstvo kultury v návaznosti na ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, přípisem ze dne 18. 6. 2008 umožnilo účastníku řízení (navrhovatelce) nahlédnout do spisového materiálu před vydáním rozhodnutí a vyjádřit se k uvedeným podkladům a ke způsobu jejich zjištění. Účastník řízení využil svého práva a dne 2. 7. 2008 nahlédl do spisu. Účastníku řízení byly předány kopie následujících dokladů: 1) přípis Národního památkového ústavu - územního odborného pracoviště v hl. m. Praze ze dne 13. 6. 2008, č.j. 4737/2008, včetně všech příloh; 2) přípis Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 12. 6. 2008, č.j. S-MHMP 137479/2006/Alu; 3) přípis Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 25. 4. 2006, č.j. S-MHMP 137479/2006/Alu; 4) dopis veřejného ochránce práv ministru kultury ze dne 4. 6. 2008, sp. zn.: 518/2008/VOP/JPL; 5) dopis ministra kultury veřejnému ochránci práv ze dne 26. 6. 2008, č.j. 7378/2008. Účastník řízení si vyhradil právo doplnit spisový materiál o své vyjádření, a to ve lhůtě nejpozději do 30. 9. 2008. Úěastník řízení dále uvedl, že navrhl již svým dopisem ze dne 2. 6. 2008 na den 11.6. 2008 eventuelní místní ohledání, avšak tento termín nebyl Ministerstvem kultury potvrzen, a že účastník řízení nemá nic proti tomu, aby bylo za účasti Ministerstva kultury provedeno místní ohledání věci. Účastník řízení konečně sdělil následující (cit): „Z nahlédnutí do spisu mám podezření, že se zde jedná ve vyhlášení části objektu Trojanova mlýna za kulturní památku pouze o účelové jednání. V rozhodnutí z března 2003 Ministerstvo kultury uvádí pod kulturní památku pozemky parcelní číslo 2230, 2232, 2231/1 - 4, 2243/1 a 2, 2252, 2254, 2255, 2312 a 2313. V zamítavém rozhodnutí ze dne 6. 6. 2006 však Ministerstvo kultury uvádí pouze pozemky 2230, 2232, 2231/1 - 4, 2251, 2253, 2243/1 a 2 a 2252. Na mé upozornění v mé žádosti o zrušení kulturní památky jsem totiž Ministerstvo kultury upozornila, že pozemky parcelní číslo 2254, 2312 a 2313 nespadají k Trojanovu mlýnu, ale jsou majetkem Magistrátu hl. m. Prahy. Národní památkový ústav však i na mé upozornění vede nesprávně uvedené pozemky 2254, 2313 a 2312 ve svém záznamu a odmítá toto rozhodnutí změnit.“.
Ministerstvo kultury konečně obdrželo vyjádření navrhovatelky ze dne 29. 9. 2008, ve kterém byly vzneseny následující argumenty (začátek citace stanoviska navrhovatelky): „Po seznámení se spisem před vydáním rozhodnutí dne 02.07.2008 jsem nabyla ještě většího podezření, že zařazení části areálu Trojanova mlýna (dále jen TM) pod kulturní památku je naprosto účelové, a to nejen ohledně manipulace s pozemky, uvedení národní kulturní památky, a poté kulturní památky, ale i historicky, stavebně a architektonicky nepostačujícími nebo nepodloženými údaji jak Ministerstvem kultury (dále jen ministerstvo), Magistrátem hl. m. Prahy a Národním památkovým ústavem v Praze. Domnívám se, že se zde jedná pouze o to, jak omezit neprávem má vlastnická práva a získat rozsáhlé pozemky v Praze, které patří k é nemovitosti.
V rozhodnutí ze dne 30.05.2003 jsou uvedeny parcelní čísla 2230, 2232, 2231/1- 4, 2243/1 a 2, 2254, 2255, 2312 a 2313. Na mé upozornění v mé žádosti o zrušení kulturní památky v zamítavém rozhodnutí ze dne 06.06.2006 ministerstvo již uvádí pouze parcelní číslo 2230, 2232, 2231/1- 4, 2243/1 a 2, 2254. Tři pozemky, které byly uvedeny v rozhodnutí ze dne 30.05.2003 patří Magistrátu hl. m. Prahy. Jedná se o louku a velkou část veřejné cesty.
V zamítavém rozhodnutí již uvedeny nejsou. Tímto by tak mohlo dojít k zamezení využívání veřejné cesty kolem Trojanova mlýna. Oproti tomu, ministerstvo tři pozemky jako zahradu, les a vodní koridor patřící k TM, parcelní číslo 2248, 2249/1 a 2249/2 neprohlásilo za kulturní památku. Po prohlášení kulturní památky TM nepožádal Národní památkový ústav v Praze, jak je zřejmé ze zákona, na Katastrálním úřadě Praha o ochranu nemovitosti. Toto učinil až dřívější spolumajitel J. Karel dne 15.03.2004, podáním ke Katastrálnímu úřadu dne 22.03.2004, kdy požádal zařadit pod ochranu kulturní památky veškeré pozemky, tedy i tři pozemky Magistrátu hl. m. Prahy a tři pozemky TM, které nebyly zařazeny pod kulturní památku. Důkaz: Návrh J. Karla na Katastrální úřad ze dne 15.03.2004.
Katastrální úřad však zařadil veškeré pozemky nejen pod kulturní památku, ale dokonce i pod národní kulturní památku. Tuto chybu odmítal pak více než celý rok na mé opakované písemné žádosti změnit. Důkaz: Výpis z kat. nemovitostí, kat. území Suchdol, který je již součásti spisu.
V časopisu Reflex 42/05 je uvedena tzv. strategie proti mému vlastnictví TM a získání mé nemovitosti. Citát: „Natáčení písařů a úmrtí Miroslava Horníčka v únoru 2003 podnítilo myšlenku zřídit na mlýně herci, klaunovi a spisovateli památník. V dubnu téhož roku vzniká Spolek pro Trojanův mlýn a přípravný výbor Nadace Jiřího Karla pro Trojanův mlýn. Spolek podává návrh na prohlášení umělecké pozůstalosti Miroslava Horníčka za kulturní památku. Nápad s muzeem by byl logický, kdyby majitelem byl stát či Jiří Karel. Jediným vlastníkem je ovšem Jacqueline Pörschmannová“. Jiří Karel po více než třicetiletém vlastnictví TM však nemovitost odprodal a převzal si řádně i stanovenou kupní cenu. Dále je uvedeno: „Sdružení a dalších občanských spolků: předpoklad, že by pan Karel zůstal vlastníkem mlýna, v němž by mohlo vzniknout Horníčkovo muzeum a starý pán zde dožil, padl. Ale co kdyby se stal vlastníkem stát?“ Zde se jedná o myšlenku vyvlastnění soukromého majetku. Situace, jak se dostat na můj majetek TM je uvedena v časopisu Reflex: „Spor o Trojanův mlýn v pražském Tichém údolí mezi prodávajícím Jiřím Karlem a kupující nezletilou Jacqueline Pörschmannovou, již zastupuje maminka, skončil po osmi letech. Nejvyšší soud v Brně před několika dny odmítl dovolání pana Karla a ten se musel vystěhovat. Přesto paní Irena Pörschmannová boj o mlýn, kde se natáčel televizní seriál Byli jednou dva písaři, ještě nevyhrála ...“. Jedná se zde o výhružky, které souvisejí s omezením mých vlastnických práv účelového zařazení mé nemovitosti TM pod kulturní památku? Jisté je, že i Spolek pro Trojanův mlýn (dále jen spolek) si bez mého svolení na mé nemovitosti zřídil sídlo. U různých společností tento spolek zanechává dluhy. Tímto protiprávním jednáním jsem byla v nebezpečí exekucí, které jsem za pomoci Ministerstva vnitra odvrátila. Spolek a Nadace Jiřího Karla pro Trojanův mlýn má uvedeno ve stanovách podporovat ministerstvo v prohlášení TM pod kulturní památku a získávat granty a státní příspěvky. Toto je předmětem momentálního trestního řízení. Důkaz: část časopisu Reflex 42/05.
Dne 17. května 2005 se obrátila na bývalého starostu Václava Čížka i GAY Iniciativa v České republice, kde opět nesprávně uvádí, že Trojanův mlýn je Národní kulturní památka, a to přesto, že jejich člen a bývalý spolumajitel dobře věděl, že tomu tak není. Důkaz. Dopis GAY ze dne 17.5.2005.
K vyjádření Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 12.06.2008, čj.:5-MHMP 137479/2006 Alu sděluji následující: Nesouhlasím s tím, že posudek Dipl.- Ing. Hanse Kopatsche má katastrofální úroveň, některé věty nedávají smysl a jeho odborná a argumentační úroveň je velmi problematická. Již před vydáním rozhodnutí ministerstva o zařazení části areálu TM pod kulturní památku bylo tvrzeno, že znalec Dipl.- Ing. Hans Kopatsch pouze polemizuje, a to již při předání znaleckého posudku ministerstvu pouze v německém jazyce. Mám silné podezření, že jediným cílem Magistrátu hl. m. Prahy, odbor památkové péče je manipulace s pozemky a získat nemovitost TM. Toto usuzuji z toho, že zařazení pozemků, parcelní číslo 2254, 2312 a 2313, které patří Magistrátu hl. m. Prahy, a které byly zařazeny pod areál TM, do budoucna by zamezily veřejnosti přístup okolo TM, neboť se zde jedná o pozemky veřejné cesty. Tuto skutečnost potvrdil i při ústním jednání dne 02.07.2008 Mgr. Jiří Vajčner Ph.D. vtom smyslu, že Magistrát hl. m. Prahy je spokojen se zařazením veřejné cesty, tj. parcelní číslo 2312 a 2313 pod areál TM. Jaký to má mít jiný význam než účelový? Přestože Magistrátu hl. m. Prahy patří veškeré další pozemky v Tichém údolí a kolem TM, údolí není řádně udržováno, tráva je vysoká a nebyla tento rok ani jednou posekaná. Kopřivy dosahují skoro 2m, turisté nemohou z tohoto důvodu ani přejít okolo veřejného můstku. Některé stromy na okraji veřejné cesty jsou již léta nebezpečně nakloněné. Na turistických tabulích jsou uvedení živočichové (např. mlok skvrnitý), kteří se v údolí vůbec nevyskytují. Přestože cca před 8 lety na veřejné cestě byla vybudována i přes komplikace přírodních kamenů kanalizace, dle územního plánu, zde není možno pro veřejnost v údolí zajistit jakoukoliv sebemenší službu, jako např. malou hospůdku s občerstvením pro unavené turisty a cyklisty, jako je tomu v Šáreckém údolí, které navazuje na Tiché údolí. V Šáreckém údolí je také povolena zástavba domy, např. Heřmanův dvůr. Obě údolí mají stejné aspekty, obě leží v přírodní rezervaci. V Tichém údolí jsem z velké části majitelkou pozemků pouze já, a tímto účelovým zařazením pod kulturní památku jsou omezena má vlastnická práva. Strategii, jak se dostat na můj majetek popisuje časopis Reflex 42/02. Citát: „Nápad s muzeem by byl logický, kdyby majitelem byl stá t... Jediným vlastníkem je ovšem Jacquelina Pörschmannová.“. Také jakékoliv úsilí z mé strany, jako například rekonstrukce vodní elektrárny v lokalitě TM a tím obnovení bývalé vodní nádrže (nesprávně je stále uváděno rybníka) je Magistrátem hl. m. Prahy zmařena v dopise SZn. S-MHMP-126957/2008/00P/VI pí. RNDr. Potměšilové ze dne 12.05.2008. Důkaz: Spisem Magistrátu hl. m. Prahy. V návrhu na rekonstrukci se přitom jedná pouze o obnovu něčeho, co zde na TM již bylo, o obnovu vodní nádrže a vodní elektrárny. Jednání úřaduje dle mého názoru účelové a usvědčuje mě pouze v mém podezření.
Závěrem k vyjádření Magistrátu hl. m. Prahy mohu pouze konstatovat, že jej považuji za naprosto účelové. Mám silné podezření, že svým vyjádřením chce Magistrát hl. m. Prahy pouze ponížit jak mě, jako majitelku TM, tak znalce Dipl.-Ing. Hanse Kopatsche, který je ve svém oboru uznávaný jak v SRN, tak v celé Evropské unii.
K odbornému stanovisku a posouzení ke stavu technickému posudku Dipl.-Ing- Hanse Kopatsche, vypracovaného PhDr. Outratou a Ing. arch. Křížovou z května a června 2008 sděluji následující: Oba tito odborníci mě osobně jako majitelku TM o vstup k tzv. dodatečnému průzkumu nekontaktovali, i když na str. 7, odst. 3 uvádějí: „Jedním z důvodů je také neochota majitelky znovu zpřístupnit objekt k detailní prohlídce.“. Dopisem ze dne 02.06.2008 jsem ministerstvu, které je v tomto řízení mým jediným partnerem, za jeho přítomnosti eventuálně navrhla místní ohledání na den 11.06.2008 ve 14 hodin. Neustálým telefonováním pracovníků Národního památkového ústavu mé matce, ohledně vstupu na TM jsem shledala vstup jako nezákonný. Jedná se zde o vstup do obydlí. Udivilo mě také, že je nutno provádět opětovné průzkumy, které již mnou byly úřadu umožněny v roce 2006.
V dopise ministra kultury Václava Jehličky ze dne 26.06.2008, č.j. 7378/2008, adresovaného veřejnému ochránci práv JUDr. Otakarovi Motejlovi na str. 2 odst. 2 není uveden správně smysl předmětného dopisu. Jsem zde postavena do pozice majitelky TM, která odmítá umožnit ministerstvu dodatečnou prohlídku. V dopise ze dne 02.06.2008 však pouze žádám o objektivní a zákonné jednání ministerstva, jako mého jediného partnera v tomto řízení. Zde navrhuji den a hodinu prohlídky a žádám o její potvrzení. V tomto dopise mě pouze udivuje opětovný průzkum a žádám ministerstvo o zodpovězení otázek, které jsou nutné před vstupem do mého obydlí. Kritika znaleckého posudku Dipl.-Ing. Hanse Kopatsche je neopodstatněná, jedná se zde již v úvodní části o polemizaci a zesměšnění znalce, a to jak ohledně jazykového překladu, tak jeho odbornosti. V dopise ministerstva ze dne 10.07.2006 je opět tvrzeno, že znalec polemizuje, přestože písemnosti byly předány v německém jazyce. Důkaz: Dopis ministerstva ze dne 10.07.2006 adresovaného Dipl.-lng.H. Kopatschovi.
Tvrzení historických skutečností, jako např. ves patřila Benediktinkám, existence TM v cca 17. století je podložena v předmětném posudku pouze uvedenou pravděpodobností, např. v knize Suchdola a Sedlce od Vladimíra Laštovky, Vodní mlýny v Čechách III od Josefa Klempery a vojenských map. Je možné a pravděpodobné, že na místě TM již dříve nějaké budovy stály. Existence nynějších budov je však potvrzena až od roku 1856 (Ing F. Cigánek, 1858 štít na domě) a cca 1940. Na žádost bývalého vlastníka J. Karla k prodeji TM byl soudním znalcem Ing. Františkem Cigánkem dne 26.08.1996 vyhotoven znalecká posudek, ve kterém znalec na str. 3, odst.2 uvádí: „původní stavba byla dána do užívání v r. 1856 ...“. Na štítě domu je uvedeno datum 1858. Bylo obvyklé, že na štíty domu se uváděl rok dokončení stavby! Důkaz: Znalecký posudek Ing. Františka Cigánka ze dne 26.08.1996.
Pravděpodobně k tomuto datu byly ještě na Místním úřadě potřebné podklady k těmto závěrům. V době, kdy jsem vedla soudní spor proti Katastrálnímu úřadu v Praze ohledně čísla popisného, tj. v roce 1998, na MÚ Suchdol se již žádné podklady ohledně TM nenalézaly. Podotýkám, že stáří budov nezakládá automaticky zařazení pod kulturní památku. Jako mlýn budova neměla žádné uplatnění, což vysvětluje opět rychlý prodej pana Hendla. Dále pak sloužila budova k jiným účelům, jako pekárna, restaurace a veřejné koupaliště. Jelikož majitelé neměli možnost řádného bydlení, byla v cca roce 1930-37 postavena tzv. nová budova. O kolaudaci této budovy není v žádném archivu ani na Stavebním úřadě žádná zmínka. V roce 1939 zakoupila nemovitost TM Anna Šašková, jejíž manžel Dipl.-Ing. Šašek zrušil mlýn a přestavěl jej na byty. V mlýnici, kde do té doby byla částečně dřevěná podlaha, dřevěné schody, vedoucí do patra i přízemí a uprostřed dřevěné trychtýře, odstranil trychtýře a všechnu techniku, podlahu vyměnil za kachlíkovou a tím také zrušil dřevěné schody. Strop pak nahradil opotřebovanými trámy z jiných budov, což je zřejmé na zářezech 9 metrů dlouhých trámů. Jelikož v tzv. mlýnici, vysoké 3m, nebyla žádná okna, pouze průduchy, nechal Dipl. Ing. Šašek vybudovat ze dvou stran místnosti okna. Dále od hlavního vchodu mlýna nechal přistavět schody, vedoucí do 1. poschodí a z druhé strany, od bývalé vodní nádrže (nesprávně je uváděno rybníka). Dále nechal přistavět skleněný přístřešek s otevřeným krbem, kterým se prochází přímo do tzv. mlýnice. Ve vstupní části areálu TM, kde byly do té doby pouze křoviny, nechal Dipl. Ing. Šašek postavit ohradní zeď z cihel. Toto mé tvrzení se nezakládá pouze na domněnkách nebo pravděpodobných úvah, ale na výpovědí očité svědkyně A. Pesserové, bytem Jugoslávských Partyzánů 31, 16000 Praha 6 - Dejvice, která na nemovitosti TM žila od roku 1938-1942. Důkaz: Písemná výpověď A. Pesserové ze dne 02.07.2008.
Tzv. mlýnice, která je mimo jiné hlavním důvodem pod zařazení objektu TM pod kulturní památku, byla Dipl.-Ing. Šaškem naprosto zrušena a přestavěna částečně v repliku tzv. šalandy, jak je zřejmé i z knihy Dílo a život mlynářů a sekemíků v Čechách od Luďka Štěpána a Magdy Křivanové na str. 61. Důkaz: Kopie části citované knihy, ad 2.2 Citování německé literatury a přiložených schematických obrázků s posudkem Dipl.- Ing. Hanse Kopatsche prakticky nesouvisí. Naopak je pravdou, že systém mlýnů byl vždy stejný, a to jak v Německu, tak v Čechách. Shodná je proto i literatura Dipl.-Ing. Hanse Kopatsche s literaturou v knize Dílo a život mlynářů a sekemíků v Čechách od Luďka Štěpána a Magdy Křivanové, viz. str. 74, str.75 a str. 182. Důkaz: Kopie části citované knihy, ad 3.1a Po více než 120 let byla nucena z finančních důvodů rodina Trojanových zchátralý mlýn prodat. Nový majitel Hendl nechal v roce 1858 postavit mlýn nový. O tom svědčí i znalecký posudek soudního znalce Ing. Františka Cigánka ze dne 26.8.1996.
ad 3.1b Dům z roku cca 1940 nebyl nikdy zkolaudován. V archivech ČR, Stavebním úřadě v Suchdole ani v Praze 6- Dejvicích nejsou žádné záznamy.
ad3.1c Stáří současné stodoly není nikde doloženo, a to jak v archivech ČR ani Stavebním úřadě v Suchdole a v Praze 6 - Dejvicích. Stodola nemá sebemenší náznak barokní stavby, naopak je z velké části dostavována z cihel. Také trámy jsou viditelně novějšího charakteru, některé nejsou ani původní, neboť mají nefunkční zářezy, které jako v tzv. mlýnci dokazují, že jsou použity z jiných objektů,
ad 3.2 tzv. mlýnice je již popsána v č. II
ad 3.3 „Hodnotná stavba“ Nesrozumitelnost znaleckého posudku Dipl.-Ing. H. Kopatsche shledal úřad až později. Před nařízením MS v Praze, aby se ministerstvo zabývalo znaleckým posudkem Dipl.-Ing. Hanse Kopatsche, ministerstvo (Národní památkový ústav, Magistrát hl. m. Prahy) tvrdilo, že znalec polemizuje, a to i přesto, že byl předán v německém jazyce, ad 3.4 „Okna s příčkami“ byla zabudována až cca 1940 Dipl.-Ing. Šaškem. Předtím zde byly pouze tzv. průduchy, okna zde nebyla. Důkaz: Výpověď očité svědkyně A.Pesserové, bytem Jugoslávských Partyzánů 31, Praha G - Dejvice.
ad 3.5 „původní dveře“ Není zde nutné uvádět opětovné zesměšňování znalce Dipl.-Ing. Hanse Kopatsche, který je znalcem jak v Německu, tak v celé Evropské unii. Mimo jiné původními dveřmi je myšlena replika dveří při vstupu do tzv. mlýnice přes skleněný přístřešek. Na obrázku č. 14 jsou jiné dveře, které byly v pozdější době na mlýně použity a zazděny ze všech stran cihlami.
ad 3.G mlýnice je zřejmě ze 17. století - toto není možné dle výpovědi očité svědkyně A. Pesserové a znaleckého posudku soudního znalce Ing. Františka Cigánka.
ad 3.7 stodola ze 17./18.století - toto není možné, stodola je z velké části dostavována z cihel, jsou zde použity nové trámy, mnohé s nefunkčními zářezy, které opět jako v tzv. mlýnici prokazují, že trámy byly použity již v jiných budovách. Nejsou tedy původní,
ad 3.8 strop v mlýnici je zřejmě ze 17. století - není možné. Výpověď očité svědkyně A. Pesserové ze dne 02.07.2008, znalecký posudek Ing. Františka Cigánka. Také přiložená literatura nepotvrzuje uvedenou skutečnost.
ad 3.9 TM je architektonicky, urbanisticky a historicky důležitým areálem. Opět došlo k zesměšňování znalce, Dipl.-Ing.Hanse Kopatsche, který je uznáván jak v SRN, tak v celé Evropské unii. Přestože si znalec Dipl.-Ing. Hans Kopatsch ponechal ve svém posudku možnost obhajoby, nebylo mu v jeho právu vyhověno. V mém dopise ze dne 02.06.2008 adresovaného ministerstvu jsem mimo jiné sdělila, že Dipl.-Ing- Hans Kopatsch bude za tímto účelem přítomen. Můj dopis však nebyl možná i z tohoto důvodu brán v úvahu. Důkaz: Dopis ze dne 02.0G.2008 adresovaný ministerstvu.
Neustálé opakování, že TM je architektonicky, urbanisticky a historicky důležitým areálem se nezakládá na pravdě. Vysvětlila to a doložila mimo jiné moje zmocněnkyně u MS v Praze. TM je jednoduchá venkovská stavba z roku 1858, částečně válečná, nehodnotná stavba z roku 1942, ležící na potoce v Tichém údolí. Nejedná se v žádném případě o stavbu barokních domů, jako je tomu někdy např. v Jižních Čechách u venkovských stavení. Funkce TM již zanikla po prodeji nemovitosti v roce 1857 rodinou Trojanových. Z pravděpodobné tzv. repliky mlýna z roku 1856/1858, což je doloženo znaleckým posudkem soudního znalce Ing. Františka Cigánka a štítem na domě. Objekt již nikdy nebyl využíván jako mlýn a střídali se zde častěji majitelé. Důkaz: Výpis z archivu v Praze, že TM sloužil jako pekárna, restaurace, veřejné koupaliště, zemědělská usedlost a útulek ke shromažďování homosexuální společnosti SOHO. V roce 1938 zakoupila TM Anna Šašková, jejíž manžel přestavěl mlýn na byty a ponechal na památku pouze mlýnské kolo, které údajně již před cca 100 lety shnilo.
Dipl.-Ing. Šašek nechal odstranit z technické místnosti (nazývané ministerstvem mlýnice ze 17. století, která však se nachází v domě z 19. století) veškerou techniku, nechal z ní odstranit tzv. mlýnské trychtýře, schody vedoucí do přízemí a patra, v tzv. mlýnici nechal vybudovat okna. Do té doby zde byly pouze průduchy. Nechal také postavit ze strany hlavního vchodu betonové schody se zábradlím a z druhé strany tzv. mlýnice od vodní nádrže (nesprávně je uváděno rybníka) nechal postavit skleněný přístřešek. Byla zde zabudována replika dveří.
V celém objektu obou budov nechal vybudovat ústřední topení. Okolo vstupní části do TM nechal postavit zeď z cihel. Důkaz: Výpověď očité svědkyně A. Pesserové ze dne 02.07.2008.Od roku 1945 do roku 1965 vlastnil TM pan Kominík. Z přiložené fotografie je zřejmé, že za jeho vlastnictví i dům z roku cca 1940 měl střechu z bobrové krytiny. Tato byla přestavěna až za nového majitele J. Karla v etemitovou krytinu (etemitová krytina i krovy s dřevomorkou byly sebrány ze smetiště), kdy byly vyměněny i krovy, kde jsou opět vidět nefunkční zářezy. Dle výpovědi občanů Suchdola k tomuto došlo v roce 1975.
Z nepochopitelných důvodů je tvrzeno ministerstvem, že střecha je z bobrovek. V roce 2003 nechala má matka v době mé nezletilosti na TM odborně zabudovat měděné okapy, neboť oba domy byly bez okapů. Ministerstvo zahájilo z těchto důvodů proti matce správní řízení na odstranění těchto měděných okapů. Řízení bylo zastaveno. Zabudování okapů je zřejmé z fotodokumentace mlýna, K.Fink 11/2000, archiv NPÚ a pohled na mlýn od V., K. Fink OS/2005. Také jsem nechala opravit a nalakovat nově okna a zabudovat zčásti okenice. Důkaz je zřejmý z fotodokumentace starého a nového stavení, K. Fink 11/2000, archiv NPÚ a budova mlýna s přistavěnou budovou, foto K. Fink 05/06. V roce 2003 má matka v zastoupení z důvodu mé nezletilosti zahájila u ministerstva řízení ohledně výměny krovů a střešní krytiny na tzv. nové části celého domu. K tomuto řízení předložila ministerstvu znalecký posudek soudního mykologa Ing. Jiřího Baiera, znalecký posudek Prof. Ing. arch. Vladislava Dleska a Ing. Antonína Hrušky, CSc. I přesto ji výměna krovů a střešní krytiny byla ministerstvem zamítnuta, a to pouze z důvodu, že muj otec nepovažoval rekonstrukci za důležitou. Matka měla nakoupený veškerý materiál, což bylo ministerstvu známo. Po určité době materiál na dvoře a ve stodole byl z velké části odcizen, stejně jako traktor. Zbytek matka byla nucena rozprodat. Tímto jednáním mě ministerstvo ujistilo, že se zde nemůže jednat o záchranu TM a o kulturní památku, ale pouze o účelové zařazení TM pod kulturní památku. Ministerstvo mohlo v roce 2003, tedy v době mé nezletilosti nařídit i přes kolizi mých rodičů na základě znaleckých posudků znalců Ing. Jiřího Baiera, Prof. Ing. arch. Vladislava Dleska a Ing. Antonína Hrušky, CSc. ve stavbě pokračovat. Důkaz: Rozhodnutí ministerstva o zastavění stavby střechy
ad 4 - ad 5 TM je zchátralý neúdržbou již desítky let. Od roku 1996 až 2005 probíhal soudní spor o TM, kdy jakékoliv možnosti rekonstrukce byly blokovány bývalým spolumajitelem J.Karlem a jak jsem již uvedla v roce 2003 i ministerstvem. Z přiložené dokumentace Národního památkového ústavu je zřejmé, že jsem od roku 2000 až 2006 na TM nechala zabudovat měděné okapy, opravit okna a zajistila nové nátěry. Také na částech oken jsem nechala obnovit okenice.
5.4 znalecký posudek Ing. Jiřího Baiera, znalecký posudek Prof. Ing. arch. Vladislava Dleska a Ing. Antonína Hrušky, CSc. jsou již součástí spisu správního řízení ohledně výměny krovů a střešní krytiny na ministerstvu
ad 6 odpověď na otázky:
K a) „mlýnice“ - viz 3.2
K b) změna funkce mlýnská zařízení - viz 3.1a, 4
K c) Kd) okna, dveře ad 3.4 ad 3.5 U TM se zde nejedná o doplňování, organicky a plynule doplňující historickou skladbu a vývoj budovy, ale o stavbu z roku 1856/58, která již nesloužila jako mlýn. V roce cca 1940 proběhla Dipl.- Ing. Šaškem přestavba mlýna na byty, na památku bylo ponecháno pouze mlýnské kolo, které zde již údajně cca 100 let není. Viz. Výpověď očité svědkyně A. Pesserové ze dne 02.06.2008.
K e) na pozemcích dnešního TM byly zřejmě již stavby předtím. To, že dnešní stavby jsou vybudovány před tímto datem, není nikterak doloženo. Stáří objektů nezakládá automaticky jejich historickou hodnotu. Musí být řádně doložena, což u TM není. Národní památkový ústav a ministerstvo zakládá svá tvrzení pouze na domněnkách.
K f) stodola je doložena mapovými podklady z let 1820/1840 vojenské mapování. Zde je pouze zřejmé, že na místě stodoly již nějaké stavba byla. Stodola je z části postavena z cihel, trámy jsou novější z jiných objektů, což je zřejmé z nefunkčních zářezů na trámech. Tvrzení Národního památkového ústavu a ministerstva, že nynější stodola pochází ze 17. století, není možné, neboť se v této době nestavělo z cihel.
K h) Plně funkční mlýn se nalézá cca l,5km od TM. Jedná se o mlýn z roku 1720 tzv. Dolejší mlýn, později U Trojánků. Tento mlýn jsem sama několikrát navštívila, jelikož jsem na ZS byla spřátelena s dcerou nynějšího majitele Ing. Vytisky. Tento mlýn údajně není zařazen pod kulturní památku, i když jeho technická ěást je původní. Důkaz: Místní ohledání předmětného mlýna v Úněticích u Prahy.
Zařazení pozemku dnes nefunkční vodní nádrže, jak je dnes nesprávně uváděno rybníka, je z mého pohledu účelové. Pod kulturní památku je zařazen i ovocný sad, močály, mokřiny, veřejná cesta, které nemají žádnou historii. Oproti tomu les, zahrada, vodní tok, ležící přímo u nově zřízené kanalizace, pod kulturní památkou nejsou. Pojem „Urbanistický areál“ je nepodložený. Jedná se zde pouze o jednoduchou budovu z roku 1856/1858 a budovu z války cca 1940/1942, které leží v Tichém údolí. Výraz urbanismus se používal spíše ve městech, tj. zaintegrování budov ve městě. Zde se jedná o zaintegrování předmětných budov do krajiny, což je u každého jednoduchého selského stavení, kterých je v ČR mnoho a nejsou zařazeny pod kulturní památku.
Závěr a hodnocení posudku - Námitky, nepodložené údaje, výběr pozemků zařazených pod kulturní památku, zesměšňování mě a znalce Dipl.-Ing. Hanse Kopatsche mě stále více uvádějí v podezření, že se zde jedná o účelové jednání ministerstva. V časopise Reflex 42/05 je uvedena strategie, jak se dostat na moji nemovitost. Údajně byl tento článek sepsán za účelem, abych dostala strach a přesto, že rozhodl Nejvyšší soud, boj o mlýn, kde se natáčel televizní seriál Byli jednou dva písaři, ještě neskončil...“, (konec citace vyjádření navrhovatelky).
K vyjádření navrhovatelky ze dne 29. 9. 2008 byl přiložen materiál „Znalecký posudek o stavebně technickém stavu nemovitosti č.p. 16 — Trojanův mlýn, k.ú. Suchdol, Praha 6 z 21. září 2008, který vypracoval Dipl. Ing. Hans Kopatsch, podnikový poradce - Gesellschafts - Management - Kybernetik (GMK) e.v. V závěru tohoto materiálu bylo uvedeno, že původní Trojanův mlýn zaznamenal vlivem různých stavebních zásahů v průběhu minulých let, ať již provedených diletantský, či nikoliv takové změny, že původní funkce budovy je již zcela nezřetelná. Různé stavební zásahy, ať již jde o přestavbu budovy, výměnu otvorových výplní, zastropení prostoru „mlýnice“, přístavbu apod. jednoznačně vedly ke znehodnocení nemovitosti z historického hlediska jako celku. Zároveň je třeba zdůraznit celkově zanedbaný stav nemovitosti způsobený nedostatečnou údržbou ještě z doby předchozího majitele. Údajné „historické detaily“ jsou spíše produktem nejrůznějších přestaveb vedoucích spíše k historické degradaci objektu, který nelze označovat za kulturní památku jen z důvodu jeho stáří.
K vyjádření navrhovatelky ze dne 29. 9. 2008 bylo dále přiloženo místopřísežné prohlášení paní Miloslavy Pesserové, by
