Ve vzpomínkách Viktora Konečného se uvádí:
„Otec říkával, že v nějaké kronice bylo psáno, že za Jiřího z Poděbrad vedla okolo Podvolanského mlýna cesta do Polska. Ovšem, která kronika to byla, se již nepamatuji. Kromě toho měl můj dědeček listinu s pečetěmi, kterou hrabě Pražma povoloval u Podvolanského mlýna pilu. Poslal ji na nějakou výstavu do Prahy (snad Národopisnou koncem minulého století), ale zpět ji už nedostal. Rod Konečných sem přišel asi před sto lety po svatbě mého děda s Annou Kočvarovou z Lískovce.
Mlýn předtím patřil strýci babičky, který jej prohospodařil. Během doby byl mlýn předěláván a přistavován. V roce 1924 byla postavena Francisova turbina, později
dieselmotor jako výpomocná síla. Po druhé světové válce bylo mlýnské zařízení zmodernizováno (nové vysévače a reforma). V roce 1951 byl provoz mlýna znárodněn a pár měsíců nato byl mlýn zrušen. V roce 1960 byl převzat Výkupem jako výrobna krmných směsí. Objekt byl znárodněn a po zrušení výroby směsí jsem musel obytnou část a hospodářské budovy zpět odkoupit.
U mlýna byla i pila s jednou rámovkou o šířce rámu 1 m a okružní pilou na omítání prken. Byla poháněna zvláštním vodním kolem. Kromě toho bylo ještě
jedno menší vodní kolo pro osvětlení (dynamo 120 V).
Mlýny byly všechny válcové. Pro lidskou výživu se zpracovávala pšenice, žito a ječmen na kroupy. Krmné
obilí se šrotovalo na mlýnských kamenech. Myslím, že každý mlynář pomáhal zemědělcům tím, že jim semílal více, než měli na „mlecí povolení“. Ve zdejším okolí
nedošlo z toho důvodu k nějakým větším represáliím.
Pan Ondříček ze Sklenova měl nějaké diplomy od okolních obcí za podporu mléčů v době okupace. Škody, pokud vím, byly u Ondříčka, on sám byl raněn. U nás byl
zásah do střechy, bez větších následků.
Pěstovala se pšenice, žito, ječmen, oves, kukuřice pouze na zeleno. Někdo dovezl suržici (sourež, směspšenice a žita). Mlynáři to nevadilo, protože se to zpracovalojako žito. Na šrotování vozívali zase polovník – směs ječmene a ovsa. Měl prý spolehlivější výnosy. Pšenice byla převážně sklovitá.
Krajánci už za našich let moc nechodili. Pamatuji se jenom na Emila Kropše, který počátkem zimy přišel, pomáhal při šrotování a výměně námezdního
mletí a na jaře se sebral a zase šel dál. Vodníka jsem neviděl. Děd nám jako klukům ukazoval kámen, na kterém prý sedával. Ve skutečnosti to byl základ pro ložisko
vodního kola.“ (Viktor Konečný, Podvolání 2019, Frýdek, 28. 2. 1984)
x x x
V obecní kronice se uvádí: „Ještě jeden mlýn jeve zdejší obci. Říká se mu „Na podvolání“, patří Vítězslavu Konečnému z čp. 58 a leží blíže hranic obce Dobrá.
Vodu dostává strouhou z řeky Morávky. Při mlýně je i pila. Posledním mlynářem byl Viktor Konečný, mletí bylo námezdní i obchodní, mlýn byl zastaven v roce
1951.“
