V urbáři z roku z roku 1636 víme, že vrchnost tento mlýn pronajímala za 40 zlatých ročně. Tehdy se píše: „Při té vsi jest mlýn panský o jednom kole, na nějž se z řeky Morávky voda vede; dává se z něj platu o svatém Jiří 20 zlatých a o svatém Václavu též 20 zlatých, však kdyby jaký kus dělal nový, jemu se mírně neb skromně platí neb z pronájmu sráží (změnil-li by nájemný mlynář svůj obrat, musí dát vrchnosti něco navíc anebo mu bude naopak sleveno ze 40 zlatých nájmu). Při tom mlýně se nachází pila, ku kteréž se podle nynějšího nařízení trámy vozí; každý trám po 18 grošů z dědin k tomu nařízených. Z Dobré 18 sedlákův po 5 trámích, z Nošovic 9 sedlákův po 5 trámích, z Nižní Lhoty 8 sedlákův po 5 trámích, z Vyšní Lhoty 6 sedlákův po 5 trámích, z Raškovic 6 sedlákův po 5 trámích, to jest ročně 235 trámů, každý po 18 groších, což vynáší vrchnosti 117 zlatých 18 grošů“.
1. ledna 1640 koupil mlynář na horním mlýně Adam Baran od urozeného a statečného rytíře pana Tomáše Mikuláše Petrici z Lindenberku, hejtmana panství
frýdeckého, z vůle jeho hejtmanské milosti mlýn v obci Dobrozemici (dnešní Dobrá) o jednom kole a stavě při pile, jež slove Michaličkovský, spolu i s kouskem země při tom mlýně, a to za 100 zlatých. „Při té vsi je pila, ku kteréž podle nařízení trámy sedláci z dědin tak mnoho, co potřebí jest vozí. Takou pilu Adam Baran, který od vrchnosti mlýn odkoupil podle smlouvy, která při mlýně se nachází, bez úplatku spravovati povinen jest. Při té pile mimo panskou a všelijakou hospodářskou potřebu jako rozličné desky a odkorky se prodávají a též trámy pod úplatkem lidem se řeží a vynáší ročně na všechno okolo 130 rýnských“.
Adam Baran zemřel před rokem 1647, poněvadž toho roku převzala vdova po něm Albína veškerý majetek a hospodařila sama, až do roku 1653. Tehdy, v úterý
28. ledna při drženém soudu, Albina spolu s druhými nápadníky (svědky) a sirotkami, prodala mlýn o jednom kole s pilou, jež slove Prostřední, při Dobré ležící, Šimonu Měrkovi za sumu 80 zlatých (cena mlýna tedy za pár let značně klesla, možná v souvislosti s válečnými událostmi). „Šimon Měrka ze mlýna o jednom kole a stupy, též z kusů role vše od vrchnosti 1640 1. januari podle listu No. 43 odkoupený dává o sv. Jiří a o sv. Václavu po 20 rýn. Item vepře jednoho neb 6 rýnských. Více povinen jest z toho mlýna pilu spravovati, chrta aneb vohaře chovati, vrchnosti kdyby potřeba bylo bez múrek mleti a ausšank při prodeji stavěti. Berně z obou mlýnů 50 rýnských“.
Měrka držel mlýn 19 let a prodal ho Tomku Faldynovi a ten téhož roku (1672) Ondru Kopcovi. Ondřej Kopec ale nebyl asi dobrý hospodář a navíc doba byla zlá. Z 12. ledna 1702 čteme tento zápis: „Skrz velkou nedbanlivost spustošený mlýn po nebožtíku Ondru Kopcovi (+19. prosince 1701), aby nepropadl další zkáze a aby jiným lepším hospodářem obsazen býti mohl, byl z nařízení vrchnosti prošacován od práva Bašského (odhadnuta jeho cena dle obecního práva obce Bašky) a dvou mlynářů Jiřího Řeháka a Jana Polácha na sumu 90 zlatých a převzal jej Tomek Kopec, syn zemřelého“. Jistě nebyl tento zápis spravedlivý, poněvadž Ondra Kopec vlastnil mlýn celých 30 let a že nebyl zpustlý, dokazuje jeho vyšší cena, než za jakou jej kupoval. O Kopcích na mlýně toho víme více. Tak především známe jméno Ondrovy ženy - Zuzka a také to, že mu porodila tři syny a dceru Magdu. Nejstarší z dětí byl Tomek, když přebíral mlýn, bylo mu už 34 let a byl ženatý s Magdou, s níž měl malé děti - Juru a Dorotku. V roce 1705 se oženil podruhé s Barbarou Chemčokovou a s ní měl další čtyři děti. Tomek Kopec 24. března 1708 mlýn se vším příslušenstvím, jak jej sám užíval, odprodal Pavlu Hudcovi za 106 tolarů.
Po Pavlu Hudcovi byli na Prostředním mlýně nejdříve syn Josef a pak, od roku 1757, manžel Josefovy dcery Mariny Josef Šebesta. V roce 1793 pustil mlýn Josef Šebesta svému synu, taky Josefovi. Je záhadou jak se Šebesta zasadil o to, že mlýn koupil za 150 zlatých, ale prodal po 10 letech Ondřeji Kubalovi za horentní sumu 2520 zlatých. Za další 3 roky cena stoupla o dalších téměř tisíc zlatých, jak víme z prodeje mlýna v roce 1806. Jistě byl mlýn zvelebován, ale katastrální mapa z roku 1836, která rozlišuje i domy zděné od dřevěných, dokazuje, že prostřední mlýn byl pouhou, i když velkou dřevěnkou.
Zřejmě se ale za Šebesty, někdy kolem roku 1800, pořídilo nové a kvalitnější mlýnské zařízení. V roce 1845 se totiž uvádí, že prostřední mlýn, jako i zbylé dva v Dobré, mají celkem tři složení, tedy po jednom mlýnském kolu každý. Otec a syn Šebestovi byli na mlýně až do konce roku 1803, kdy celou usedlost prodal Josef Šebesta Ondřeji Kubalovi. Ten mlel jen krátkou dobu a již po třech letech mlýn prodal. Novým majitelem mlýna i s pilou (v roce 1845 mohla pořezat až 560 desek ročně) se stal Jan Kaniak či Kaniok. Janův syn František zde byl mlynářem po otcově smrti (Jan Kaňok zemřel ve věku 53 let 10. září 1830). Tehdy měl 19 let. Zemřel ale mlád ve věku 30 let v roce 1842, a protože byl jeho dědic teprve dítětem, byl mlýn pronajímán nejprve mlynáři Josefu Zelinovi (1848), Janu Štihelovi (v témže roce se vzpomíná na tomto čp. vdova po něm Barbara) a nakonec Josefu Kočvarovi, který po dosažení dospělosti Jana Kanioka mu mlýn předal.
