Jak mlýn seřídíš, tak jde.
(německé přísloví)

Čerešníkovy mlýny, muzeum Strážnice

Čerešníkovy mlýny, muzeum Strážnice
1315/30
Bratrská
Strážnice
696 62
Hodonín
Strážnice na Moravě
48° 54' 11.8'', 17° 18' 32.7''
Mlýn s vodním kolem
Obytné stavení mlýna z lokality Čerešníkovy mlýny (Nová Lhota) s objektem horizontální pily z téže lokality, přenesené do Muzea vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici.
v areálu skanzenu
Velička
100319
veřejně přístupný

Obecná historie:

první historické zprávy, dokládající existenci Čerešníkova mlýna pocházejí z přelomu 17. A 18. století, vlastní obytná stavba je datována rokem 1716. Už tehdy mlýn patřil rodu Čerešníků, podle nichž byl i označován a v jejichž vlastnictví je usedlost dodnes;

Nejstarší doklady o mlýně nalézáme v písemných pramenech z přelomu 17. a 18. století. Mlynářem byl tehdy Jan Čerešník, kopaničář, vlastnící tři měřice půdy. Z archivních pramenů se také dozvídáme, že předchozím majitelem byl v poslední čtvrtině 17. století Jura Rišlak.

 

 


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Z 18. století nemáme bohužel dostatek pramenů, podávajících nám podrobnější informace, přesto však víme, že na mlýně stále hospodařili mlynáři z rodu Čerešníků. Ročně platili nájem ve formě finančních dávek a byli povinni několik dnů v roce provádět tesařské a sekernické práce na panských mlýnech a dvorech. Během 19. století pak žilo na mlýně střídavě mezi 7 až 9 obyvateli, zdejší populaci tvořila mlynářova rodina, ale také jeho svobodní či ženatí sourozenci. Mlynář vlastnil několik kusů hovězího dobytka, ovce, prasata, drobné hospodářské zvířectvo a včelařil. Podle množství chovaného dobytka bylo jeho ekonomické postavení poměrně stabilní, jen těžko však můžeme předpokládat, že by v něm významnou roli hrálo přímo mlynářské řemeslo. V Katastru Nové Lhoty je totiž během 18. a 19. století jmenováno 7 - 15 mlýnů, což v podmínkách málo efektivního horského hospodaření jen stěží mohlo všem zajistit dostatek práce.

1827 Josef Čerešník

1930 mlýn a pila, Jiří Čerešník

Hospodářský typ mlýna
Námezdní

Dnes bychom však původní mlýnské stavení, stejně tak i vlastní mlýn v terénu hledali marně. Mlýnice byla podle dochované dokumentace již v šedesátých letech 20. století v naprosto dezolátním stavu, obytná část pak byla demolována v letech sedmdesátých. Na jejím místě si Čerešníkovi postavili modernější obytný dům, sloužící dodnes k trvalému bydlení. Jediným svědkem minulých časů je tak chátrající vodní pila.

 

Události
  • Zánik budovy mlýna

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Rišlak
  • Čerešník

Historie mlýna také obsahuje:

1680 Jura Rišlak

1700 Jan Čerešník

1827 Josef Čerešník

1930 Jiří Čerešník

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    05 2012
    • dochován pouze obytný objekt/obytná část
    venkovský
    mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
    mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
    • klasicismus do roku 1850
    • historizující a architektura druhé pol. 19. století
    zděná
    přízemní
    Čerešníkův mlýn tvořila o samotě stojící usedlost, jejíž součástí byly kromě vlastního mlýna a obydlí mlynáře i další, hospodářské objekty - chlév, stodola a později i pila.

    Dům je trojdílného půdorysu, skládá se ze tří místností - jizby, síně a komory. K jizbě navíc přiléhá chlév, do kterého se vstupuje ze dvora. Vlastní vstup do domu je z jižní strany, zastřešen mělkým žudrem jednoduchého tvaru, s čtverhrannými sloupy bez patek. Okna malých rozměrů mají čtvercový tvar a pro Horňácko charakteristické klenutí. Stavební materiál tvoří částečně kámen (komora a dělící stěna mezi jizbou a chlévem), zbytek je z nepálených cihel. Střecha je valbového tvaru, krytá došky.

    Zajímavostí je, že pozednice, na kterých jsou připevněny krokve, neleží přímo na půdní nadezdívce, ale na příčně propojených trámech. Podlahy původně tvořila hliněná mazanina, dnes je v jizbě desková podlaha, v síni je položen kámen a v komoře cihlová dlažba.

    Hlavní obytnou místností je jizba o velikosti 26m2, do níž se vstupuje ze síně. Její nepřehlédnutelnou dominantou je rozsáhlé topeniště, které v sobě kombinuje několik typů. Především je to zděná pec klasického krychlovitého tvaru s otvorem ústícím do jizby a zděným pultem, dokládající, že v minulosti bylo ohniště v jizbě při peci. Chybí zde však už dymník, zde nazývaný „koš“ (to podle toho, že byl zhotoven z proutí, omazaného hlínou).

    Vedle pece stojí kachlová kamna se sporákem, do něhož se přikládalo dvířky na přední straně a na němž se připravovaly pokrmy v době pozdější. Toto řešení je pro Horňácko neobvyklé, sporák se zde totiž přistavoval zpravidla v černé kuchyni. Navíc je v jizbě vlevo od vstupních dveří ve stěně tzv. krbeček, sloužící k osvětlen
          Žádná položka není vyplněna
          Dochovaný
          • pila
          Vodní pilu postavil v roce 1913 Jiří Čerešník, spoluvlastník Čerešníkova mlýna. Podobně jako sousední mlýn ji pohánělo korečkové vodní kolo, roztočené vodou z mlýnského náhonu. Svému účelu sloužila, vyjma tříleté přestávky v době první světové války, bezmála šedesát let. Hnací síla vody byla v 50. letech nahrazena elektromotorem, který poháněl horizontálně uložený katr až do 70. let 20. století, kdy provoz pozvolna ustal.

          Stavba má dřevěnou rámovou konstrukci, pobytou deskami, která je v zahloubené části doplněna kamenným zdivem. Dispozičně je prostor rozdělen na část pracovní a sklad řeziva. Nad celým prostorem je půda, sloužící ke skladování zemědělského nářadí a pilin. Strojní, horizontálně uložená pila, pocházející z Lesního závodu Strážnice, je kompletní a plně funkční. Pohon zajišťuje elektromotor, který nahradil korečkové vodní kolo. Jeho instalace v objektu není snahou o líbivost, ale odpovídá reálné situaci. Vodní kolo zůstalo zachováno jako rezerva při přerušení dodávky elektrického proudu, případně pro jeho úsporu v době dostatku vody. Mlýn i pila byly zaměřeny a dokumentovány studenty Fakulty Architektury VÚT Brno v roce 1974.
            Popis
            Popis
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            Popis1930: 3 kola na svrchní vodu
            1) hltnost 0,48 m3/s, spád 4,3 m
            2) hltnost 0,48 m3/s, spád 4,3 m
            3) hltnost 0,8 m3/s, spád 3,8 m
            celkový výkon 5,3 HP
            Žádná položka není vyplněna
            Historické technologické prvky
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněnísešit 15 (Uherské Hradiště), s. 25
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněnísešit 15 (Uherské Hradiště), s. 25

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - interiér

            Současné fotografie - interiér - detaily stavebních prvků

            Současné fotografie - technologické vybavení

            Vytvořeno

            27.9.2013 22:08 uživatelem Jan Pešta (Jan Pešta)

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 1.10.2017 17:53
            doxa (Jan Škoda) 6.11.2023 10:41