Historie
Obecná historie:
Chemik Christian Polykarp Friedrich Erxleben (1765–1831) pocházel z Parensen u Göttingen v Dolním Sasku, do Lanškrouna přišel roku 1791 z Vídně, kde studoval užití chloru při bělení plátna. Přiženil se do rodiny faktora Františka Perníkáře a provozoval lékárnu U Milosrdného samaritána. Roku 1802 zakoupil mlýn v Sázavě u čp. 51 a vybudoval zde rozsáhlou budovu, ve které zřídil manufakturní tkalcovnu lněného plátna a kartounku. Roku 1808 pak přikoupil čtyřiadvacet hektarů luk, na kterých bylo možné naráz bělit 40 000 kusů plátna. V roce 1833 měla firma Bratři Erxlebenové & Co. přes 500 zaměstnanců a byla údajně největší svého druhu na kontinentě, nepřežila však dlouho svého zakladatele. Budovy s typicky saskými polovalbovými mansardovými střechami pak byly nějakou dobu nevyužívané, opravil je po roce 1911 Johann Heger a pronajal je společnosti Halpert & Hynek pro výrobu kancelářského nábytku, v letech 1924–1938 zde Hans Janisch provozoval ruční tkalcovnu kravatových látek, poté sloužily lanškrounskému spotřebnímu družstvu a roku 1943 sem byla přemístěna výroba z lanškrounské tabačky. Tři ze čtyř paralelních křídel byla zbořena po roce 1953, zůstává nejjižnější s přízemním hospodářským dvorem, dnešním vlastníkem opravené a udržované.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
1930 majitel Jan Heger, nájemce Jan Müller
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1930 majitel Jan Heger, nájemce Jan Müller
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: