Eva Barborová: Mladovožické panství ve světle urbáře z roku 1620
[Jihočeský sborník historický, r. 37 (1968), str. 10 - 14]
(Výpis - kráceno, pep.)
Mladovožické panství, původně majetek koruny a v letech 1579—1603 Španovských z Lisova, se dostalo v roce 1603 prodejem do rukou barona Jana Bernarda Fünfkirchera z Fünfkirchen. Ten dal v roce 1620 sepsat veškeré peněžní a naturální povinnosti svých poddaných. Urbář mladovožického panství, datovaný 7. srpna 1620, je nejstarším obsáhlým dokladem poměrů na panství a zároveň ukázkou situace poddaných v první fázi třicetileté války, která vyvrcholila 8. listopadu téhož roku na Bílé hoře.
První část urbáře obsahuje přehled poddanských povinností vůči vrchnosti (Poznamenání platův a ourokův z panství vožického a šternberského), to znamená platu svatojiřského, svatohavelského, vánočního a lučního, dále naturálií, připadajících na jednotlivce, součty výnosu jednotlivých vsí a celého panství. Dále následuje „Poznamenání, co obilí z panství vožického od mlynářů a sedláků za měřičné vycházeti má, od svatého Jiří léta 1620 počínaje". Druhou část pak tvoří folia, věnovaná jednotlivým poddaným, se zápisy všeho, co dluhují důchodním písařům za dřívější období, v některých případech zápisy odúmrti, koupě domů a splácení vejrunků. Zápisy se vztahují k letům 1592—1620, přičemž většina z nich byla pořízena jednorázově při zakládání urbáře, část byla doplněna v nejbližších týdnech či měsících. Ojedinělé zápisy pro období od září do prosince roku 1620 byly vepsány rukou jiného písaře patrně již za nového majitele Baltazara z Maradasu, který získal panství v roce 1621 po konfiskaci majetku Jana Bernarda Fünfkirchera. Tyto zápisy jsou psány německy, zatímco drtivá většina zápisů je v českém jazyce.
K mladovožickému panství patřilo vedle vlastního městečka Mladé Vožice 23 vsí, většinou v jejím těsném okolí. V nich se uvádí celkem 258 osedlých, počítaje v to i mlýny, chalupy řemeslníků a krčmy, z větší části placení zproštěné. Naprostou většinu obyvatelstva tvořili sedláci, chalupníci a zahradníci. Výskyt řemeslníků je mizivý, ovšem s výjimkou Mladé Vožice.
Úrok svatojiřský a svatohavelský se pochopitelně vztahoval na všechny poddané. Výjimku tvořil Čechotův mlýn v Dolních Koutech.
Vedle úročních platů stanoví urbář také platy z mlýnů a poplatky za mletí (měřičné). V rámci celého panství uvádí Starý mlýn „pod městečkem" (u Mladé Vožice), Záborní mlýn, jejž drží mlynář Jakub, Šternberský mlýn, Kačerův a Kozákův mlýn v Pojbukách, jež byly oba v roce 1620 v rukou Jana Kozáka (po smrti Šimona Kačera), dále mlýn Dubinu v Janově a Čechotů v Dolních Koutech. Ve výčtu poddaných z Horních Koutů se zmiňuje o mlynáři Mikuláši, ale bez bližšího určení.
Mlynář ve Starém mlýně byl povinen mlít bez vybírání měričného pro poddané z Horní Stříteže, Řemíčova s Lhotou, Bukové, Janova, obojích Koutů a samozřejmě pro panské dvory. K Zábornímu mlýnu připadaly vedle panských dvorů obce Noskov, Oldřichov a Zhoř. Šternberský mlýn měl bez měřičného mlít obilí výlučně z panských dvorů, „ale z sedláků žádnému nic bez měričného". Oba mlýny v Pojbukách mlely především pro Pojbuky, Radostovice, Zadní Střítež, Rodnou a Bradáčov. Poddaní z výše uvedených obcí odváděli měřičné vrchnosti. Z ostatních obcí platili měřičné přímo mlýnu, v němž si dávali obilí semlít (Běleč, Elbančice, Bzová a Staniměřice příslušely takto ke Šternberskému mlýnu, Křtěnovice, Mutice, Nová Ves a Bendovo Záhoří patrně ostatním).
Poplatky za užívání mlýnů se odváděly jednak v naturáliích (žitě), jednak v penězích za krmení vepřů takto:
Starý mlýn — 45 strychů žita a 7 kop gr.
Záborní mlýn — 20 strychů žita a 7 kop gr.
Šternberský mlýn — 65 strychů žita a 7 kop gr.
čili celkem 130 strychů žita a 21 kop grošů. U ostatních mlýnů nejsou žádné platy stanoveny. Čechotův mlýn v Dolních Koutech nebyl patrně vůbec obsazen, Jan Dubina v Janově platil pouze úroční platy, podobně Kozák v Pojbukách.
Dávky měričného (vejmelného), určené jednotlivcům, se pohybovaly v rozmezí od l věrtele do 2 strychů obilí (bez přesného určení druhu).
Pozemková kniha Velkostatku Mladá Vožice 1729-1850(1880) „Kniha purgkrechtní aneb gruntovní prodaných mlýnů panstkých. Panství Mlado Vožického a Miličinského v Lethu Panie 1729“
https://digi.ceskearchivy.cz/127050/11/2822/1819/39/0
Folio 219 a výše
Do r. 1729 majitelem mlýna vrchnost
1.1.1729 smlouva – vrchnost, Václav Mastik mlynář
29.2.1748 František Kříženecký mlynář prodávající, František Vobořil mlynář kupující
3.3.1795 podepsána postupní smlouva – František Vobořil postupující, Václav Vobořil přijímající
16.8.1798 podepsána prodejní smlouva – Václav Vobořil prodávající, Jan Neudörfl kupující
28.7.1803 postupní smlouva – Jan Neudörfl postupující, František Neudörfl přijímající
Sčítání lidu pro Šelmberský mlýn, Běleč čp.1
Rok 1869
Karel Neudörfl *1819, starosta místní obce, majitel mlýna s pozemky;
manželka Karolína *1830;
syn Adolf *1850, mlynářství/stárek;
syn Gustav *1851;
dcera Marie *1854;
syn Otomar *1855;
syn Karel *1857;
syn Alois *1860;
syn Antonín *1861;
syn Ladislav *1865;
dcera Zdeňka *1868;
a dalších pět osob.
Majetek – 2 koně, 14 kusů hovězího dobytka, 8 ovcí, 5 prasat...
Rok 1880
Karel Neudörfl *19.8.1831, živnost mlynářská/majitel živnosti;
manželka Karolína *1830;
syn Adolf *9.10.1850, živnost mlynářská/pomocník;
syn Antonín *11.6.1861;
syn Ladislav *15.6.1865;
dcera Zdeňka *5.9.1868;
syn Jaroslav *16.3.1874;
syn Alois *1860, dragoun 2 pluku dragounů v Debrecíně v Uhřích;
a další čtyři osoby.
Majetek – 4 koně, 15 kusů hovězího dobytka, 8 ovcí, 8 prasat...
Rok 1890
Karel Neudörfl *1821, mlynářství/majitel;
manželka Karolína *1830;
syn Anton *11.6.1861, mlynářství/napomáhá;
dcera Zdeňka *5.9.1868;
syn Jaroslav *17.3.1874;
a dalších pět osob.
Majetek – 2 koně, 9 kusů hovězího dobytka, 4 ovce, 1 prase.
Rok 1900
Antonín Neudörfl *6.11.1861, mlynářství/majitel, polní hospodářství/majitel;
manželka Anna 5.9.1868;
dcera Marie *18.11.1898;
a čtyři další osoby.
Majetek – 2 koně, 13 kusů hovězího dobytka, 2 prasata.
Rok 1910 – sčítací archy se nedochovaly.
Rok 1921 – majitel domu Neudörfl Antonín
Anton Neudörfl *11.6.1861, ovdovělý, mlynářství/mlynář, vlastní mlýn, k 16.7.1914 mlynářství/mlynář;
syn Bedřich *11.1.1901, mlynářství/tovaryš;
syn Adolf *22.3.1902, mlynářství/učeň;
dcera Božena *5.3.1905;
dcera Jarmila *8.6.1909;
a dalších sedm osob.
SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Mladá Vožice
Název toku: Blanice
Obec, čp. : Mlýn Šelmberský 1
Podnikatel: Bed. Neudörfl
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 3 kola na svrchní vodu
Normální výkon v ks: 4,8
Dokumenty cechu mlynářů v Mladé Vožici – KNIHA MISTRŮ
SokA Tábor, č.kartonu 10/2
Zapsání mlynáři ze Šelmberského mlýna:
Karel Neudörfl přijat 14.5.1847
Martin Neudörfl 2.10.1847
Antonín Neudörfl 18.3.1898
Bedřich Neudörfl 26.2.1926
