„Na podzim 1941 se stal protektorem Heydrich. Byla jsem zatčena spolu s dvaceti veřejně činnými lidmi z Kroměříže a okolí. V létě se totiž objevili na Moravě první parašutisté z východní fronty, kteří hledali pomoc u Svobodovy rodiny. Sedmnáctiletý Mirek Svoboda se stal spojkou mezi jednotlivými členy čtyřky. Celá akce zradou ztroskotala a Svobodovi — paní Irena, dcera Zoe a Mirek — se museli ukrýt. Přesto se však Mirek ještě jednou odvážil doručit zprávu jednomu z parašutistů ukrývajícímu se v nezamyslickém mlýně. Tam byl šestadvacátého listopadu gestapem zatčen. Za šestnáct dnů je j čtrnáctkrát vyslýchali, ztratil téměř všechny zuby, a přece při strašném týrání neprozradil úkryt své matky a sestry, ani jména těch, kteří pomáhali. Na jaře ho odvezli do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde sedmého března 1942 dostal smrtící injekci.“
Zdroj: Číslo 9163 vypráví (z deníku Marie Smítalové). In: Junák, roč. 32 (1969-1970), číslo 33/34, str. 9-10.
/doplnil MŠr./
Dolněno nepodepsanou osobou
Zdravím,
na kartě o hostorii nezamyslického mlýna je chybně uvedeno, že byl zbořen a "na jeho místě" bylo postaveno nové fotbalové hřiště už v roce 1960.
Fotbalové hřiště bylo tehdy postaveno na pozemcích patřících k mlýnu. Mlýn samotný stál ještě dlouho potom a já sám osobně jsem i u něj na přelomu 70. a 80. let hrával. Mlýn tehdy mělo částečně využívat brněnské Národní divadlo (nebo jak se tehdy jsprávně jmenovalo), jako skladiště. Mlýnice byla víceméně volně přístupná, na svém místě bylo i vodní kolo. Mlýnský náhon v té době byl už zasypaný, mimo zástavbu byl ale jeho průběh jasně zřetelný.
Mlýn byl zbořen až koncem 80. let (který rok přesně nevím, ale bylo to až někdy po roce 1985. Ustoupil tehdy nevě stavěné ulici Mlýnská. Zdivo bylo rozebráno a rozprodáno (nebo rozebráno, možná i rozkradeno - tehdy se stavební materiál sháněl kdovíjak) k dalšímu použití. U Mlýna stálo několik chráněných stromů, které tenkrát byly zlikvidovány rovněž. Při přípravě stavby nových domů zavazely, jako chráněné byly úmyslně označeny jiné a ty chráněné pokáceny. Následně se "jako" přišlo na omyl, že byly zachovány stromy, které zachovány být nemusely, a byly tedy pokáceny rovněž (alespoň takto se ta informace po Nezamyslicích kdysi tradovala). Přesně by dokázal snad říct někdo z tehdejších pamětníků - já byl na střední škole.
Co se týče mlýnského vodního kola, podle toho, co jsem slyšel, mělo tehdy být víceméně na poslední chvíli zachráněno snad pracovníky brněnského muzea (netuším kterého), jakožto vzácný a unikátní exemplář tohoto typu kola). Mlýn tedy byl zbořen až úplně na sklonku komunistického režimu, domy na Mlýnské ulici byly kolaudovány v letech 1991 a 1992. Shodou okolností teď i já na Mlýnské bydlím (i když pocházím z jiné části obce). Náš dům ale ze zbytků starého mlýna postaven není.
