Fojtský, Neiserův mlýn

Původně stál žabenský mlýn při řece Ostravici.  Když jej alezničila povodeň, byl postaven nynější mlýn při Olešné s pomocí vrchnosti. Dochoval se list „Obdarování Matouše Funiaka mlynáře Žabeňského“ datovaný dne 26. srpna 1699 od Františka Josefa hr. z Oppersdorfu. Dle této listiny se mlynář Matúš Fuňák osvobozuje hrabětem Františkem Josefem z Oppersdorfu od roboty, má však každoročně o sv. Jiří a sv. Václavu odvádět vrchnosti 2 rýnské stříbra, 1 husu, 1 vejce, ½ měřice ovsa, chovati panského chrta (jinak odvádět 3 měřice ovsa)., ½ štučky přástvy a při prodeji mlýna z každého 100 po 10 rýnských platit vrchnosti. Listina je psána česky švabachem. (v příloze). V obecní kronice se uvádí,  že kromě této listiny chová majitel ještě několik listin z 19. století, pojednávajících výhradně o záležitostech, týkajících se mlýna.

Víme tedy, že již nejméně od 17. století byl na tomto mlýně byl rod Fuňáků. Ten vymřel po meči. Chovanka posledního Fuňáka se provdala za jistého Naisera, jímž tento rod na mlýně nastupuje.
První zmínka o Neiserech se činí roku 1788, kdy byl majitelem mlýna Jakub Neiser.

V roce 1797 byl majitelem Josef Neiser (Nausar), snad syn Jakubův. Ten v tomto roce postoupil mlýn svému synu Jiřímu (Georg Nausar), jenž k nepatrnému pozemkovému majetku připojil koupěmi od velkostatku asi 2 ha na „zádvoří“a 48 ha rybníků zv. „Vlešníky“, což se stalo v létech 1810– 1825. Jiřímu přísluší veliká zásluha, že svým prozíravým hospodářstvím a zejména výhodnou koupí pozemků zajistil žabenskému mlýnu, který do té doby ničímnevynikal nad sousední mlýny, dobrou prosperitu. Mlýn měl zajištěnou dobrou hospodářskou základnu a nebyl již odkázán na kolísavý objem mletí, neboť v době prosperity mlýna pozemky stačily k obživě. U mlýna byloožno chovat i koně, což bylo další výhodou, neboť žabenští mlynáři nebyli již odkázáni na cizí pomoc při dovozu a odvozu mouky, což umožnilo kromě selského mletí i mletí obchodní. Jiří se také zasloužil i o strojové zvelebení mlýna, neboť zřídil samostatné vodní kolo a k němu příslušné mlecí složení (mlýnský kámen), tím podstatně zvýšil kapacitu mlýna alespoň v době dostatku vody. Svými současníky byl velice vysoce hodnocen. Měl přátelské styky s vrchnostenskými úředníky u nichž požíval velké vážnosti. Po nějakou dobu zastával tehdy neschopného fojta Typovského i fojtovský úřad.
Roku 1835 převzal mlýn Josef Neiser, syn Jiřího. Narodil se roku 1818. V šestnácti letech mu zemřel otec. Stal se dědicem mlýna a čtyři roky po smrti otce hospodařil se svou matkou Terezií, roz. Klečkovou na mlýně až do roku 1838, kdy mu matka předala vedení mlýna, ač podle poslední vůle Jiřího, měla právo na mlýně ještě hospodařit. Svými současníky byl považován za dobrého hospodáře a rozumného člověka, který požíval všeobecné vážnosti. Roku 1838 se oženil s Barborou roz. Goldovou, Němkou pocházející z Rožmitálu (dnes součást Petřvaldu). Josef zemřel roku 1881.

Po něm převzal mlýn jeho syn – opět Josef. Ten se narodilroku 1841. Za manželku si vzal Beatu roz. Hlavatou.

Toto velmi náročné dílo jakož i přestavbu mlýna prováděl již Josef Neisser se svým synem Aloisem, který měl po něm zdědit žabenský mlýn. Bohužel však
Alois vážně onemocněl a zemřel jen pár měsíců po smrti otce roku 1881 Po jeho smrti se vrátil na mlýn jeho bratr Josef, který v té době bydlel ve Staré Vsi, kde vlastnil hostinec. Doba Josefa Neissara na mlýně byla dobou rostoucího blahobytu. Josef se stal jedním z nejzámožnějších a nejváženějších osob v kraji. V Žabni zastával funkci voleného starosty obce byl také vybrán za porotce ke krajskému soudu do Nového Jičína. Narodil se roku 1841, na jaře roku 1898 provdal svou dceru Růženu a na podzim téhož roku měl svatbu jeho syn Adolf.
Poté Josef prodal svůj žabenský mlýn se všemi polnostmi a s ostatním příslušenstvím svému synu Adolfovi za velmi příznivých finančních podmínek. Ihned po svatbě svého syna Adolfa se Josef se svou druhou manželkou Marií odstěhoval do Místku, kde si zakoupil dům na Ostravské ulici. Tam také zemřel 9. 12. 1914.
Jeho syn Adolf Neiser se narodil 2. 3. 1873 ve Staré Vsi. Mlýn převzal hned po svatbě roku 1898, kdy se oženil s Terezií roz. Hořínkovou (n. 1878, + 1971). K další rekonstrukci mlýna došlo v letech 1909 – 1910, kdy Adolf sjednal odborníky na stavbu mlýnů. Byli to specialisté stolaři (dříve zv. sekerníci). Jejich mistrem byl Leo Hampel z Vítkova. Všichni byli německé národnosti. Svému řemeslu rozuměli velmi dobře. Pracovali na rekonstrukci mlýna více než půlroku. Po ukončení jejich práce byl mlýn široko daleko nejmodernějším a na svou dobu poskytoval tu nejjakostnější mouku.  Po válce se pokračovalo na modernizaci mlýna a v té podobě pak zůstal s menšími nevýznamnými změnami až do jeho likvidace. Za dobu, kdy se Adolf ujal hospodářství na žabenském mlýně, vystřídala se tu řada pracovníků. Ve mlýně byli tehdy vždy tři tovaryši a jeden pomocník, který vypomáhal všude tam, kde ho bylo potřeba a to i v mlýnici. V hospodářství byl zaměstnáván jeden kočí a dvě služebné. Občas byl též zaměstnáván i pasák krav. Na sezonní práce v poli byli dle potřeby přibíráni též nádeníci. Adolf zemřel 4. 5. 1964.

1939 majitel Adolf Naiser, nájemce Ludvík Stöber.

V důsledku reforem roku 1948 byly polnosti náležející k mlýnu převzaty bez jakékoliv náhrady do družstva a v hospodářské budově byla zřízena družstevní prádelna. Mlýn jako všechny mlýny té velikosti a menší byl zrušen a mletí se soustřeďovalo jen do několika mlýnů v okrese. Poslední nájemce mlýna Rostislav Bařina šel pracovat jako horník na šachtu a později dostal výhodné místo ve Válcovnách plechu v Lískovci.
Z žabenského mlýna si udělalo JZD skladiště. A jelikož po následných 25 let hospodaření JZD neprovedlo nikde nejmenší opravy, mnohé hospodářské budovy tak zchátraly, že musely být zbořeny. Mlýnské budova nebyla na tom lépe. Mlýnské zařízení bylo úplně demolováno. Definitivně byl mlýn zrušen roku 1951.

Současný objekt bývalého mlýna čp. 14, ležící na p.č. 619/2 dnes vlastní p. Jana Cábová.