Pečkovský mlýn; Pötschmühle

Počátky druhé papírny v Českém Krumlově sahají do roku 1792, kdy byly založeny papírny, ve kterých později podnikal Ignaz Spiro. Kvůli rozrůstající se výrobě Spiro přikoupil v roce 1867 Pečkovský mlýn u Větřní. Původně byly plánovány jako celuózka.
Pečkovský mlýn byl v roce 1867 původně obytným stavením se samostatnou mlýnicí. Stavební rozvoj souvisel se zřízením nezbytného vodního hospodářství, dřevního hospodářství a parní kotelny kolem roku 1885. Před první světovou válkou v roce 1911 dochází k výstavbě prvních moderních železobetonových hal, která pokračuje až do let před druhou světovou válkou. Po druhé světové válce dochází k odstraňování nejstarších objektů a postupnému jejich nahrazování moderními objekty. Ve 21. století byla část objektů zbořena v severní části areálu.
V roce 1876 ve Větřní stály už 3 papírenské stroje. V roce 1883 byl zahájen provoz sulfidové celuózky. V roce 1911 byl uveden do provozu největší stroj na světě pro rotační tisk. V roce 1926 byla zahájena výroba sulfátové buničiny. Druhý rotační stroj ve Větřní byl postaven v roce 1935, šlo o největší rotační stroj ve střední Evropě.

Národní podnik Jihočeské papírny ve Větřní byl ustanoven v roce 1946. V roce 1990 byla založena akciová společnost Jihočeské papírny Větřní s provozy ve Větřní, Českých Budějovicích, Přibyslavicích a Červené Řečici. Po roce 1990 proběhly modernizace papírenského výrobního zařízení.

Areál obsahuje vodní elektrárnu s příslušenstvím u Vyššího Brodu, která byla s papírnou spojena pomocí linky vysokého napětí.

Ignaz Spiro (1817–1894) v roce 1861 zakoupil od Theodora Pachnera českokrumlovskou papírnu a v roce 1870 také někdejší Pečkovský mlýn (Pötschmüle) v obci Větřní, kde zřídil brusírnu dřeva, v roce 1883 sulfitovou výrobu buničiny a postupně vybudoval strojní papírnu pro výrobu tiskového, především novinového papíru. Řídili ji Spirovi synové Ludwig (1854–1926) jako obchodní a Emanuel (1855–1928) coby technický ředitel, hlavní inženýrem podniku byl nejprve Wilhelm Jacobson a od roku 1904 Rudolf Kohn (1881–1967, od roku 1922 užíval příjmení Klement), který po roce 1929 vedl celý akcionovaný podnik. Roku 1911 zde uvedli do provozu stroj na výrobu 4 metry širokého novinového papíru, největší v Evropě, který byl po pětadvaceti letech nahrazen novým, ještě větším zařízením. V roce 1924 byl vystavěn nový provoz pro výrobu sulfitové buničiny, jehož výškové železobetonové budovy (p. č. 988) prováděla firma G. A. Wayss & Co., pravděpodobně podle projektu stuttgartské kanceláře průmyslového architekta Philippa Jakoba Manze (1861–1936), která pro firmu pracovala i v následujících letech. V roce 1924 bylo vystavěno také centrální skladiště papíru, které ve stylu reformní architektury navrhli vídeňští architekti Heinz Siller a Paul Fischel (p. č. st. 1017). Roku 1926 následovala výstavba budov pro výrobu sodné buničiny (nedochováno) a také velkého kalandrovacího sálu a třídírny papíru (p. č. st. 1017), na jehož projektu spolupracovali pražští architekti Otto a Karel Kohnové. Po znárodnění se továrna stala součástí n. p. Jihočeské papírny a její modernizace v šedesátých letech sledovala také snížení dopadů na okolní přírodu: v roce 1965 byl instalován kotel pro spalování sulfitových výluhů a první čistírna odpadní vody, roku 1975 vyhlouben kanál k nové čističce pod Českým Krumlovem. Nástupnická akciová společnost podniku JIP – papírny Větřní se věnuje především výrobě balicího a speciálního papíru.

jedna z největších českých papíren se nachází jen 5 km od historického centra Českého Krumlova. První dochovaná poznámka o jejich historii pochází z roku 1867. Tradice výroby papíru v Českém Krumlově je však ještě o tři století starší. Historii výroby papíru ve Větřní začal psát až Ignác Spiro, podnikatel v papírenství, který poté co přišel do Českého Krumlova koupil roku 1861 druhou papírnu od Theodora Pachnera (založena 1792). Kvůli rozrůstající se výrobě byl Spiro v roce 1867 nucen koupit Pečkovský mlýn poblíž Větřní. Prvotně byl Pečkovský mlýn plánován jako celulózka pro krumlovskou papírnu. O devět let později zde už byly tři papírenské stroje. Továrna se stala nositelem technického pokroku v papírenství v celém Rakousku-Uhersku a později i nezávislé republice. V roce 1883 byl zahájen provoz sulfitové celulózky. V roce 1911 pak byl postaven největší stroj na světě na výrobu papíru pro rotační tisk V roce 1926 pak Spirova rodina jako první v republice uvedla do provozu výrobu sulfátové buničiny. K zajímavým technickým dílům patří i Spirova vodní elektrárna ve Vyšším Brodě z roku 1903, která s napětím 15.000 V zásobovala nejen papírnu, ale i přilehlé části jižních Čech. Spirova továrna ve Větřní později dala vzniknout i národnímu podniku Jihočeské papírny.