Zámecký mlýn

Počátky textilní výroby v Náměšti nad Oslavou sahají do roku 1795, kdy tehdejší majitel panství Jindřich Vilém hrabě Haugvic (1770–1842) spolu s Baptistem Puthonem, Bernardem Tschoffenem a Martinem Staehlinem zřídil ve zrušeném kapucínském klášteře (Zámek čp. 17) manufakturu na výrobu jemných vlněných suken. Místní tkalce zaučovali nizozemští odborníci, v roce 1804 zde a v domácích dílnách pracovalo kolem 1 200 lidí. Roku 1807 Haugvic koupil tzv. Zámecký mlýn u řeky Oslavy, ke kterému dal přistavět další budovy s barvírnou a poté sem přenesl těžiště výroby, klášter pak sloužil hlavně jako sklady a dílny. Areál u mlýna se stále rozšiřoval, od roku 1835 mechanické stavy poháněl parní stroj. Značnou zásluhu na rozvoji továrny měl ředitel Heinrich Zurhelle. Vyráběly se tu na řadě mezinárodních výstav oceněné pánské a dámské látky pro obleky, kostýmy a pláště, kulečníková sukna, jemné mušelíny a zefíry, které se vyvážely do celé Evropy a Ameriky. V březnu 1866 zde výroba skončila, především kvůli chybějícímu železničnímu spojení. V bývalém mlýně se poté v malé míře stále spřádalo, roku 1898 však areál vyhořel a zůstal nevyužitý až do roku 1907, kdy jej koupila brněnská firma Akciové továrny látek kobercových a nábytkových, dř. Anton Klazar. Noví majitelé dali budovy zrekonstruovat a nainstalovat moderní stavy na kokosové rohože a jemné koberce, později také jutové a ručně vázané koberce a flanelové přikrývky. Do roku 1909 byla přistavěna sušárna, skladiště, stolařská a zámečnická dílna, pracovaly zde přes dvě stovky lidí. Podnik překonal první světovou válku, hospodářskou krizi a v omezené výrobě pokračoval i během druhé světové války, na jejímž konci byl spojeneckým náletem těžce poškozen. Po znárodnění budovy převzal n. p. Toko Vratislavice nad Nisou, jenž sem z Aše přenesl v roce 1947 výrobu dvouplyšových koberců. Pro jejich výrobu byla postavena při silnici do Jedova přízemní šedová hala (parcela 150/2) s unikátní dřevěnou konstrukcí navrženou Ferdinandem Ledererem, další dostavby a rekonstrukce probíhaly až do roku 1957. V letech 1950–1965 byl závod o 500 zaměstnancích součástí n. p. Moravan Brno, poté n. p. Bytex Vratislavice nad Nisou. Ten zde v letech 1974–1977 dal postavit novou tkalcovnu dvojplyšů s úpravnou (parcela 1080 49°12'35.28"N, 16°09'31.96"E) podle projektu Ludvíka Jungwirtha ze zlínského Centroprojektu. Šlo o experimentální vícepodlažní univerzální buňku pro lehký průmysl na půdorysné síti 18 × 18 metrů s ocelovou konstrukcí a progresivním technologickým řešením. Výroba koberců zde skončila roku 2004, areál se poté stal sídlem několika firem a prodejny koberců a bytového textilu. V letech 2011–2012 byla většina budov zrekonstruována a upravena pro Centrum environmentálních technik a technologií.