Z indikační skici i povinného císařského otisku lze odhalit mlýnský náhon na říčce Kněhyni, u Zavadilky, těsně předtím, než se Kněhyně vlévá do Bečvy. Na indikační skice je patrný mlýnský náhon, odpojující se od Kněhyně a pak do ní zase ústící. Je to č. 120 ( bývalé č. 91 ).
sčítání obyvatel :
1880-František Fárek ( *1847 Prostřední Bečva ) s rodinou
1900-Jan Matušík ( *1858 Horní Bečva ) mlynářství a pilařství
1910-Jan Matušík ( *1858 Horní Bečva ) – vodní pila
1930 – Kněhyňka - Prostřední Bečva 119 - elektrárna – 1 turbína Francis 330 6,90 17,25 - Malina
Obec vznikla zřejmě na přelomu 16. a 17. století pasekářskou kolonizací postupující od Rožnova. Jako samostatná obec se ale Prostřední Bečva ustavila až počátkem 18. století. Název Prostřední Bečva „Mitter Becžwa" se poprvé objevuje v r. 1717. V roce 1775 bylo v Prostřední Bečvě fojtství, k němuž patřil moučný mlýn a mlýnek na kaši. V roce 1924 zde byly 2 pily, cihelna s elektrárnou, továrna pleteného zboží, 2 mlynáři.
16. září 1787 se v čísle 91 ženil sedmdesátiletý Martin Halamík. Mlynářská stopa Halamíků na Prostřední Bečvě je výrazná. V letech 1829-36 žil v čísle 126 (bývalé číslo 66) Josef Halamík, mlynář, s manželkou Marinou. V čísle 120 (je patrné na indikační skice po přečíslování č. 91) Cyril Halamík s manželkou Barborou (např. roky 1830-1835). Zdá se, že šlo o dlouholetý mlynářský rod působící v Prostřední Bečvě (také Halamíček). Halamíkovi byli mlynáři (podle matrik oddávek) v roce 1853 a 1863. V roce 1893 se ještě v čísle 120 narodil František, syn mlynáře Jana Halamíka. Zajímavostí, provázející tento mlynářský rod je, že Jan, syn mlynáře Cyrila Halamíka, emigroval v roce 1872 do USA. S manželkou a dětmi. Jan Halamík plul s rodinou z německých Brém do Baltimoru ve státě Maryland. Zemřel na tuberkulózu v Chicagu v roce 1894. ( zdroj kronika obce ) (BeJi)
