O své babičce Amálii se zmiňuje i Jiří Mucha v životopisném díle „Alfons Mucha“.
„Narodila se 5. srpna 1822 v malé vesničce zvané Budišov nedaleko Třebíče, kde její otec byl mlynář. Amálie prý byla krásná, modrých očí a černých očí a po matce, rozené Ratkowské, mlynářově dceři z Omic, polské krve. Byla zbožná, jemného chování, mnoho četla a odmítala místní nápadníky. Toužila poznat velký svět, číst knihy a vidět vzácné obrazy. V blízké Vídni žili příbuzní rodiny Ratkowských, kteří Amálii pozvali a zaopatřili jí místo vychovatelky ve šlechtické rodině. Se svými svěřenci Amálie poslouchala výklady domácích učitelů a čítala s nimi Schillera a Goetha. Kdykoliv přijela domů, snažily se kmotry marně Amálii provdat. A tak žila ve Vídni až do svého sedmatřicátého roku. Svěřené děti dorostly a Amálie se rozhodovala, má-li se vrátit domů, nebo přijmout nové místo. A tehdy prý měla jedné noci sen: zjevil se jí anděl a řekl: ‚Ujmi se nebohých sirotků.‘ Podivila se zvláštnímu snu, ale ráno ležel na jejím stolku dopis od jakési příbuzné z Moravy. Psala jí, že by byl čas, aby pomýšlela na vdávání, a že ví o hezkém a hodném muži v Ivančicích, který právě ovdověl a jehož tři malé děti by potřebovaly matku. Jmenuje se Ondřej Mucha, má nějaká pole a vinice a nadto je soudním zaměstnancem. Amálie pod dojmem snu odepsala, že se rozhodne, až pozná ženicha. Setkali se v Brně a pouhých několik měsíců po pohřbu Ondřejovy ženy byla v budišovském kostelíku svatba. Vrátili se do Ivančic na podzim roku 1859 a Amálie se ujala domácnosti v zadním traktu soudní budovy, který sousedil s městskou šatlavou.“
Zdroj: https://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/narodila-se-tu-maminka-alfonse-muchy-kundelovsky-mlyn-u-budisova-je-na-prodej.html
