Sedlářův, Podzámecký mlýn

Mlýn je zachycen již na mapě I. voj. mapování.

Po požáru valchy u Bažantnice v roce 1812 ( u silnice do Komně) si dle Dolinovy kroniky zřídil v sousedství svého mlýna soukromou valchu podzámecký mlynář Sládeček, valcha však brzy zanikla, poslední záznam o platbě za užívání valchy pochází z roku 1846. Nedaleko mlýna severně se nacházela ještě panská valcha postavená ze dřeva, zachycená na mapě I. i II. voj. mapování, o jejich opravách během 18. stol. se dochovaly záznamy.

V roce 1828 mlýn vlastní H. Sedlář.

Před rokem 1874 prošel mlýn radikální přestavbou do podoby v které se v podstatě dochoval až do svého zániku.

V roce 1872 se vdova Josefa Vrbová (roz. Pavlacká) po posledním mlynáři z rodu Vrbů, Františku Vrbovi, z mlýna čp. 333 znovu vdává a bere si za manžela Aloise Sedláře, syna bojkovického mlynáře z čp. 289, resp. 287, v této době byl mlýn s pivovarem zřejmě majetkově propojený, pivovar byl zrušený asi v roce 1873. 

Mlýn se v provozu uvádí ještě na konci 19.stol., tedy po zrušení provozu pivovaru, na mapách III. voj. mapování však již zachycen není, pravděpodobně ukončil koncem 19. století svoji činnost..

V roce 1850 přešla valcha pod zámkem, postavená ze dřeva jako vrchnostenská do vlastnictví soukenického cechu.

V roce 1896 zažádali Böjkovičtí soukeníci o povolení postavit novou valchu pro havarijní stav staré budovy, v roce 1897 byla pod zámkem postavena nová valcha z cihel a kamene, zbořená pro nepotřebnost v roce 1956.

V seznamech vodních děl k roku 1930 se mlýn již neuvádí, pravděpodobně nebyl v provozu.

Destrukce budovy mlýna započala před rokem 1950 zbořením přízemního křídla, v roce 1955 je celý dům srovnán s terénem.