Podhradní mlýn

Značnou míru nejistoty máme také při určování přesného počtu a rozsahu historických vodních děl na Janovickém a Tisemském potoce. Především v místech soutoku obou toků a dále po proudu Janovického potoka bylo údolí v mladší minulosti pozměněno výstavbou nového mlýnského náhonu a také vznikem nové komunikace, procházející údolím mezi Václavicemi a dnešní silnicí č. 114.
V blízkém okolí hradu můžeme bezpečně doložit minimálně tři rybniční díla. Ať už byla původní úroveň a povaha obrany samotného hradu jakákoliv, je pravděpodobné, že už zakladatel hradu počítal s využitím vodních toků k obranným účelům v podobě vybudování rybníků. Ty mohly do výsledného počtu a rozsahu vznikat postupně.
Podle kroniky obce Tisem, která je ale psaná až v moderních dějinách retrospektivně, mělo být na Tisemském potoce pět rybníků. Dnes lze na této drobné vodoteči v blízkosti hradu doložit s jistotou dva. Dochovaná část jedné z rybničních hrází vybíhá vůči hradu z protilehlého svahu. Hráz, jejíž přesnou šířku a výšku můžeme pouze odhadovat, nesloužila jen pro zadržování vody v rybníku, ale vedla přes ni také přístupová cesta.
Druhý rybník dokládá tvar terénního reliéfu, a pokud se nezmýlil autor plánku pro Augusta Sedláčka z roku 1912, možná zde zakreslil dnes již nedochovaný úsek rybniční hráze, jež se od protějšího svahu přimykala k hradnímu návrší zhruba v jeho západní čtvrtině .
Větší a monumentálnější vodní dílo se nacházelo na Janovickém potoce, což odpovídá skutečnosti, že se jedná o mnohem vydatnější tok. V současnosti jsou zde k vidění dva úseky velké sypané hráze, u které se pravděpodobně dochovala původní výška i šířka, umožňující tudy vést jednu z dalších přístupových komunikací do předhradí. Začátek hráze je částečně pozorovatelný v jihozápadním nároží předhradí. Druhý, delší úsek pak na opačné straně údolí. Koruna hráze měla
v ose od předhradí k protějšímu svahu, tedy přes celé údolí Janovického potoka, shodnou šířku. Až v poslední čtvrtině se nápadně rozšiřuje, následně je přeťata korytem a na protějším svahu nacházíme uměle vyrovnanou pravidelnou plošinu, vytvářející širokou terasu. Vedení koryta respektuje skalní zábrany, které jsou viditelně odsekány.
Popsané relikty svědčí s největší pravděpodobností o přítomnosti mlýna, přičemž zmiňované koryto zřejmě představuje mlýnský náhon.
K zániku rybničních děl docházelo zřejmě velmi záhy po opuštění hradu během 16. století. Například v roce 1560 se uvádí „rybník pustý nad Kožlím“. Dodejme, že hráz vodního díla na Janovickém potoce byla zcela či z velké části uměle přerušena a odkopána po vypuštění velkého rybníka, jehož dnem dodnes vede zmíněná mladší komunikace mezi Václavicemi a silnicí č. 114.