mlýn Soleček, pod Kobýří, Podtvrzní

zal. údajně kol. roku 1350 cisterciáckými mnichy z Kláštera Hradiště, ale v majetku kláštera doložen není

1380 po smrti držitele tvrze Solec Ješka si jeho synové Mikuláš zv. Mikeš a Jeniš zv. Student rozdělili na půl výnosy z panství i ze mlýna (I. zmínka)

1437 po smrti Mikuláše se stal dědicem 1/2 panství jeho vnuk Janek z Kozojed a na Bůsovci

1439 zemřel Jeniš Student, dědičkou jeho poloviny se stala jeho dcera Kateřina, po její smrti ji zdědil její 2. manžel Mikuláš z Leskovce

Janek z Kozojed zemřel patrně bezdětný, jeho polovinu daroval král Albrecht II. Habsburský bratrům Bohuňkovi a Čeňkovi z Klinštejna

1513 koupil obě poloviny panství s mlýnem Mikuláš Vančura z Řehnic

1537 po smrti Mikuláše Vančury statek opět rozdělen mezi jeho syny Petra a Burjana

Burjan odjel bojovat s Turky, kde zemřel v zajetí a jeho polovina připadla Petrovi, ktrerý však po 2 letech rovněž zemřel na panství s mlýnem zdědila jeho vdova Mandaléna, dcera Aleše Berky z Dubé. Ta však panství roku 1551 pozbyla jako zástavu za dluhy po svém nebožtíku muži. Tehdy však Magdaléně pomohl její švagr (nebo synovec?) Jiří Vančura ze Řehnic, aby mohla panství vyplatit zpět a zůstalo v rodu Vančurů. O rok později Jiří Vančura umírá. Panství bylo připojeno ke Krnsku, ale zůstalo Vančurům ze Řehnic.

1555 zdědil Václav Vančura z Řehnic, který však 1562 zemřel zanechav po sobě dva nezletilé syny 

1562 jejich poručníci Adam a Hynek Vančurové z Řehnic prodali panství Solec svému bratru Fridrichovi, "mlýnec podtvrzní" prodán za 36 kop grošů českých (pro srovnání: mlýn Louční byl oceneněn na 310  kop gr. čes., je pravděpodobné, že se jednalo o Loučný mlýn za Žantovem, který měl tři kola.)

1578 zdědil panství Solec s mlýnem Fridrichův syn Jan Vančura z Řehnic a na Krnsku

1616 zdědil jeho bratr Zikmund Vančura z Řehnic

Po roce 1661 pak připadlo panství Solec jeho synům Janu Jindřichovi a Vilému Josefovi. Snad právě Jan Jindřich se stal i majitelem mlýna.

1651  soupis poddaných podle víry: "mlýn na Solečku o jednom kole, v kterém se do týhodne toliko štyry korce semlíti může" [výkon odpovída cca 1 pytli denně], mlynář Jan Klofec (35 let) s manž. Mandelínou (30 let)

V roce 1675 byl mlýn prodán od panství a získal jej Antonín Slavík. Ten také provedl opravu mlýna. Slavík koupil mlýn - jak se píše - od Bičíka; to však byla zřejmě nějaká zkomolenina či přezdívka Jana Jindřicha.

1677 Ferdinand Arnošt z Valdštejna a jeho syn Arnošt Josef zakoupili statek Solec a připojili jej k mnichovohradišťskému panství

1711 mlýn na malé pramenité vodě s jedním složením a jednou stoupou emfyteuticky zakoupil od hraběte Františka Josefa z Valdštejna jeho poddaný Jiřík Klofec za 180 kop grošů míšeňských. K mlýnu náleží chlív a zahrada na 2 strychy výsevku. Z mlýna platí ročně 30 zl. plus 10 zl.náhrady za vykrmení vepře ve čtvrtletních splátkách. Při každé změně držitele platí vrchnosti 4 kr. laudemia z každého zlatého prodejní nebo odhadní ceny. Pro vrchnost, panské sloužící a čeleď, též pro jejich dobytek mele a šrotuje zdarma, od ostatních mlečů smí vybírat jen stanovené měřičné. Na vykroužení kamene dostává od panství úhradu 1 zl. 30 kr. od běhounu a 1 zl. od ležáku. Kámen v lomu si mlynář vybírá sám a sám ho platí, přivezení zajišťuje hospodářská kancelář panství. Podle potřeby dostává od panství velké dříví na hřídele a na vantroky a ročně jednu fůru bukového dříví na mlýnské potřeby i s dovozem.

Jiřík Klofec měl při podpisu složit 50  kop závdavku a  zbytek splácet po 10 kopách ročně, což však bylo nad jeho síly.

1712 splatil 10 kop, ale na úhradu stálého platu již neměl, proto mlýn se svolením vrchnosti prodal Václavu Náhlovskému

1723 za 170 kop gr. míš. koupil Jan Slavík

1755 převzal syn Antonín Slavík i s kouskem polí pro 3 výsevky a zahradou za 385 kop

1789 převzal syn Jan Slavík za 900 kop grošů, ročně platí do vrchnostenského důchodu činži 35 zl.a 10 zl.náhradou za vykrmení vepřů. K tomu vždy o Vánocích extraordinarium 1 zl.a 30 kr. a 8 strychů a 1 věrtel mlýnského prachu.

1807 koupil Jiří Prýl z Mužského pro svého syna Jiřího za 4.100 zl. Jelikož Jiří byl nezletilý, vedl mlýn otec.

1813 Jiří Prýl st. zemřel, syn byl stále nezletilý, proto jeho poručník s matkou Annou prodali mlýn Josefu Hellerovi z Borovice za 10.000 zl.

1826 koupil mlýn Jiří Prýl z Jiviny čp. 13

1838 převzal mlýn za 800 zl. syn Josef Prýl s manž. Marií roz. Zajícovou ze Suhrovic

1857 v rámci vyvazení z poddanství vypočten rozdíl vzájemných závazků s výsledkem 16 zl. 70 kr. ročního  úroku pro vrchnost, mlynář tudíž musel odvést do vyrovnávací pokladny krajského soudu v Mladé Boleslavi  334 zl. (dvacetinásobek).

Panství zároveň předalo mlynáři do vlastnictví vyrovnávací nádržku nad mlýnem (vydrženou užívacím právem). Vrchnost však byla oprávněna i nadále odebírat vodu z nádržky pro napájení dobytka ve dvoře.

1868 převzal František Prýl s manž. Kateřinou roz. Augustýnovou z Vicmanova, za vyrovnání s matkou Marií a sourozenci zaplatil 5.000 zl.

1903 Stanislav Prýl s manž. Annou, zahájili rekonstrukci mlýna.

K mlýnu náleží 8 ha pozemků, zaměstnán zde ještě čeledín a služka.

Za 1. republiky byl majitelem mlýna a mlynářem Stanislav Prýl. Současně byl i starostou Solečku.

Mlýn zpracovával pouze žito, pšenice se vozila do sousedních mlýnů, na oplátku se zde pro ně mlelo žito.

1922 zemřela manželka Anna, později se znovu oženil s Františkou Burjánkovou z Kněžmostu.

Solecký dvůr měla v pronájmu firma Schöller, která potřebovala vodu kromě napájení dobytka i na chlazení mléka v mléčnici, proto nechala za dvorem vyhloubit dvě studny. Jejich vydatnost však nebyla dostatečná, proto nechala v roce 1922 vykopat ještě třetí studnu v blízkosti pramene Kačenka, čímž však snížila jeho vydatnost. Mlynář proto u Zemské politické správy požadoval její zrušení, jeho stížnost však byla zamítnuta, jelikož zde bylo věcné břemeno odběru vody pro dvůr.

1926 následkem velkých dešťů se posunula hráz nádrže a tlakem zeminy pukla stěna lednice, celý svah byl proto podchycen novou zdí, založenou v hloubce 4 m.

1929 ve mlýně zřízena pekárna

V Seznamu vod ních děl Republiky československé k r. 1932 není mlýn ani majitel uveden (výkon < 2 HP). Současný majitel objektu a potomek mlynáře Staniclava Prýla uvádí, že mlýn byl  v této době v provozu.

Převzal poslední mlynář Jiří Prýl

V období protektorátu byl mlýn v provozu, ale pod průběžnou kontrolou německé správy, měl povinnost mlít pro  okolní sedláky - info p. Prýl.

1941 do mlýna zavedena elektřina

V padesátých letech 20. stol. byl mlýn úředně uzavřen. Tehdejší majitel byl dědečkem současného majitele.

Jiří Prýl pracoval nejprve v cihelně v Kněžmostě a poté 20 let na mlýně v Bechově, kde se vyráběly krmné směsi

V domě žije potomek mlynářů Jiří Prýl (syn posledního mlynáře), uvádí, že je 16. generace mlynářského rodu Prýlů.