Lubenský, Selský mlýn

Mlýn se zde uvádí nejméně od roku 1759 jako mlýn s jedním složením. V robotních záznamech je psáno - svou robotní povinnost platí mlynář přímo do "důchodu" jinak jest od roboty sproštěn. Roku 1759 a 1773 se uvádí mlynář Fr. Boštík, roku 1781 Jan a Mariána Drobných, kteří grunt č. 151 patřící ke mlýnu odtrhli a dali synovi Janu Drobnému.

Roku 1790 J. Volejník přebudoval tírnu lnu opět na mlýn, součástí mlýna byla stoupa k drcení lněného semene a lis k výrobě oleje.

Roku 1796 vlastní mlýn Jan Volejník, roku 1829 vdova Alžběta Volejníková se synem Josefem, roku 1841 a 1845 zde působí jako mlynář Frant Kuchta, dále Jan Kysilka.

Roku 1860 Volejník ml. prodal mlýn mlynáři Janu Láznickému a jeho ženě Marii. Po smrti Láznického mlýn zdědila dcera Marie, o 3 roky později provdaná za Václava Sýkoru ze Širokého dolu, který nebyl znalý mlynářského řemesla.

V roce 1930 mlýn vlastní Václav Sýkora, 1935 po jeho smrti mlýn zdědil syn Josef Sýkora, který celý mlýn přestavěl a zmodernizoval.

Po znárodnění roku 1948 se mele po selsku, nikoliv obchodně.

V letech 1953-60 byly okolní selské mlýny mimo provoz, zde se za měsíc semlelo cca 10 vagonů po 100 q obilí.

Vybíráno melné za semletí 100 kg žita 10,5 kg žita, za 100 kg pšenice 8,5 kg pšenice. Později se platilo za semletí 100 kg obilí jednotně 25 Kčs.

Mlýn byl v provozu až do roku 1960, poté byl přeměněn na výrobnu a mísírnu krmiva pro dobytek, v té době poháněnou již elekrtomotorem. Po zrušení mísírny byla část mlýna ubourána a mlýn postupně přestavěn na dvojdomek. Posledním mlynářem byl současný majitel a obyvatel domu.